Text 122

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura to komentuje tak, že když človĕk opravdu jasnĕ nechápe význam pariṇāma-vādy neboli přemĕny energie, je jisté, že mylnĕ pochopí i pravdu týkající se tohoto hmotného vesmírného stvoření a živých bytostí. V Chāndogya Upaniṣadĕ (6.8.4) je řečeno: san- -mūlāḥ saumyemāḥ prajāḥ sad-āyatanāḥ sat-pratiṣṭhāḥ. Hmotný svĕt a živé bytosti jsou oddĕlené existence, jsou to vĕčné pravdy a nejsou neskutečné. Śaṅkarācārya mĕl však zbytečnĕ strach z toho, že se parināma-vādou (přemĕnou energie) Brahman zmĕní (vikārī), a tak si představoval, že jak hmotný svĕt, tak živé bytosti jsou neskutečné a že nemají totožnost. Hrou se slovy se snažil dokázat, že individuální totožnosti živých bytostí a hmotného svĕta jsou iluzorní, a uvádĕl příklady mylného považování provazu za hada nebo lastury ústřice za zlato. Tak se mu podařilo ohavným způsobem podvést lidi.

Příklad zámĕny provazu za hada pochází z Māṇḍūkya Upaniṣady, ale je určen k vysvĕtlení mylného ztotožňování duše s tĕlem. Protože je duše ve skutečnosti duchovní částečkou, jak je potvrzeno v Bhagavad-gītĕ (mamaivāṁśo jīva-loke), je to jen kvůli iluzi (vivarta-vāda), že lidská bytost jako zvíře ztotožňuje tĕlo s vlastním já. To je správný příklad vivarty, neboli iluze. Verš atattvato 'nyathā-buddhir vivarta ity udāhṛtaḥ popisuje tuto iluzi. Neznat skutečnosti, a tak si plést jednu vĕc s druhou (jako například považovat tĕlo za sebe sama), se nazývá vivarta-vāda. Každá podmínĕná živá bytost, která považuje tĕlo za duši, je touto vivarta-vādou ošálena. Touto filosofií může být poznamenán ten, kdo zapomene na nepochopitelnou energii všemocné Osobnosti Božství.

Jak je možné, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zůstává takový, jaký je, aniž by se kdy zmĕnil, vysvĕtluje Īśopaniṣad: pūrṇasya pūrṇam ādāya pūrṇam evāvaśiṣyate. Bůh je úplný. Dokonce i když je Mu odejmut úplný projev, sám zůstává stále úplný. Hmotné stvoření je projeveno Pánovou energií, ale On zůstává stejnou osobou. Jeho podoba, doprovod, vlastnosti a tak dále nikdy ničím neutrpí. Śrīla Jīva Gosvāmī ve své Paramātma-sandarbĕ komentuje vivarta-vādu takto: „Pod vlivem vivarta-vādy si človĕk představuje, že oddĕlené existence, čili vesmírný projev a živé bytosti, jsou totožné s Brahmanem. K tomu dochází kvůli naprosté neznalosti skutečnosti. Parabrahman, Absolutní Pravda, je vždy jeden a stále stejný. Je zcela prostý všech ostatních pojetí života včetnĕ falešného ega, protože je úplnou duchovní bytostí. Pro Nĕho je naprosto nemožné podléhat nevĕdomosti, a stát se tak obĕtí mylného chápání (vivarta-vādy). Absolutní Pravda se nachází za hranicemi našich představ. Je třeba uznat, že má neposkvrnĕné vlastnosti, které nesdílí s každou živou bytostí. Nikdy není ani v nejmenším poznamenána chybami obyčejných živých bytostí. Každý proto musí rozumĕt, že Absolutní Pravda vlastní nepochopitelné síly.“