Text 51
tomāre nindaye yata sannyāsīra gaṇa
śunite nā pāri, phāṭe hṛdaya-śravaṇa
tomāre – Tebe; nindaye – pomlouvají; yata – všichni; sannyāsīra gaṇa – māyāvādští sannyāsī; śunite – poslouchat to; nā – nemůžeme; pāri – tolerovat; phāṭe – trhá to; hṛdaya – naše srdce; śravaṇa – když slyšíme ty pomluvy.
„Všichni māyāvādští sannyāsī Tvoji Svatost pomlouvají. Nemůžeme ty pomluvy poslouchat, protože nám to trhá srdce.“
Toto je projev skutečné lásky ke Kṛṣṇovi a Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi. Vaiṣṇavové se dĕlí na tři skupiny: kaniṣṭha-adhikārī, madhyama-adhikārī a uttama-ahikārī. Kaniṣṭha-adhikārī neboli oddaný na nejnižším stupni vaiṣṇavského života má pevnou víru, ale nezná závĕry śāster. Oddaný na druhém stupni, madhyama-adhikārī, si je zcela vĕdom závĕrů śāster a má pevnou víru v gurua a Pána. Vyhýbá se proto neoddaným a káže nevinným. Mahā-bhāgavata neboli uttama-adhikārī, oddaný na nejvyšším stupni oddaného života, nevidí, že by nĕkdo byl proti vaiṣṇavským zásadám, protože vidí všechny kromĕ sebe jako vaiṣṇavy. To je podstatou pokynu Caitanyi Mahāprabhua, že bychom mĕli být snášenlivĕjší než strom a považovat se za nižší než tráva na ulici (tṛṇād api su-nīcena taror iva sahiṣṇunā). I oddaný, který je na úrovni uttama-bhāgavaty, ale musí sestoupit na druhou úroveň (madhyama-adhikārī), aby mohl kázat, protože kazatel nesmí tolerovat pomluvy proti jinému vaiṣṇavovi. Kaniṣṭha-adhikārī je také nemůže tolerovat, ale není schopen jim zabránit citováním závĕrů śāster. Tapana Miśra a Candraśekhara jsou považováni za kaniṣṭha-adhikārī, protože nebyli schopni vyvrátit argumenty sannyāsīch z Váránasí. Obrátili se na Pána Caitanyu Mahāprabhua, aby s tím nĕco udĕlal, neboť už nemohli tuto kritiku dále poslouchat, ale neumĕli jí ani zabránit.