Text 91
bhāla haila, pāile tumi parama-puruṣārtha
tomāra premete āmi hailāṅ kṛtārtha
bhāla haila – je dobře; pāile – získal jsi; tumi – Ty; parama-puruṣārtha – ten nejvznešenĕjší cíl života; tomāra – Tvým; premete – rozvinutím lásky k Bohu; āmi – já; hailāṅ – stal se; kṛta-artha – nesmírnĕ zavázán.
„,Mé drahé dítĕ, je moc dobře, že jsi dosáhl nejvyššího cíle života, že jsi rozvinul lásku k Bohu. Velice jsi mne tím potĕšil a jsem Ti za to nesmírnĕ zavázán.̀“
Podaří-li se duchovnímu mistrovi udĕlat alespoň z jedné duše dokonale čistého oddaného, je podle zjevených písem jeho životní mise splnĕna. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura často říkával: „Kdybych dokázal i za cenu veškerého majetku, chrámů a maṭhů, které mám, alespoň z jednoho človĕka učinit čistého oddaného, moje mise by byla splnĕna.“ Pochopit vĕdu o Kṛṣṇovi je však velice tĕžké, o rozvinutí lásky k Bohu ani nemluvĕ. Pokud tedy žák dosáhne milostí Pána Caitanyi a duchovního mistra úrovnĕ čisté oddané služby, je duchovní mistr velice šťastný. Pro duchovního mistra není to pravé štĕstí, přinese-li mu žák peníze. Když ale vidí, že žák dodržuje zásady písem a dĕlá pokrok v duchovním životĕ, má z toho radost a cítí se tomuto pokročilému žákovi zavázán.