KAPITOLA DVANÁCTÁ

Text 1: Ó oddaní, nechť se vždy s nesmírným štĕstím naslouchá, zpívá a také medituje o transcendentálním životĕ a vlastnostech Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 2: Sláva dokonale milostivému Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi Prabhuovi, který je oceánem milosti!

Text 3: Sláva Advaitovi Ācāryovi, jenž je také oceánem milosti! Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jejichž srdce jsou vždy plná milosti!

Text 4: Mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua byla vždy zarmoucená zneustále se vynořujících pocitů odloučení od Kṛṣṇy.

Text 5: Pán naříkal: „Ó Můj Pane Kṛṣṇo, duše Mého života! Ó synu Mahārāje Nandy, kam mám jít? Kde Tĕ naleznu? Ó Nejvyšší Osobnosti, hrající na flétnu u svých rtů!“

Text 6: V tomto stavu se nacházel dnem i nocí. Nenacházel klid mysli, a tak trávil noci s velkými tĕžkostmi ve společnosti Svarūpy Dāmodara a Rāmānandy Rāye.

Text 7: Mezitím se ze svých domovů vydali navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua všichni oddaní z Bengálska.

Text 8: Pod vedením Śivānandy Seny, Advaity Ācāryi a dalších se všichni oddaní shromáždili v Navadvípu.

Text 9: Obyvatelé Kulína-grámu a vesnice Khandy se také sešli v Navadvípu.

Text 10: Protože Nityānanda Prabhu kázal v Bengálsku, Śrī Caitanya Mahāprabhu Mu nařídil, aby do Džagannáth Purí nechodil. Tento rok se však s celou skupinou vydal za Pánem.

Text 11: Śrīvāsa Ṭhākura šel se svými třemi bratry a svou ženou Mālinī. Ācāryaratnu také doprovázela jeho manželka.

Text 12: Přišla i manželka Śivānandy Seny se svými třemi syny a připojil se k nim i Rāghava Paṇḍita se svými slavnými balíčky jídla.

Text 13: Śrī Caitanyu Mahāprabhua šli navštívit Vāsudeva Datta, Murāri Gupta, Vidyānidhi a mnoho dalších oddaných. Celkem jich bylo dvĕ až tři sta.

Text 14: Oddaní nejdříve navštívili Śacīmātu, vyžádali si od ní svolení a potom se s velkou radostí za společného zpívání svatého jména Pána vydali do Džagannáth Purí.

Text 15: Śivānanda Sena na různých místech vyřizoval placení mýta. O každého pečoval a s radostí všechny oddané vedl.

Text 16: Śivānanda Sena se o všechny staral a každému oddanému zajišťoval ubytování. Znal všechny cesty do Urísy.

Text 17: Když jednoho dne skupinu zastavil výbĕrčí mýta, oddaní mohli pokračovat, ale Śivānanda Sena se zdržel, aby za všechny zaplatil.

Text 18: Oddaní přišli do vesnice a čekali pod stromem, protože nikdo jiný než Śivānanda Sena nedokázal zajistit ubytování.

Text 19: Nityānanda Prabhu mezitím dostal velký hlad a rozčílil se. A protože nemĕl ani vhodné ubytování, začal na Śivānandu Senu nadávat.

Text 20: Stĕžoval si: „Śivānanda Sena Mi nezařídil ubytování a mám takový hlad, že snad umřu. Protože stále nepřichází, proklínám jeho tři syny, aby zemřeli.“

Text 21: Jakmile manželka Śivānandy Seny uslyšela prokletí, začala plakat. Právĕ v tu chvíli se od mýta vrátil Śivānanda Sena.

Text 22: Jeho žena mu s pláčem řekla: „Protože Pán Nityānanda nedostal ubytování, proklel naše syny, aby zemřeli.“

Text 23: Śivānanda Sena odpovĕdĕl: „Ty pošetilá ženo, proč zbytečnĕ naříkáš? Ať moji tři synové zemřou za všechno to nepohodlí, které jsme Nityānandovi Prabhuovi způsobili.“

Text 24: Po tĕchto slovech Śivānanda Sena šel za Pánem Nityānandou, který hned vstal a kopl ho.

Text 25: Śivānanda Sena mĕl z toho kopance velkou radost a rychle Pánovi zařídil ubytování v domĕ mlékaře.

Text 26: Śivānanda Sena se dotkl Nityānandových lotosových nohou a zavedl Ho do Jeho sídla. Když Pána ubytoval, mĕl velkou radost a promluvil následovnĕ.

Text 27: „Dnes jsi mĕ přijal za svého služebníka a správnĕ jsi mĕ za můj přestupek potrestal.“

Text 28: „Můj drahý Pane, to, že jsi mĕ potrestal, je Tvá bezpříčinná milost. Kdo ve třech svĕtech dokáže pochopit Tvou skutečnou povahu?“

Text 29: „Prach z Tvých lotosových nohou je tĕžko dosažitelný dokonce i pro Pána Brahmu, a přesto se Tvé lotosové nohy dotkly mého odporného tĕla.“

Text 30: „Dnes se mé zrození, rodina i činnosti staly úspĕšnými. Dnes jsem dosáhl naplnĕní náboženských zásad, ekonomického rozvoje, uspokojení smyslů a nakonec i oddané služby Pánu Kṛṣṇovi.“

Text 31: Pán Nityānanda mĕl velkou radost, když to slyšel. Vstal a s láskou Śivānandu Senu obejmul.

Text 32: Nesmírnĕ potĕšený chováním Nityānandy Prabhua začal Śivānanda Sena zařizovat ubytování pro všechny vaiṣṇavy, v čele s Advaitou Ācāryou.

Text 33: Jednou zpříznačných vlastností Śrī Nityānandy Prabhua je Jeho rozporuplná povaha. Když se rozzlobí a nĕkoho kopne, má z toho dotyčná osoba ve skutečnosti prospĕch.

Text 34: Śrīkānta, syn sestry Śivānandy Seny, se cítil uražený a v nepřítomnosti svého strýce o celé vĕci promluvil takto:

Text 35: „Můj strýc je dobře známý jako jeden ze společníků Śrī Caitanyi Mahāprabhua, ale Pán Nityānanda Prabhu mu dává najevo svoji nadřazenost tím, že ho kope.“

Text 36: Śrīkānta, který byl ještĕ chlapec, po tĕchto slovech opustil skupinu a sám se vydal za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.

Text 37: Když se Śrīkānta klanĕl Pánu, mĕl na sobĕ košili a kabát. Govinda mu proto řekl: „Můj drahý Śrīkānto, sundej si nejprve ty šaty.“

Text 38: Když Govinda takto Śrīkāntu upozorňoval, Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Nech ho být. Přišel sem nešťastný, tak ať se chová, jak chce.“

Text 39: Śrī Caitanya Mahāprabhu se Śrīkānty ptal na všechny vaiṣṇavy a chlapec Pánu jednoho po druhém jmenoval a o každém Mu nĕco sdĕlil.

Text 40: Když Śrīkānta Sena slyšel Pána říkat, „Nĕco ho trápí,“ pochopil, že Pán je vševĕdoucí.

Text 41: O tom, jak Pán Nityānanda kopl Śivānandu Senu, se tedy bĕhem svého vyprávĕní o vaiṣṇavech nezmínil. Mezitím dorazili všichni oddaní a přišli se přivítat s Pánem.

Text 42: Śrī Caitanya Mahāprabhu je všechny přijal stejnĕ jako v minulých letech. Ženy se však na Pána dívaly zpovzdálí.

Text 43: Pán opĕt pro všechny oddané zařídil ubytování a poté je zavolal k přijímání zbytků jídla obĕtovaného Pánu Jagannāthovi.

Text 44: Śivānanda Sena představil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi své tři syny, a protože to byli jeho synové, Pán jim prokázal spoustu milosti.

Text 45: Pán Caitanya se zeptal na jméno nejmladšího syna a Śivānanda Sena Pánovi sdĕlil, že se jmenuje Paramānanda dāsa.

Text 46-47: V minulosti, při jedné návštĕvĕ Śivānandy Seny u Śrī Caitanyi Mahāprabhua, mu Pán řekl: „Až se ti narodí tento syn, dej mu jméno Purī dāsa.“

Text 48: Ten syn byl v lůnĕ Śivānandovy ženy, a když se Śivānanda vrátil domů, syn se narodil.

Text 49: Dítĕ bylo v souladu s Pánovým nařízením pojmenováno Paramānanda dāsa a Pán mu z legrace říkal Purī dāsa.

Text 50: Poté, co Śivānanda Sena představil dítĕ Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, Pán strčil dítĕti do pusy svůj palec u nohy.

Text 51: Oceán štĕstí Śivānandy Seny nedokáže nikdo překročit, protože celou Śivānandovu rodinu považoval Pán za svou.

Text 52: Pán potom se všemi oddanými společnĕ poobĕdval. Po obĕdĕ si umyl ruce a ústa a dal pokyn Govindovi.

Text 53: „Dokud žena a synové Śivānandy Seny budou v Džagannáth Purí,“ řekl, „musí dostávat zbytky Mého jídla.“

Text 54: V Nadii bydlel jistý Parameśvara, cukrář žijící nedaleko domu Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 55: Jako chlapec Pán navštĕvoval dům Parameśvary Modaky každou chvíli. Cukrář Mu dával mléko a sladkosti a Pán je pak jedl.

Text 56: Parameśvara Modaka mĕl Pána rád již od Jeho dĕtství a byl jedním z tĕch, kdo toho roku přišli Pána navštívit do Džagannáth Purí.

Text 57: Pánovi se poklonil a řekl: „Já jsem ten samý Parameśvara.“ Když ho Pán uvidĕl, s láskou se ho začal vyptávat.

Text 58: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Buď požehnaný, Parameśvaro. To je velmi dobře, že jsi sem přišel.“

Text 59: Śrī Caitanya Mahāprabhu se při zaslechnutí jména Mukundāra Māty trochu zarazil, ale z náklonnosti k Parameśvarovi nic neřekl.

Text 60: V důvĕrném vztahu nĕkdy dochází k porušení formální etikety. Parameśvara proto ve skutečnosti Pána svým prostým a milým chováním v srdci potĕšil.

Text 61: Všichni oddaní se zapojili do obřadu čištĕní chrámu Guṇḍici a tance před ratha-yātrovým vozem stejnĕ jako v minulosti.

Text 62: Čtyři mĕsíce za sebou se oddaní zúčastňovali všech slavností a jejich ženy, jako například Mālinī, zvaly Śrī Caitanyu Mahāprabhua na obĕd.

Text 63: Oddaní z Bengálska s sebou přinesli různá bengálská jídla, která mĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu rád. Doma také uvařili různé druhy obilovin a zeleniny, které pak obĕtovali Pánovi.

Text 64: Ve dne se Śrī Caitanya Mahāprabhu zabýval různými činnostmi v kruhu svých oddaných, ale v noci pociťoval velké odloučení od Kṛṣṇy a naříkal.

Text 65: Pán takto strávil čtyři mĕsíce období dešťů různými zábavami a pak bengálským oddaným nařídil, aby se vrátili domů.

Text 66: Všichni oddaní z Bengálska pravidelnĕ zvali Śrī Caitanyu Mahāprabhua na obĕd a Pán s nimi sladce hovořil.

Text 67: Pán řekl: „Všichni Mĕ přicházíte každý rok navštívit. Cesta sem a zpátky vám určitĕ působí mnoho nepříjemností.“

Text 68: „Chtĕl bych vám to zakázat, ale je Mi s vámi tak dobře, že moje touha po vaší společnosti jen stále roste.“

Text 69: „Śrī Nityānandovi Prabhuovi jsem nařídil, aby neopouštĕl Bengálsko, ale On za Mnou stejnĕ přišel a porušil Moje nařízení. Co na to mohu říct?“

Text 70: „Ze své bezpříčinné milosti vůči Mnĕ sem přišel i Advaita Ācārya. Jsem u Nĕho za Jeho náklonnost zadlužený a nejsem schopný tento dluh splatit.“

Text 71: „Všichni Moji oddaní sem chodí jen kvůli Mnĕ. Opouštĕjí svoje domovy a rodiny, a spĕchají sem po tĕžko schůdných cestách.“

Text 72: „Mĕ to nestojí žádnou únavu ani nesnáze, protože zůstávám tady v Níláčale, Džagannáth Purí, a nikam nechodím. To je projev příznĕ vás všech.“

Text 73: „Jsem žebravý mnich a nemám žádné peníze. Jak budu moci splatit dluh za přízeň, kterou Mi prokazujete?“

Text 74: „Mám jen toto tĕlo, a proto vám ho odevzdávám. Nyní, jestli chcete, ho můžete prodat, kdekoliv si budete přát. Patří vám.“

Text 75: Když všichni oddaní slyšeli tato sladká slova Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, srdce jim roztála a z očí se jim řinuly nepřetržité proudy slz.

Text 76: Pán své oddané objímal a plakal a plakal.

Text 77: Všichni tam strávili dalších pĕt až sedm dní, neschopni odejít.

Text 78: Advaita Prabhu a Pán Nityānanda Prabhu přednesli u lotosových nohou Pána tato slova: „Celý svĕt je Ti přirozenĕ zavázaný za Tvé transcendentální vlastnosti.“

Text 79: „A přesto znovu poutáš své oddané svými slovy. Kdo by za tĕchto okolností dokázal nĕkam odejít?“

Text 80: Potom je Śrī Caitanya Mahāprabhu uklidnil a s každým se rozloučil.

Text 81: Pán zvláštĕ poučil Nityānandu Prabhua: „Nemĕl bys sem stále chodit. Budeš mít Moji společnost v Bengálsku.“

Text 82: Oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua se s pláčem vydali na cestu a Pán zůstal smutný ve svém sídle.

Text 83: Pán každého spoutal svou transcendentální milostí. Kdo dokáže splatit Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi svůj dluh za Jeho milost?

Text 84: Śrī Caitanya Mahāprabhu je zcela nezávislá Osobnost Božství a každého roztančí podle svého přání. Všichni oddaní proto opustili Jeho společnost a vrátili se do svých domovů v různých částech zemĕ.

Text 85: Vše se dĕje na základĕ Pánovy vůle, stejnĕ jako dřevĕná loutka tančí podle vůle loutkáře. Kdo dokáže pochopit vlastnosti Nejvyšší Osobnosti Božství?

Text 86: Minulý rok se na Pánův příkaz Jagadānanda Paṇḍita vrátil do mĕsta Nadie, aby navštívil Śacīmātu.

Text 87: Když tam přišel, přednesl modlitby u jejích lotosových nohou a pak jí předal látku a prasādam od Pána Jagannātha.

Text 88: Jménem Pána Caitanyi Mahāprabhua se Śacīmātĕ poklonil a vyřídil jí všechny Pánovy pokorné modlitby.

Text 89: Jagadānandův příchod matku Śacī nesmírnĕ potĕšil. Když mluvil o Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi, poslouchala ho celé dny a noci.

Text 90: Jagadānanda Paṇḍita řekl: „Má drahá matko, Pán sem nĕkdy přichází a jí vše, co Mu obĕtuješ.“

Text 91: „Po jídle Pán říká: ,Dnes Mĕ matka nakrmila až po krk.̀  “

Text 92: „  ,Chodím tam a jím jídlo, které Mi matka nabízí. Ona však neví, že je jím přímo, a myslí si, že to je sen.“

Text 93: Śacīmātā řekla: „Přeji si, aby Nimāi snĕdl všechnu tu dobrou zeleninu, kterou pro Nĕho vařím. To je má touha.“

Text 94: „Nĕkdy si myslím, že to Nimāi snĕdl, ale potom si říkám, že to byl jenom sen.“

Text 95: Jagadānanda Paṇḍita a matka Śacī tak dnem i nocí hovořili o štĕstí Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 96: Jagadānanda Paṇḍita se setkal se všemi oddanými z Nadie, a ti mĕli velkou radost, že je s nimi.

Text 97: Poté šel Jagadānanda navštívit Advaitu Ācāryu. Také On mĕl velkou radost, že ho vidí.

Text 98: Vāsudevu Dattu a Murāriho Guptu přítomnost Jagadānandy tolik tĕšila, že ho nechtĕli nechat odejít ze svých domovů.

Text 99: Z úst Jagadānandy Paṇḍita poslouchali důvĕrná vyprávĕní o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, až se úplnĕ zapomnĕli ve velkém štĕstí, které jim toto naslouchání o Pánu přinášelo.

Text 100: Kdykoliv šel Jagadānanda Paṇḍita navštívit dům nĕjakého oddaného, ten oddaný se okamžitĕ zapomnĕl ve velkém štĕstí.

Text 101: Sláva Jagadānandovi Paṇḍitovi! Śrī Caitanya Mahāprabhu mu prokazuje takovou přízeň, že každý, kdo ho potká, si pomyslí: „Nyní jsem získal přímou společnost Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 102: Jagadānanda Paṇḍita zůstal nĕjaký čas v domĕ Śivānandy Seny, a tehdy tam připravili asi patnáct kilogramů vonného santálového oleje.

Text 103: Tímto aromatickým olejem naplnili velkou hlinĕnou nádobu a Jagadānanda Paṇḍita ji s velkou péčí přinesl do Níláčaly, Džagannáth Purí.

Text 104: Olej byl svĕřen Govindovi a Jagadānanda ho požádal: „Potírej prosím tímto olejem Pánovo tĕlo.“

Text 105: Govinda proto Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi řekl: „Jagadānanda Paṇḍita přinesl nĕjaký vonný santálový olej.“

Text 106: „Přeje si, aby si Tvoje Výsost trochou tohoto oleje potírala hlavu pro snížení krevního tlaku z přebytku žluči a vzduchu.“

Text 107: „S velkou péčí přinesl celou velkou nádobu z Bengálska, kde olej vyrobil.“

Text 108: Pán odpovĕdĕl: „Sannyāsī nemá, na co by olej použil, a zvláštĕ vonný olej, jako je tento. Okamžitĕ ho odnes.“

Text 109: „Odnes ten olej do Jagannāthova chrámu. Tam ho mohou pálit v lampách, a tak bude Jagadānandova námaha s jeho výrobou dokonale úspĕšná.“

Text 110: Když Govinda sdĕlil tento vzkaz Jagadānandovi, Jagadānanda mlčel a neřekl ani slovo.

Text 111: Za deset dní řekl Govinda znovu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi: „Jagadānanda Paṇḍita by si přál, abys ten olej přijal.“

Text 112: Když to Pán slyšel, rozzlobenĕ řekl: „Proč tedy rovnou nevydržovat maséra, aby Mĕ masíroval?“

Text 113: „Přijal jsem snad sannyās pro takové radosti? Pokud ten olej přijmu, zničí Mne to a všem vám budu pro smích.“

Text 114: „Pokud nĕkdo jdoucí po cestĕ ucítí ten olej na Mé hlavĕ, bude si myslet, že jsem dārī sannyāsī, tantrický sannyāsī, který si vydržuje ženy.“

Text 115: Govinda po vyslechnutí tĕchto slov Śrī Caitanyi Mahāprabhua mlčel. Druhý den ráno přišel Pána navštívit Jagadānanda.

Text 116: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Jagadānandovi Paṇḍitovi: „Můj drahý Paṇḍite, přinesl jsi Mi z Bengálska olej, ale Já ho nemohu přijmout, protože jsem ve stavu odříkání.“

Text 117: „Odnes ten olej do Jagannāthova chrámu, aby ho pálili v lampách. Tak tvoje námaha, se kterou jsi olej připravoval, přinese užitek.“

Text 118: Jagadānanda Paṇḍita odpovĕdĕl: „Kdo Ti vypráví všechny ty vymyšlené příbĕhy? Já jsem žádný olej z Bengálska nikdy nepřinesl.“

Text 119: Po tĕchto slovech vzal Jagadānanda Paṇḍita nádobu s olejem z místnosti a na dvoře ji před Śrī Caitanyou Mahāprabhuem rozbil o zem.

Text 120: Po rozbití nádoby se Jagadānanda Paṇḍita vrátil domů, dveře zavřel na petlici a lehl si.

Text 121: Za tři dny přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu k jeho dveřím a říkal: „Můj drahý Jagadānando Paṇḍite, prosím vstaň.“

Text 122: „Chci, abys Mi dnes uvařil obĕd. Teď jdu do chrámu zhlédnout Pána Jagannātha a v poledne se vrátím.“

Text 123: Poté, co Śrī Caitanya Mahāprabhu takto promluvil a odešel, Jagadānanda Paṇḍita vstal z postele, vykoupal se a začal vařit různé druhy zeleniny.

Text 124: Po dokončení svých poledních obřadů přišel Pán na obĕd. Jagadānanda Paṇḍita Pánovi umyl nohy a nabídl Mu místo k sezení.

Text 125: Uvařil jemnou rýži s přímĕsí ghí a nakupil ji na banánový list. Uvařil také různé druhy zeleniny, které v miskách z banánové kůry rozmístil okolo.

Text 126: Na rýži a zeleninĕ byly položené kvĕty tulasī a před Pánem ležely koláčky, sladká rýže a další Jagannāthovo prasādam.

Text 127: Pán řekl: „Připrav ještĕ jeden list s porcí rýže a zeleniny, abychom dnes mohli poobĕdvat společnĕ.“

Text 128: Śrī Caitanya Mahāprabhu držel ruce ve vzduchu a nejedl, dokud Jagadānanda Paṇḍita s velkou láskou a náklonností neřekl následující slova.

Text 129: „Přijmi prosím nejprve prasādam Ty sám a já se najím pozdĕji. Jak bych mohl odmítnout Tvoji žádost?“

Text 130: Poté Śrī Caitanya Mahāprabhu obĕd s velkou radostí přijal. Jakmile ochutnal zeleninu, znovu promluvil.

Text 131: „To jídlo je velmi chutné,“ řekl Pán, „i když vaříš v hnĕvivé náladĕ. Z toho je vidĕt, jak je s tebou Kṛṣṇa spokojený.“

Text 132: „Kṛṣṇa zařizuje, abys tak dobře vařil, protože to jídlo bude osobnĕ jíst.“

Text 133: „Obĕtuješ Kṛṣṇovi takovou nektarovou rýži. Kdo dokáže odhadnout hranice tvého štĕstí?“

Text 134: Jagadānanda Paṇḍita odpovĕdĕl: „To vařil ten, který to bude jíst. Co se mĕ týče, já jen shromažďuji suroviny.“

Text 135: Jagadānanda Paṇḍita Pánovi dál podával různé druhy zeleniny, ale Pán ze strachu nic neřekl a s radostí pokračoval v jídle.“

Text 136: Jagadānanda Paṇḍita Pána tak dychtivĕ pobízel k jídlu, že Pán snĕdl desetkrát víc než v jiné dny.

Text 137: Znovu a znovu chtĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu vstát, ale Jagadānanda Paṇḍita Mu vždy přidal další zeleninu.

Text 138: Śrī Caitanya Mahāprabhu se neodvážil zakázat mu další přídavky, a tak jen pokračoval s jídlem v obavĕ, že by se Jagadānanda postil, kdyby přestal.

Text 139: Nakonec Pán uctivĕ řekl: „Můj drahý Jagadānando, už jsi Mĕ přimĕl sníst desetkrát tolik, co jím obvykle. Teď už prosím přestaň.“

Text 140: Śrī Caitanya Mahāprabhu se zvedl a umyl si ruce a ústa. Jagadānanda Paṇḍita zatím přinesl koření, girlandu a santálovou pastu.

Text 141: Pán přijal santálovou pastu a girlandu, posadil se a řekl: „Teď se tu přede Mnou musíš najíst ty.“

Text 142: Jagadānanda odpovĕdĕl: „Můj Pane, jdi si odpočinout. Já ještĕ nĕco zařídím a potom přijmu prasādam.“

Text 143: „Rāmāi Paṇḍita a Raghunātha Bhaṭṭa vařili, a já jim chci dát nĕjakou rýži a zeleninu.“

Text 144: Śrī Caitanya Mahāprabhu tedy řekl Govindovi: „Ty tu zůstaň, a až se Paṇḍita nají, přijď Mi to říct.“

Text 145: Po tĕchto slovech Śrī Caitanya Mahāprabhu odešel. Jagadānanda potom promluvil ke Govindovi.

Text 146: Řekl: „Bĕž rychle Pánovi masírovat nohy a řekni Mu: ,Paṇḍita se právĕ posadil k jídlu.̀  “

Text 147: „Schovám pro tebe nĕjaké zbytky Pánova jídla. Až Pán usne, přijď si sníst svou porci.“

Text 148: Jagadānanda Paṇḍita takto rozdal zbytky Pánova jídla Rāmāiovi, Nandāiovi, Govindovi a Raghunāthovi Bhaṭṭovi.

Text 149: Zbytky jídla po Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi snĕdl také on sám. Pán potom znovu poslal Govindu.

Text 150: Pán mu řekl: „Jdi se podívat, jestli Jagadānanda Paṇḍita jí, a rychle Mi to přijď říct.“

Text 151: Govinda vidĕl, že Jagadānanda Paṇḍita opravdu jí, a řekl to Pánovi. Pána tato zpráva uklidnila a šel si odpočinout.

Text 152: Tyto láskyplné výmĕny mezi Jagadānandou Paṇḍitem a Pánem Śrī Caitanyou Mahāprabhuem pokračovaly dál vtomto duchu – přesnĕ jako výmĕny mezi Satyabhāmou a Pánem Kṛṣṇou, o kterých se vypráví ve Śrīmad-Bhāgavatamu.

Text 153: Kdo dokáže odhadnout hranice štĕstí Jagadānandy Paṇḍita? Jen on sám je příkladem svého vlastního velkého štĕstí.

Text 154: Každý, kdo naslouchá o láskyplných výmĕnách mezi Jagadānandou Paṇḍitem a Śrī Caitanyou Mahāprabhuem nebo čte Jagadānandovu knihu Prema-vivarta, může pochopit, co je láska, a navíc dosáhne extatické lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 155: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.