Text 149
sei haite sannyāsīra phiri gela mana
‘kṛṣṇa’ ‘kṛṣṇa’ nāma sadā karaye grahaṇa
sei haite – od té doby; sannyāsīra – všichni māyāvādští sannyāsī; phiri – obrácení; gela – stali se; mana – mysl; kṛṣṇa kṛṣṇa – svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství Kṛṣṇy; nāma – jméno; sadā – vždy; karaye – činí; grahaṇa – přijetí.
Od chvíle, kdy si māyāvādští sannyāsī vyslechli Pánovo vysvĕtlení Vedānta-sūtry, se jejich mysli zmĕnily a na pokyn Caitanyi Mahāprabhua i oni neustále zpívali „Kṛṣṇa!“, „Kṛṣṇa!“
V této souvislosti se můžeme zmínit o tom, že sahajiyové nĕkdy tvrdí, že Prakāśānanda Sarasvatī a Prabodhānanda Sarasvatī jsou stejná osoba. Prabodhānanda Sarasvatī byl velký vaiṣṇava, oddaný Pána Caitanyi Mahāprabhua, ale Prakāśānanda Sarasvatī, vůdce māyāvādských sannyāsīch z Váránasí, byl nĕkdo jiný. Prabodhānanda Sarasvatī náležel k Rāmānujovĕ sampradāyi, ale Prakāśānanda Sarasvatī k Śaṅkarācāryovĕ sampradāyi. Prabodhānanda Sarasvatī napsal mnoho knih, mezi než patří například Caitanya-candrāmṛta, Rādhā-rasa-sudhā-nidhi, Saṅgīta-mādhava, Vṛndāvana-śataka a Navadvīpa-śataka. Když Caitanya Mahāprabhu cestoval po jižní Indii, potkal Prabodhānandu Sarasvatīho, který mĕl dva bratry, Veṅkaṭu Bhaṭṭu a Tirumalayu Bhaṭṭu, vaiṣṇavy z Rāmānujovy sampradāyi. Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī byl synovcem Prabodhānandy Sarasvatīho. Z historických záznamů vyplývá, že Śrī Caitanya Mahāprabhu putoval po jižní Indii v roce 1433 śakābdy (1511 n.l.) bĕhem období Caturmāsyi, a tehdy potkal Prabodhānandu Sarasvatīho, příslušníka Rāmānuja-sampradāyi. Jak by Ho potom mohla stejná osoba potkat coby člen Śaṅkara-sampradāyi v roce 1435 śakābdy, tedy o dva roky pozdĕji? Závĕr je, že domnĕnky sahajiyā-sampradāyi o tom, že Prabodhānanda Sarasvatī a Prakāśānanda Sarasvatī jsou tentýž človĕk, jsou mylné.