KAPITOLA OSMNÁCTÁ

Text 1: Śrī Caitanya Mahāprabhu si v jasném svitu podzimního mĕsíce spletl moře s řekou Jamunou. Hluboce soužený odloučením od Kṛṣṇy utíkal a skočil do moře, v jehož vodách strávil v bezvĕdomí celou noc. Ráno Ho našli Jeho oddaní. Nechť nás tento Śrī Caitanya Mahāprabhu, syn matky Śacī, ochrání svými transcendentálními zábavami.

Text 2: Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3: Když takto Śrī Caitanya Mahāprabhu žil v Džagannáth Purí, plaval dnem i nocí v oceánu odloučení od Kṛṣṇy.

Text 4: Jedné podzimní noci, když bylo vše osvĕtleno mĕsícem v úplňku, se Śrī Caitanya Mahāprabhu celou noc procházel se svými oddanými.

Text 5: Chodil z jedné zahrady do druhé, před očima mĕl zábavy Pána Kṛṣṇy a poslouchal i přednášel písnĕ a verše týkající se rāsa-līly.

Text 6: Zpíval a tančil v extázi lásky a nĕkdy v emocionální extázi napodoboval tanec rāsa.

Text 7: Nĕkdy v extatickém šílenství bĕhal sem a tam, a nĕkdy padal a válel se po zemi. Jindy naprosto ztratil vĕdomí.

Text 8: Když slyšel Svarūpu Dāmodara recitovat verš týkající se tance rāsa nebo sám takový verš recitoval, osobnĕ ho vysvĕtlil, jako to už dĕlal dřív.

Text 9: Takto vysvĕtlil význam každého verše týkajícího se rāsa-līly. Nĕkdy byl velmi zkroušený a nĕkdy velmi šťastný.

Text 10: Úplný popis všech tĕchto veršů a všech promĕn, které se v Pánovĕ tĕle odehrály, by zabral velké množství stránek.

Text 11: Abych tedy nezvĕtšoval tloušťku této knihy, nepopsal jsem všechny Pánovy zábavy, protože se odehrávaly v každém okamžiku, každý den, po dvanáct let.

Text 12: Jak jsem již dříve naznačil, popisuji zde Pánovu šílenou mluvu a Jeho tĕlesné promĕny pouze v krátkosti.

Text 13: I kdyby se tisícihlavý Ananta snažil popsat byť jen jeden den zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua, zjistil by, že zcela je popsat nedokáže.

Text 14: I kdyby se Gaṇeśa, syn Pána Śivy a zkušený zapisovatel polobohů, po milióny vĕků snažil dokonale popsat jeden den Pánových zábav, nedokázal by se dobrat jejich konce.

Text 15: Dokonce i Pán Kṛṣṇa žasne při pohledu na extatické promĕny svých oddaných. Pokud tedy ani samotný Pán Kṛṣṇa nedokáže odhadnout hranice tĕchto emocí, jak by to mohli dokázat jiní?

Text 16-17: Ani samotný Kṛṣṇa plnĕ nechápe stavy, způsob pokroku, štĕstí a neštĕstí a nálady extatické lásky svých oddaných, a proto přijímá roli oddaného, aby si tyto emoce plnĕ vychutnal.

Text 18: Extatická láska ke Kṛṣṇovi roztančí jak Kṛṣṇu, tak i Jeho oddané, a sama také tančí. Všichni tři tak tančí na jednom místĕ.

Text 19: Ten, kdo chce popsat promĕny extatické lásky ke Kṛṣṇovi, je jako trpaslík, který se snaží chytit mĕsíc na nebi.

Text 20: Tak jako vítr může odnést z oceánu jen kapku vody, může se živá bytost dotknout jen kapky z oceánu lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 21: V tomto oceánu lásky se každým okamžikem zvedá nekonečné množství vln. Jak by mohla nepatrná živá bytost odhadnout jejich rozsah?

Text 22: Co si Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vychutnává ve své lásce ke Kṛṣṇovi, to může plnĕ chápat jedinĕ ten, kdo je na úrovni Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho.

Text 23: Když zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua popisuje nĕjaká obyčejná živá bytost, dotkne se jedné kapky tohoto velkého oceánu a tím se očistí.

Text 24: Tak byly předneseny všechny verše o tanci rāsa, a nakonec byl recitován verš týkající se vodních zábav.

Text 25: „Tak jako nezávislý vůdce slonů vstupuje do vody obklopen slonicemi, vstoupil Kṛṣṇa, který stojí nad védskými morálními zásadami, do vod Jamuny obklopen gopīmi. Když svou hrudí třel o jejich ňadra, rozmačkala se Mu girlanda a kuṅkumovým práškem se obarvila do červena. Vůnĕ této girlandy přitahovala bzučící čmeláky, kteří Kṛṣṇu následovali jako nebešťané z Gandharvaloky. Tímto způsobem Pán Kṛṣṇa odstranil únavu z tance rāsa.“

Text 26: Při toulkách u chrámu Āitoṭā Śrī Caitanya Mahāprabhu najednou spatřil moře.

Text 27: Vzedmuté vlny moře se v mĕsíčním svĕtle třpytily jako vody řeky Jamuny.

Text 28: Pán, který si spletl moře s Jamunou, se velkou rychlostí rozbĕhl a nikým nevidĕn skočil do vody.

Text 29: Po pádu do moře ztratil vĕdomí a nechápal, kde se nachází. Chvílemi byl pod vodou a chvílemi se vznášel na vlnách.

Text 30: Vlny Ho nesly sem a tam jako kus suchého dřeva. Kdo dokáže toto divadelní představení Śrī Caitanyi Mahāprabhua pochopit?

Text 31: Vlny Pána chvílemi potápĕly a chvílemi nadnášely, a tak Jej nesly k chrámu Koṇārka.

Text 32: Śrī Caitanya Mahāprabhu se zcela pohroužil do zábav, kterým se Pán Kṛṣṇa oddával s gopīmi ve vodách Jamuny.

Text 33: Mezitím Śrī Caitanya Mahāprabhu zmizel oddaným vedeným Svarūpou Dāmodarem z dohledu. Udivení oddaní Ho začali hledat a ptali se: „Kam Pán šel?“

Text 34: Śrī Caitanya Mahāprabhu utekl rychlostí mysli. Nikdo Ho nevidĕl. Všichni byli proto zmatení, kde může být.

Text 35: „Šel Pán do Jagannāthova chrámu nebo v šílenství upadl v nĕjaké zahradĕ?“

Text 36: „Možná, že šel do chrámu Guṇḍici, nebo k jezeru Naréndra nebo k Čatak-parvatu. Možná šel do chrámu v Konárce.“

Text 37: Takto spolu oddaní rozmlouvali a přitom hledali Pána, kde se dalo. Nakonec přišli v doprovodu mnoha dalších lidí na pláž.

Text 38: Zatímco hledali Pána, noc skončila, a všichni si tedy řekli: „Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu již není mezi námi.“

Text 39: Všichni mĕli v odloučení od Pána pocit, jako kdyby přišli o život. Oddaní došli k závĕru, že muselo dojít k nĕjakému neštĕstí. Nic jiného je nenapadalo.

Text 40: „Příbuzný nebo důvĕrný přítel má vždy obavy, aby se jeho milému nic nestalo.“

Text 41: Když přišli na pláž, poradili se spolu. Nĕkteří z nich se vydali hledat Śrī Caitanyu Mahāprabhua k Čatak-parvatu.

Text 42: Svarūpa Dāmodara šel ještĕ s dalšími na východ, kde Pána hledal na pláži i ve vodĕ.

Text 43: Všichni byli skleslí a témĕř v bezvĕdomí, ale z extatické lásky dál chodili z místa na místo a pokračovali v hledání Pána.

Text 44: Když tak šli po pláži, vidĕli přicházet nĕjakého rybáře se sítí přes rameno. Smál se, plakal, tančil, zpíval a neustále opakoval svaté jméno „Hari, Hari“.

Text 45: Všichni při pohledu na rybářovo počínání žasli. Svarūpa Dāmodara Gosvāmī se ho proto zeptal, co se stalo.

Text 46: „Můj drahý rybáři,“ řekl mu, „proč se takto chováš? Vidĕl jsi tu nĕkoho? Co je příčinou tvého chování? Prosím prozraď nám to.“

Text 47: Rybář odpovĕdĕl: „Nevidĕl jsem tu nikoho, ale když jsem do vody hodil svou síť, chytil jsem jednu mrtvolu.“

Text 48: „Opatrnĕ jsem ji vytáhl v domnĕní, že to je velká ryba, ale jakmile jsem zjistil, že je to mrtvola, dostal jsem velký strach.“

Text 49: „Když jsem se snažil síť uvolnit, dotkl jsem se toho tĕla a vzápĕtí do mého srdce vstoupil duch.“

Text 50: „Třásl jsem se strachem a ronil slzy. Zalykal se mi hlas a zježily se mi chlupy po celém tĕle.“

Text 51: „Nevím, jestli ta mrtvola, kterou jsem vylovil, byla duchem mrtvého brāhmaṇy nebo obyčejného človĕka, ale jakmile na ni človĕk pohlédne, vstoupí mu do tĕla duch.“

Text 52: „Tĕlo toho ducha je velmi dlouhé, pĕt až sedm loktů, a každá z jeho končetin je dlouhá skoro tři lokty.“

Text 53: „Jeho klouby jsou od sebe pod kůží oddĕlené a kůže je úplnĕ uvolnĕná. Ten, kdo to spatří, nemůže zůstat naživu.“

Text 54: „Ten duch přijal podobu mrtvoly, ale má stále otevřené oči. Chvílemi vydává zvuk ,goṅ-goṅ̀ a chvílemi je v bezvĕdomí.“

Text 55: „Toho ducha jsem vidĕl na vlastní oči a On mĕ posedl. Pokud však zemřu, kdo se postará o mou ženu a dĕti?“

Text 56: „O tomto duchovi je velmi tĕžké hovořit, ale právĕ jdu k vyhanĕči duchů, abych se ho zeptal, zda mĕ toho dokáže zbavit.“

Text 57: „V noci se toulám sám a na odlehlých místech zabíjím ryby. A jelikož přitom vzpomínám na modlitbu k Pánu Nṛsiṁhovi, duchové se mĕ nikdy nedotknou.“

Text 58: „Tento duch mĕ však přepadá dvojnásobnou silou, když pronáším Nṛsiṁha mantru. Už jen při pohledu na podobu toho ducha se mé mysli zmocňuje velký strach.“

Text 59: „Nechoďte tam, zakazuji vám to. Jestli tam půjdete, ten duch se vás všech zmocní.“

Text 60: Po vyslechnutí tĕchto slov Svarūpa Dāmodara pochopil celou pravdu a sladkými slovy k rybáři promluvil.

Text 61: „Já jsem známý vyhanĕč duchů,“ řekl, „a vím, jak tĕ toho ducha zbavit.“ Potom pronesl nĕjaké mantry a položil ruku rybáři na hlavu.

Text 62: Dal rybáři tři facky a řekl: „Nyní již duch odešel. Neboj se.“ Tĕmito slovy rybáře uklidnil.

Text 63: Rybář byl ovlivnĕný extatickou láskou k Bohu, ale mĕl také strach. Byl tedy dvojnásobnĕ rozrušený. Nyní však jeho strach opadl, a tak se trochu uklidnil.

Text 64: Svarūpa Dāmodara rybáři řekl: „Můj drahý pane, ta osoba, kterou považuješ za ducha, ve skutečnosti není duch, ale Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu.“

Text 65: „Pán spadl v extázi lásky do moře a ty jsi Ho chytil do sítĕ a vytáhl ven.“

Text 66: „Pouhým dotekem Jeho tĕla se v tobĕ probudila tvá spící láska ke Kṛṣṇovi, ale protože jsi Ho považoval za ducha, mĕl jsi z Nĕho velký strach.“

Text 67: „Teď, když je tvůj strach pryč a máš klidnou mysl, mi prosím ukaž, kde je.“

Text 68: Rybář odpovĕdĕl: „Pána jsem vidĕl mnohokrát, ale to není On. Toto tĕlo je velmi znetvořené.“

Text 69: Svarūpa Dāmodara řekl: „Pánovi se mĕní tĕlo Jeho láskou k Bohu. Nĕkdy se Mu oddĕlí klouby a tĕlo se prodlouží.“

Text 70: Rybáři tato slova udĕlala velkou radost. Vzal všechny oddané s sebou a ukázal jim Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 71: Pán ležel na zemi s protaženým tĕlem, vybĕleným vodou. Od hlavy až k patĕ byl celý od písku.

Text 72: Pánovo tĕlo bylo protáhlé a ochablá kůže na nĕm jen visela. Zvednout Ho a odnést takovou dálku domů by bylo nemožné.

Text 73: Oddaní Pánovi sundali Jeho mokré spodní prádlo a oblékli suché. Poté Ho položili na svrchní část odĕvu a odstranili Mu z tĕla písek.

Text 74: Všichni nahlas provádĕli saṅkīrtan a hlasitĕ zpívali svaté jméno Kṛṣṇy Pánovi do ucha.

Text 75: Po nĕjaké dobĕ pronikl zvuk svatého jména Pánovi do ucha a On okamžitĕ vstal a hlasitĕ zakřičel.

Text 76: Jakmile vstal, Jeho kosti se vrátily na svá místa, a napůl při vĕdomí se rozhlížel kolem.

Text 77: Pán se neustále nacházel v jednom ze tří stavů vĕdomí: vnitřním, vnĕjším a napůl vnĕjším.

Text 78: Když byl Pán hluboce pohroužený ve vnitřním vĕdomí, ale přesto navenek projevoval trochu vnĕjšího vĕdomí, oddaní Jeho stavu říkali ardha-bāhya neboli napůl vnĕjší vĕdomí.

Text 79: Při tomto napůl vnĕjším vĕdomí Śrī Caitanya Mahāprabhu hovořil jako blázen. Oddaní Ho zřetelnĕ slyšeli, jak mluví do nebe.

Text 80: „Když jsem uvidĕl řeku Jamunu,“ řekl Pán, „šel jsem do Vrindávanu, a tam jsem vidĕl syna Nandy Mahārāje oddávat se vodním radovánkám.“

Text 81: „Pán Kṛṣṇa byl ve vodĕ Jamuny ve společnosti gopī v čele se Śrīmatī Rādhārāṇī. V hravém rozpoložení se tam oddávali zábavám.“

Text 82: „Spolu s gopīmi jsem stál na břehu Jamuny a sledoval tuto zábavu. Jedna gopī ukazovala druhým vodní hrátky Rādhy a Kṛṣṇy.“

Text 83: „Gopī svĕřily své hedvábné šaty a ozdoby do rukou svých přítelkyň a oblékly si jemné bílé šaty. Pán Kṛṣṇa vzal své milované gopī a ve vodách Jamuny se s nimi koupal a oddával překrásným zábavám.“

Text 84: „Mé drahé přítelkynĕ, jen pohleďte na Kṛṣṇovy vodní zábavy! Kṛṣṇovy neklidné dlanĕ připomínají lotosové kvĕty. Je jako vůdce šílených slonů a gopī, které Ho obklopují, jsou jako slonice.“

Text 85: „Vodní hrátky začaly a všichni po sobĕ navzájem začali stříkat vodou. V tĕch přívalech vody nebylo jisté, která strana vyhrává, a která prohrává. Tato vodní bitva se neomezenĕ zvĕtšovala.“

Text 86: „Gopī vypadaly jako nepřerušované výboje blesku a Kṛṣṇa připomínal černý mrak. Blesky začaly stříkat vodu na mrak a mrak zase na blesky. Oči gopī šťastnĕ pily nektarovou vodu z tohoto mraku jako žízniví ptáci cātaka.“

Text 87: „Když bitva začala, navzájem po sobĕ cákali vodou. Potom bojovali ruka proti ruce, pak tvář proti tváři, hruď proti hrudi, zub proti zubu a nakonec nehet proti nehtu.“

Text 88: „Tisíce rukou cákaly vodu a gopī se na Kṛṣṇu dívaly tisíci očí. Přibližovaly se k Nĕmu na tisících nohou, líbaly Ho s tisíci tváří a tisíce tĕl Ho objímaly. Tisíci uší gopī poslouchaly Jeho žertovná slova.“

Text 89: „Kṛṣṇa odvlekl Rādhārāṇī, zatáhl Ji až po krk do vody a pustil Ji až tam, kde byla voda velmi hluboká. Ona se však chytila Kṛṣṇy okolo krku a plavala na hladinĕ jako lotosový kvĕt, který utrhl slon svým chobotem.“

Text 90: „Kṛṣṇa se expandoval do tolika podob, kolik bylo gopī, a potom jim všem stáhl odĕvy, jimiž byly zahaleny. Voda řeky Jamuny byla křišťálovĕ čistá a Kṛṣṇa se s radostí díval na jejich lesknoucí se tĕla.“

Text 91: „Stonky lotosů byly přátelé gopī, a tak jim nabídly lotosové listy. Lotosy svýma rukama – vlnami Jamuny – rozprostřely po hladinĕ své velké oblé listy, aby zakryly tĕla gopī. Nĕkteré gopī si rozpustily vlasy a držely je před sebou jako prádlo zakrývající spodní část tĕla a rukama si jako živůtky zakrývaly ňadra.“

Text 92: „Poté mĕl Kṛṣṇa roztržku s Rādhārāṇī, čehož všechny gopī využily k tomu, aby se ukryly mezi bílé lotosové kvĕty. Ponořily se až po krk do vody a nad hladinou se vznášely jen jejich tváře, které byly k nerozeznání od lotosů.“

Text 93: „Pán Kṛṣṇa se v nepřítomnosti ostatních gopī choval ke Śrīmatī Rādhārāṇī, jak se Mu zlíbilo. Když gopī začaly Kṛṣṇu hledat, Śrīmatī Rādhārāṇī se okamžitĕ přidala k nim, protože má velmi bystrou inteligenci a zná rozpoložení svých přítelkyň.“

Text 94: „Na hladinĕ plavalo mnoho bílých lotosů a k nim se začalo přibližovat stejné množství modrých lotosů. Poté se bílé a modré lotosy srazily a začaly spolu bojovat. Gopī na břehu Jamuny to pobavenĕ sledovaly.“

Text 95: „Když se zdvižená ňadra gopī, připomínající oblá tĕla ptáků cakravāků, vynořila v oddĕlených párech z vody, vynořily se i modré lotosy Kṛṣṇových rukou, aby je zakryly.“

Text 96: „Ruce gopī, které připomínaly červené lotosové kvĕty, se v párech vynořily z vody, aby modré lotosy zastavily. Modré lotosy se snažily ukořistit bílé ptáky cakravāky a červené lotosy se je snažily ochránit. Proto se mezi nimi strhla bitva.“

Text 97: „Modré a červené lotosy jsou bezvĕdomé objekty, kdežto ptáci cakravākové jsou vĕdomí a živí. V extázi lásky si však modré lotosy začaly vychutnávat cakravāky, což je v rozporu s přirozeným chováním, nicménĕ v království Pána Kṛṣṇy jsou takové zmĕny základem Jeho zábav.“

Text 98: „Modré lotosy jsou přátelé boha slunce a zde okrádají cakravāky, i když žijí všichni pohromadĕ. Červené lotosy však kvetou v noci, a jsou proto pro cakravāky cizinci či nepřáteli. V Kṛṣṇových zábavách jsou však červené lotosy neboli ruce gopī ochránci jejich cakravāků neboli ňader. Jedná se o odporující si přirovnání.“

Text 99: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Ve svých zábavách Kṛṣṇa projevil dvĕ ozdoby v podobĕ nadsázky a obráceného přirovnání. Jejich vychutnávání přineslo radost Mé mysli a zcela uspokojilo Moje uši a oči.“

Text 100: „Poté, co se Pán Śrī Kṛṣṇa oddával tĕmto úžasným zábavám, vyšel i se všemi svými milovanými gopīmi na břeh Jamuny. Gopī, které byly na břehu, Mu tam pak sloužily tím, že masírovaly Jeho tĕlo i tĕla ostatních gopī vonným olejem a potíraly je dření z ovoce āmalakī.“

Text 101: „Potom se všichni znovu vykoupali, a když se oblékli do suchých šatů, odebrali se do malého domku z drahokamů, kde pro nĕ gopī Vṛndā zařídila lesní odĕv tím, že je přikrášlila voňavými kvĕty, zelenými listy a všemožnými dalšími ozdobami.“

Text 102: „Vrindávanské stromy a rostliny jsou úžasné, protože po celý rok dávají ovoce a kvĕty všeho druhu. Gopī a služebné z vrindávanských stinných hájků tyto plody a kvĕty trhaly a nosily před Rādhu a Kṛṣṇu.“

Text 103: „Gopī veškeré ovoce oloupaly a naskládaly je na velké podnosy na vyvýšeném stupínku v domĕ z drahokamů. Ovoce připravily k jídlu do úhledných řad a upravily před ním místo k sezení.“

Text 104: „Mezi ovocem bylo mnoho druhů kokosů a manga, banánů, bobulí, chlebovníků, datlí, mandarinek, pomerančů, ostružin, santar, hroznového vína, mandlí a všemožného sušeného ovoce.“

Text 105: „Byly tam melouny, kṣīriky, palmýrové plody, keśury, vodní plody, lotosové plody, ovoce bilva, pīlu, granátová jablka a mnoho dalších plodů. Nĕkteré druhy jsou v různých zemích známé pod různými názvy, ale ve Vrindávanu jsou všechny neustále dostupné v tolika tisících druhů, že je nikdo nedokáže v úplnosti popsat.“

Text 106: „Śrīmatī Rādhārāṇī doma připravila různé druhy sladkostí z mléka a cukru, jako je gaṅgājala, amṛtakeli, pīyūṣagranthi, karpūrakeli, sarapūrī, amṛti, padmacini a khaṇḍa-kṣīrisāra-vṛkṣa, a všechny je potom přinesla Kṛṣṇovi.“

Text 107: „Když Kṛṣṇa vidĕl krásnĕ připravené jídlo, radostnĕ usedl a udĕlal si piknik v lese. Śrīmatī Rādhārāṇī a Její přítelkynĕ gopī potom společnĕ snĕdly zbytky a nakonec Rādhā s Kṛṣṇou ulehli v domĕ z drahokamů.“

Text 108: „Nĕkteré z gopī Rādhu s Kṛṣṇou ovívaly, další masírovaly Jejich nohy a jiné Jim dávaly ke žvýkání betelové listy. Když Rādhā s Kṛṣṇou usnuli, všechny gopī také ulehly. Moje mysl byla velmi šťastná, když jsem to vidĕl.“

Text 109: „Najednou jste spustili rámus, vzali jste Mĕ a přivedli sem. Kde je nyní řeka Jamuna? Kde je Vrindávan? Kde jsou Kṛṣṇa a gopī? Přerušili jste Můj šťastný sen!“

Text 110: Při tĕchto slovech se Śrī Caitanya Mahāprabhu plnĕ vrátil k vnĕjšímu vĕdomí. Uvidĕl Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho a obrátil se na nĕho s otázkou.

Text 111: „Proč jsi Mĕ sem přivedl?“ zeptal se. Svarūpa Dāmodara Mu na to odpovĕdĕl:

Text 112: „Spletl sis moře s řekou Jamunou,“ řekl, „a skočil jsi do nĕho. Vlny Tĕ odnesly až sem.“

Text 113: „Tento rybář Tĕ chytil do sítĕ a vytáhl z vody. Jelikož se Tĕ dotkl, šílí teď v extázi lásky ke Kṛṣṇovi.“

Text 114: „Celou noc jsme Tĕ všude možnĕ hledali. Potom jsme vyslechli tohoto rybáře, přišli sem a našli jsme Tĕ.“

Text 115: „Ty jsi ve stavu zdánlivého bezvĕdomí sledoval zábavy ve Vrindávanu, ale my jsme tu prožívali v mysli velká muka, když jsme Tĕ vidĕli v bezvĕdomí.“

Text 116: „Díky našemu zpívání svatého jména Kṛṣṇy jsi však částečnĕ nabyl vĕdomí a my všichni jsme Tĕ slyšeli bláznivĕ mluvit.“

Text 117: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Ve snu jsem šel do Vrindávanu, kde jsem vidĕl Pána Kṛṣṇu tančit tanec rāsa se všemi gopīmi.“

Text 118: „Po vodních radovánkách si Kṛṣṇa pochutnával na pikniku. Chápu, že poté, co jsem to vidĕl, jsem musel mluvit jako blázen.“

Text 119: Poté Svarūpa Dāmodara Gosvāmī přimĕl Śrī Caitanyu Mahāprabhua k tomu, aby se vykoupal v moři, a pak Ho s velkou radostí odvedl zpátky domů.

Text 120: Tak jsem vyprávĕl o tom, jak Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu spadl do moře. Každý, kdo o této zábavĕ naslouchá, nepochybnĕ získá útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 121: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.