Text 132
svataḥ-pramāṇa veda — pramāṇa-śiromaṇi
lakṣaṇā karile svataḥ-pramāṇatā-hāni
svataḥ-pramāṇa – sebedokazující; veda – védská literatura; pramāṇa – důkaz; śiromaṇi – nejvyšší; lakṣaṇā – výklady; karile – činí; svataḥ-pramāṇatā – důkaz sama sebe; hāni – ztracen.
„Nejvyšším ze všech důkazů je védská literatura, která dokazuje sama sebe. Vytvářením výkladů se však její sebedokazující povaha ztratí.“
Védské důkazy citujeme proto, abychom podpořili svoje výroky, ale když je vyložíme podle vlastního uvážení, stane se autorita védské literatury nedokonalou a zbytečnou. Jinými slovy, vlastním výkladem Véd snižujeme hodnotu védských důkazů. Pokud nĕkdo cituje z védské literatury, rozumí se, že jeho citování je autoritativní. Jak by si tedy nĕkdo mohl tuto autoritu podrobit? To se nazývá principiis obsta.