Text 73

Śrī Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī ve své Anubhāṣyi říká, že jakmile človĕk získá transcendentální poznání, viditelným výsledkem je, že je okamžitĕ vyproštĕn ze spárů māyi a plnĕ se vĕnuje službĕ Pánu. Dokud neslouží Nejvyšší Osobnosti Božství Mukundovi, nemůže se osvobodit od plodonosných činností pod vládou vnĕjší energie. Pokud však bez přestupků zpívá svaté jméno Pána, může realizovat transcendentální postavení, které je zcela vzdálené hmotnému životu. Oddaný se ve své službĕ Pánu vztahuje k Nejvyšší Osobnosti Božství v rámci jednoho z pĕti vztahů – śānta, dāsya, sakhya, vātsalya nebo mādhurya – a v nĕm si vychutnává transcendentální blaženost. Tyto vztahy transcendují tĕlo a mysl. Když oddaný realizuje, že svaté jméno Pána se od Nejvyšší Osoby neliší, stává se plnĕ způsobilým svaté jméno zpívat. O takovém extatickém zpĕvákovi a tanečníkovi je třeba vĕdĕt, že má přímý vztah s Pánem.

Podle védských zásad existují tři stádia duchovního pokroku: sambandha-jñāna, abhidheya a prayojana. Sambandha-jñāna znamená ustanovení původního vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, abhidheya znamená jednat podle tohoto přirozeného vztahu a prayojana je konečný cíl života, kterým je rozvinout lásku k Bohu (premā pum-artho mahān). Když oddaný dodržuje zásady tak, jak to nařizuje duchovní mistr, snadno tohoto konečného cíle života dosáhne. Ten, kdo je zvyklý zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, dostane snadno příležitost sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství přímo a vůbec nemá zapotřebí zabývat se gramatickým kejklířstvím, ve kterém se obvykle vyžívají māyāvādští sannyāsī. Śrī Śaṅkarācārya to také zdůraznil: na hi na hi rakṣati ḍukṛñ karaṇe. „Pouhou hrou se slovními příponami a předponami se nikdo ze spárů smrti nezachrání.“ Oddaného, který zpívá Hare Kṛṣṇa mahā- -mantru, tito slovní kejklíři nemohou zmást. Pouhé oslovování Pánovy energie jako Hare a Pána samotného jako Kṛṣṇa brzy umístí Pána v srdci oddaného, který tímto oslovováním Rādhy a Kṛṣṇy přímo Pánu slouží. Podstata všech zjevených písem a všeho poznání je obsažená v oslovování Pána a Jeho energie Hare Kṛṣṇa mahā-mantrou, protože tato transcendentální vibrace může podmínĕnou duši úplnĕ osvobodit a přímo ji zamĕstnat službou Pánu.

Śrī Caitanya Mahāprabhu se představil jako velký hlupák, ale zároveň trval na tom, že všechna slova, která slyšel od svého duchovního mistra, jsou přísnĕ v souladu se zásadami, které Vyāsadeva předkládá ve Śrīmad- -Bhāgavatamu (1.7.6).

„Hmotné strasti živé bytosti, které jsou pro ni zbytečné a nepřirozené, může přímo zmírnit proces oddané služby, který vytváří spojení. Obyčejní lidé to však nevĕdí, a proto učený Vyāsadeva sestavil tento védský text (Śrīmad- -Bhāgavatam), který se vztahuje k Nejvyšší Pravdĕ.“ Praktikováním bhakti- -yogy lze překonat veškerá mylná pochopení a pouta v hmotném svĕtĕ, a tak Śrīla Vyāsadeva na pokyn Śrī Nārady laskavĕ předložil Śrīmad-Bhāgavatam, aby podmínĕné duše vysvobodil ze spárů māyi. Pánu Śrī Caitanyovi tedy Jeho duchovní mistr řekl, že každý musí pravidelnĕ a zevrubnĕ číst Śrīmad- -Bhāgavatam, aby postupnĕ přilnul ke zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.

Svaté jméno je s Pánem totožné. Ten, kdo je zcela vysvobozen ze spárů māyi, může této skutečnosti porozumĕt. Toto poznání, které lze získat milostí duchovního mistra, nás umístí na nejvyšší transcendentální úroveň. Śrī Caitanya Mahāprabhu se představil jako hlupák, protože předtím, než přijal ochranu u duchovního mistra, nechápal, že pouhým zpíváním může být človĕk zbaven veškerých hmotných problémů. Jakmile se však stal vĕrným služebníkem svého duchovního mistra a začal následovat jeho pokyny, snadno uzřel cestu osvobození. Musíme si také uvĕdomit, že když Śrī Caitanya Mahāprabhu zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, bylo to zcela bez přestupků. Toto je deset přestupků proti zpívání svatého jména: (1) pomlouvat oddané Pána, (2) považovat polobohy za rovnocenné Pánu nebo si myslet, že je mnoho Bohů, (3) neposlouchat pokyny duchovního mistra, (4) snižovat autoritu písem (Véd), (5) vytvářet vlastní výklady o svatém jménu Pána, (6) hřešit na sílu zpívání svatého jména, (7) poučovat o slávĕ svatého jména človĕka bez víry, (8) přirovnávat zpívání svatého jména ke svĕtské zbožnosti, (9) být nepozorný při zpívání svatého jména a (10) navzdory zpívání svatého jména udržovat pouta k hmotným vĕcem.