Text 39

Tento verš jasnĕ říká, že Pán Caitanya Mahāprabhu obrátil na oddané i muslimy a další mlecchy, ale neosobní následovníci Śaṅkarācāryi obráceni být nemohli. Poté, co Caitanya Mahāprabhu přijal stav odříkání, obrátil mnoho karma-niṣṭhů, kteří lpĕli na plodonosných činnostech, mnoho velkých logiků, jako byl Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, nindaků (rouhačů), jako Prakāśānanda Sarasvatī, pāṣaṇḍīch (neoddaných), jako Jagāi a Mādhāi, a adhama paḍuyů (pokleslých studentů), jako byl Mukunda a jeho přátelé. Ti všichni, a dokonce i pāṭhānové (muslimové) se postupnĕ stali oddanými Pána, ale ty nejhorší rouhače, impersonalisty, bylo tĕžké zmĕnit, protože se plánům Pána Caitanyi Mahāprabhua obratnĕ vyhýbali.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v popisu kāśīra-māyāvādīch vysvĕtluje, že lidé zmatení empirickým poznáním nebo přímým smyslovým vnímáním si myslí, že i tento omezený hmotný svĕt mohou zmĕřit svými hmotnými prostředky, a tak docházejí k závĕru, že cokoliv, co lze rozpoznat přímým smyslovým vnímáním, je pouze māyā neboli iluze. Tvrdí, že Absolutní Pravda je sice mimo dosah smyslového vnímání, ale že v Ní není přítomna žádná duchovní různorodost či požitek. Podle kāśīra-māyāvādīch je duchovní svĕt jednoduše prázdný. Nevĕří v Osobnost Absolutní Pravdy ani v Její různorodé činnosti v duchovním svĕtĕ. I když mají svoje nepříliš silné argumenty, nemají ani ponĕtí o různorodých činnostech Absolutní Pravdy. Tito impersonalisté jsou následovníci Śaṅkarācāryi a jsou obecnĕ známí jako kāśīra-māyāvādī (impersonalisté z Váránasí).

Nedaleko Váránasí sídlí další skupina impersonalistů, známých jako sárnáthští māyāvādī. U mĕsta Váránasí leží místo známé jako Sárnáth, kde se nachází velká buddhistická stūpa. Žije tam mnoho stoupenců buddhistické filosofie, a ti jsou známí jako māyāvādī ze Sárnáthu. Od svých protĕjšků z Váránasí se liší. Impersonalisté z Váránasí hlásají, že neosobní Brahman je pravda, kdežto hmotná rozmanitost je falešná, ale impersonalisté ze Sárnáthu dokonce ani nevĕří, že Absolutní Pravda neboli Brahman se dá chápat jako protĕjšek māyi neboli iluze. Podle jejich představ je materialismus jediným projevem Absolutní Pravdy.

Ve skutečnosti jsou tito māyāvādī z Káší i ze Sárnáthu stejnĕ jako všichni ostatní filosofové, kteří postrádají poznání o duchovní duši, zastánci naprostého materialismu. Nikdo z nich nemá jasné poznání o Absolutním nebo o duchovním svĕtĕ. Filosofové, jako jsou māyāvādī ze Sárnáthu, kteří nevĕří v duchovní existenci Absolutní Pravdy a považují hmotnou různorodost za vše, nevĕří ani tomu, že existují dvĕ různé přírody – nižší (hmotná) a vyšší (duchovní), které jsou popsány v Bhagavad-gītĕ. Ve skutečnosti māyāvādī z Váránasí ani ze Sárnáthu kvůli svému chabému poznání zásady Bhagavad-gīty neuznávají.

Jelikož tito impersonalisté, kterým chybí dokonalé duchovní poznání, nemohou pochopit zásady bhakti-yogy, musí být zařazeni mezi neoddané, kteří se stavĕjí proti hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy. Nĕkdy nás obtĕžují překážky, které nám tito impersonalisté kladou do cesty, ale o jejich rádoby filosofii se nestaráme, protože šíříme svoji vlastní filosofii, jak je představena v Bhagavad-gītĕ takové, jaká je, a sklízíme úspĕchy. Oba dva druhy māyāvādských impersonalistů vytvářejí různé teorie, jako kdyby oddaná služba závisela na jejich spekulacích, a docházejí tak k závĕru, že obsah bhakti-yogy je výtvorem māyi a že Kṛṣṇa, oddaná služba a oddaný jsou také māyā. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto říkal: māyāvādī kṛṣṇe aparādhī – „Všichni māyāvādī urážejí Pána Kṛṣṇu.“ (Cc. Madhya 17.129) A protože hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy nejsou schopni pochopit, jejich filosofickým závĕrům nepřikládáme žádnou váhu. Tito nesnášenliví impersonalisté mohou předkládat svou takzvanou logiku sebelépe, ale my je v každém ohledu porážíme a dál šíříme své hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy. Jejich smyšlené mentální spekulace nemohou rozmach hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy nijak ohrozit, protože toto hnutí je zcela duchovní, a tito māyāvādī ho nikdy nemohou ovládnout.