Text 121

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura vysvĕtluje: „Ve Vedānta-sūtře Śrīly Vyāsadevy je s konečnou platností řečeno, že celé vesmírné stvoření je výsledkem přemĕn různých energií Pána. Śaṅkarācārya však Pánovu energii neuznává, a myslí si, že Pán je tím, co se přemĕnilo. Vzal mnoho jasných tvrzení Véd, překroutil jejich význam, a tak se snažil dokázat, že kdyby se Pán neboli Absolutní Pravda přemĕnil, Jeho jednota by byla narušena. Tak nařkl Śrīlu Vyāsadevu z omylu. Aby rozvinul svou filosofii monismu, zavedl vivarta-vādu neboli māyāvādskou teorii iluze.“
 

První aforismus druhé kapitoly Brahma-sūtry zní: tad-ananyatvam ārambhaṇa-śabdādibhyaḥ. Śaṅkarācārya v komentáři k této sūtře ve své Śārīraka-bhāṣyi použil výrok vācārambhaṇaṁ vikāro nāmadheyam z Chāndogya Upaniṣady (6.1.4) ve snaze dokázat, že pojetí přemĕny energie Nejvyššího Pána je mylné. Pokusil se tuto přemĕnu energie zavádĕjícím způsobem popřít, což bude vysvĕtleno pozdĕji. Kvůli svému neosobnímu pojetí Boha nevĕří tomu, že celý vesmírný projev je přemĕnou energií Pána, protože jakmile uznáme rozmanité energie Absolutní Pravdy, musíme také okamžitĕ uznat, že Absolutní Pravda je osobní, nikoliv neosobní. Osoba může přemĕnou své energie vyrobit mnoho vĕcí. Podnikatel například vynakládá svoji energii na výstavbu mnoha velkých továren nebo obchodních organizací, ale přestože se jeho energie přemĕnila na mnoho takových továren či obchodních spolků, on sám zůstává stále osobou. Māyāvādští filosofové tuto jednoduchou skutečnost nechápou. Jejich titĕrné mozky a chabé poznání jim neposkytují dostatečné osvícení, aby si uvĕdomili, že když se energie človĕka přemĕní, samotný človĕk se nepřemĕní a zůstává stejnou osobou.
 

Śaṅkarācārya nevĕřil skutečnosti, že se energie Absolutní Pravdy přemĕňuje, a proto zavedl teorii iluze. Ta říká, že Absolutní Pravda nikdy přemĕnami neprochází, ale my si pod vlivem iluze myslíme, že se mĕní. Śaṅkarācārya v přemĕnu energie Absolutní Pravdy nevĕří, a tak tvrdí, že všechno je jedno, a že živá bytost je tedy také totožná s Nejvyšším. To je māyāvādská teorie.
 

Śrīla Vyāsadeva vysvĕtlil, že Absolutní Pravda je osoba s různými energiemi. Pouhou svojí touhou po stvoření a svým pohledem (sa aikṣata) stvořila tento hmotný svĕt (sa asṛjata). Po stvoření se nepřemĕní ve všechno, ale zůstává stejnou osobou. Musíme uznat, že Pán má nepochopitelné energie a že pouze Jeho nařízením a Jeho vůlí vznikají různé výtvory. Ve védské literatuře se říká sa-tattvato 'nyathā-buddhir vikāra ity udāhṛtaḥ. Tato mantravyjadřuje, že jedna skutečnost pochází z jiné skutečnosti. Otec je například jedna skutečnost a syn, který z tohoto otce pochází, je druhá skutečnost. Oba jsou tedy pravda, i když je jeden zplozen druhým. Toto stvoření druhé nezávislé pravdy z první se nazývá vikāra neboli přemĕna, jejímž výsledkem je vedlejší produkt. Nejvyšší Brahman je Absolutní Pravda a energie, které z Nĕj vyšly a existují oddĕlenĕ, jako živé bytosti a vesmírný projev, jsou také pravdy. To je příklad přemĕny zvané vikāra či pariṇāma. Dalším příkladem vikāry je mléko, které je skutečné, ale dá se také promĕnit v jogurt. Jogurt je tedy promĕnĕné mléko, i když složky zůstávají stejné.
 

V Chāndogya Upaniṣadĕ je následující mantra: aitad-ātmyam idaṁ sarvam. Tato mantra bez pochyb vyjadřuje, že celý svĕt je Brahman. Śvetāśvatara Upaniṣad potvrzuje, že Absolutní Pravda má nepochopitelné energie (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate), a celé vesmírné stvoření je důkazem tĕchto různých energií Nejvyššího Pána. Nejvyšší Pán je skutečnost, a proto je vše, co stvoří, také skutečné. Vše je pravdivé a úplné (pūrṇam), ale původní pūrṇam,úplná Absolutní Pravda, zůstává vždy stejná. Pūrṇāt pūrṇam udacyate pūrṇasya pūrṇam ādāya. Absolutní Pravda je tak dokonalá, že i když z ní emanují nesčetné energie a projevuje stvoření, která se od Ní zdánlivĕ liší, zachovává si svoji osobnost. Za žádných okolností nedegeneruje.
 

Správným závĕrem tedy je, že celý vesmírný projev je přemĕnou energie Nejvyššího Pána, a ne přemĕnou samotného Nejvyššího Pána, Absolutní Pravdy, který zůstává stále stejný. Hmotný svĕt a živé bytosti jsou přemĕnami energie Pána, Absolutní Pravdy neboli Brahmanu, původního zdroje. Absolutní Pravda, Brahman, je jinými slovy původní složkou a ostatní projevy jsou přemĕny této složky. To je potvrzeno také v Taittirīya Upaniṣadĕ (3.1): yato vā imāni bhūtāni jāyante – „Celé toto vesmírné stvoření vzniklo díky Absolutní Pravdĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství.“ Tento verš vyjadřuje, že Brahman, Absolutní Pravda, je původní příčina a že živé bytosti (jīvy) a vesmírný projev jsou následky této příčiny. A protože je příčina skutečná, následky jsou také skutečné. Nejsou iluzí. Śaṅkarācārya se nelogicky snažil dokázat, že uznat hmotný svĕt a jīvy jako vedlejší produkty Nejvyššího Pána je iluze, protože (podle jeho názoru) existence hmotného svĕta a jīv je odlišná a oddĕlená od existence Absolutní Pravdy. S tímto zkomoleným pochopením prosazují māyāvādští filosofové slogan brahma satyaṁ jagan mithyā, který říká, že Absolutní Pravda je skutečnost, kdežto hmotný projev a živé bytosti jsou jednoduše iluze, nebo že to vše je ve skutečnosti Absolutní Pravda a že hmotný svĕt a živé bytosti oddĕlenĕ neexistují.
 

Závĕrem tedy je, že se Śaṅkarācārya snaží zakrýt slávu Nejvyšší Osobnosti Božství proto, aby mohl Nejvyššího Pána, živé bytosti a hmotnou přírodu představovat jako nedĕlitelné a nevĕdomé. Tvrdí, že hmotný vesmírný projev je mithyā neboli falešný, ale to je hrubá chyba. Je-li Nejvyšší Osobnost Božství skutečnost, jak by mohlo být Jeho stvoření neskutečné? Ani v bĕžném životĕ nelze tento hmotný vesmírný projev považovat za neskutečný. Vaiṣṇavští filosofové proto říkají, že tento svĕt není neskutečný, ale dočasný. Je sice od Nejvyšší Osobnosti Božství oddĕlený, ale jelikož je úžasnĕ stvořen Pánovou energií, byla by urážka říci, že je neskutečný.
 

Neoddaní ve skutečnosti obdivují úžasné stvoření hmotné přírody, ale nejsou schopni ocenit inteligenci a energii Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který za tímto stvořením stojí. Śrīpāda Rāmānujācārya se nicménĕ odvolává na sūtru: ātmā vā idam agra āsīt z Aitareya Upaniṣady (1.1.1), kde je zdůraznĕno, že nejvyšší ātmā, Absolutní Pravda, existovala před stvořením. Nĕkdo by mohl namítat, že: „Když je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zcela duchovní, jak je možné, aby byl původem stvoření a mĕl v sobĕ jak hmotné, tak duchovní energie?“ Na tuto výzvu Śrīpāda Rāmānujācārya odpovídá citací mantry z Taittirīya Upaniṣady (3.1), která říká:
 

Tato mantra potvrzuje, že celé vesmírné stvoření vychází z Absolutní Pravdy, spočívá na Absolutní Pravdĕ a po zničení znovu vstoupí do tĕla Absolutní Pravdy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Živá bytost je původnĕ duchovní, a když vstoupí do duchovního svĕta nebo do tĕla Nejvyššího Pána, udržuje si i nadále svoji totožnost jako individuální duše. V této souvislosti Śrīpāda Rāmānujācārya používá přirovnání, že když zelený pták vletí do zeleného stromu, nestává se tímto stromem, ale ponechává si svoji totožnost ptáka, i když to vypadá, že splynul se zelení stromu. Dalším příkladem může být zvíře, které si udržuje svoji individualitu i poté, co vstoupí do lesa, přestože s ním zdánlivĕ splyne. Podobnĕ si v hmotném svĕtĕ udržují svoji individualitu jak hmotná energie, tak živé bytosti náležící k okrajové energii. A tak i když uvnitř vesmírného projevu dochází ke vzájemnému působení energií Nejvyšší Osobnosti Božství, každá z nich si udržuje svoji oddĕlenou individuální existenci. Splynutí s hmotnými nebo duchovními energiemi proto neznamená ztrátu individuality. Podle Rāmānujācāryovy teorie viśiṣṭādvaity si všechny Pánovy energie udržují svoji individualitu (vaiśiṣṭya), i když jsou jedna a tatáž energie.
 

Śrīpāda Śaṅkarācārya se snažil zavádĕjícím vysvĕtlováním slov ānanda- mayo 'bhyāsāt zmást čtenáře Vedānta-sūtry, a dokonce se snažil na Vyāsadevovi najít chyby. Nyní však není třeba procházet zde všechny aforismy Vedānta-sūtry, protože ji plánujeme vydat jako samostatnou knihu.