KAPITOLA DVACÁTÁ
Modlitby Śikṣāṣṭaka
Následující shrnutí dvacáté kapitoly uvádí ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura. Śrī Caitanya Mahāprabhu trávil noci vychutnáváním si významu modliteb Śikṣāṣṭaky ve společnosti Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho a Rāmānandy Rāye. Nĕkdy recitoval verše z Gīta-govindy Jayadevy Gosvāmīho, ze Śrīmad-Bhāgavatamu, z Jagannātha-vallabha-nāṭaky Śrī Rāmānandy Rāye nebo z Kṛṣṇa-karṇāmṛty Śrī Bilvamaṅgala Ṭhākura. Tímto způsobem byl pohroužený v extatických emocích. Po dvanáct let strávených v Džagannáth Purí si Śrī Caitanya Mahāprabhu vychutnával recitování takovýchto transcendentálních veršů. Pán pobýval v tomto svĕtĕ smrtelníků celkem čtyřicet osm let. Autor Caitanya-caritāmṛty se krátce zmiňuje o Pánovĕ odchodu, krátce shrnuje Antya-līlu a celou knihu uzavírá.
Text 1: Jen ti nejpožehnanĕjší si budou vychutnávat bláznivá slova Śrī Caitanyi Mahāprabhua smíšená s radostí, zlobou, neklidem, poslušností a smutkem jakožto různými projevy extatických láskyplných emocí.
Text 2: Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua!
Text 3: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl bĕhem svého pobytu v Džagannáth Purí (Níláčale) neustále, ve dne v noci, rozrušený odloučením od Kṛṣṇy.
Text 4: Dnem i nocí si vychutnával transcendentální blažené písnĕ a verše se svými dvĕma společníky – Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm a Rāmānandou Rāyem.
Text 5: S potĕšením projevoval příznaky různých transcendentálních emocí, jako je radost, nářek, hnĕv, pokora, úzkost, smutek, dychtivost a uspokojení.
Text 6: Recitoval své vlastní verše a vyjadřoval jejich významy i emoce. Tak si je vychutnával ve společnosti tĕchto dvou přátel.
Text 7: Nĕkdy byl Pán pohroužený v určitém emocionálním rozpoložení, celou noc nespal, recitoval související verše a vychutnával si jejich chuť.
Text 8: Śrī Caitanya Mahāprabhu s velkou radostí řekl: „Moji drazí Svarūpo Dāmodare a Rāmānando Rāyi, vĕzte, že zpívání svatých jmen Pána je v tomto vĕku Kali nejvhodnĕjším prostředkem k osvobození.
Text 9: „Správný způsob, jak uctívat Kṛṣṇu v tomto vĕku Kali, je provádĕt obĕť zpíváním svatého jména Pána. Ten, kdo to dĕlá, je zajisté velmi inteligentní a dosáhne útočištĕ u Kṛṣṇových lotosových nohou.“
Text 10: „ ,Ve vĕku Kali budou inteligentní lidé společným zpíváním uctívat inkarnaci Boha, která neustále zpívá Kṛṣṇovo jméno. Přestože nemá načernalou pleť, je to samotný Kṛṣṇa, kterého doprovázejí Jeho společníci, služebníci, zbranĕ a důvĕrní přátelé.̀ “
Text 11: „Veškerých nežádoucích návyků se lze zbavit pouhým zpíváním svatého jména Pána Kṛṣṇy. To je způsob, jak probudit štĕstí a rozproudit vlny lásky ke Kṛṣṇovi.“
Text 12: „ ,Nechť zvítĕzí zpívání svatého jména Pána Kṛṣṇy, které dokáže očistit zrcadlo srdce a ukončit utrpení způsobené planoucím požárem hmotné existence. Toto zpívání je dorůstajícím mĕsícem, který rozvíjí bílý lotos štĕstí pro všechny živé bytosti, a je duší veškerého vzdĕlání. Toto zpívání svatého jména Kṛṣṇy zvĕtšuje blažený oceán transcendentálního života. Každému přináší chladivou úlevu a umožňuje vychutnávat si dokonalý nektar na každém kroku.̀ “
Text 13: „Společným zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry lze zničit hříšné podmínky hmotné existence, očistit nečisté srdce a probudit všechny druhy oddané služby.“
Text 14: „Výsledek zpívání je, že človĕk probudí svou lásku ke Kṛṣṇovi a vychutnává transcendentální blaženost. Nakonec dosáhne Kṛṣṇovy společnosti a s oddaností Mu slouží, jako kdyby se nořil do velkého oceánu lásky.“
Text 15: Ve Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi se probudil nářek a pokora, a začal recitovat další ze svých veršů. Každý, kdo slyší jeho význam, může zapomenout na veškeré neštĕstí a nářek.
Text 16: „ ,Můj Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, Tvé svaté jméno udílí živým bytostem veškerá požehnání, a proto máš mnoho jmen, jako jsou „Kṛṣṇa“ a „Govinda“, skrze která se expanduješ. Do tĕchto jmen jsi vložil všechny své energie a vzpomínání na nĕ neomezují žádná přísná pravidla. Můj drahý Pane, i když pokleslým, podmínĕným duším prokazuješ takovou milost, že je velkomyslnĕ učíš svá svatá jména, Já jsem takový nešťastník, že se při jejich zpívání dopouštím přestupků, a proto se Mi nedaří vyvinout zálibu v tomto zpívání.̀ “
Text 17: „Protože lidé mají různé touhy, rozšířil jsi ze své milosti různá svatá jména.“
Text 18: „Pokud nĕkdo pronáší svaté jméno – a nehraje roli kdy a kde, může to být i při jídle či ve spánku – dosáhne veškeré dokonalosti.“
Text 19: „Do každého svatého jména jsi vložil své úplné energie, ale Já jsem takový nešťastník, že Mĕ zpívání Tvých svatých jmen nepřitahuje!“
Text 20: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Ó Svarūpo Dāmodare a Rāmānando Rāyi, poslouchejte, jak má človĕk zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, aby snadno probudil svou spící lásku ke Kṛṣṇovi.“
Text 21: „ ,Ten, kdo se považuje za nižšího než tráva, je snášenlivĕjší než strom a neočekává žádnou úctu pro sebe, ale je vždy připravený projevovat veškerou úctu ostatním, může velmi snadno zpívat svaté jméno Pána neustále.̀ “
Text 22: „Tak se chová ten, kdo zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. I když je velmi vznešenou osobou, považuje se za nižšího, než je tráva na zemi, a vše snáší stejnĕ jako strom, a to dvĕma způsoby.“
Text 23: „Když se strom kácí, nic nenamítá, a dokonce ani když usychá, nežádá nikoho o vodu.“
Text 24: „Strom dává své ovoce, kvĕty a vše ostatní, co má, každému. Snáší spalující žár a přívaly deštĕ, a přesto poskytuje útočištĕ druhým.“
Text 25: „I když je vaiṣṇava tou nejvznešenĕjší osobou, není pyšný a každému projevuje úctu, protože ví, že v každém sídlí Kṛṣṇa.“
Text 26: „Ten, kdo zpívá svaté jméno Pána Kṛṣṇy tímto způsobem, jistĕ probudí svou spící lásku k lotosovým nohám Kṛṣṇy.“
Text 27: Při tĕchto slovech v Pánu Caitanyovi vzrostla Jeho pokora a začal se modlit ke Kṛṣṇovi, aby mohl vykonávat čistou oddanou službu.
Text 28: Přirozeným příznakem vztahu lásky k Bohu je, že se oddaný nepovažuje za oddaného, ale myslí si, že nemá ani kapku lásky ke Kṛṣṇovi.
Text 29: „ ,Ó Pane vesmíru, netoužím po hmotném bohatství, materialistických následovnících, překrásné manželce, ba ani plodonosných činnostech popsaných kvĕtnatým jazykem. Vše, po čem toužím, je bezpříčinná oddaná služba Tobĕ život za životem.̀ “
Text 30: „Můj drahý Pane Kṛṣṇo, nechci od Tebe hmotné bohatství ani následovníky, překrásnou ženu či výsledky plodonosných činností. Modlím se pouze o to, abys Mi ze své bezpříčinné milosti život za životem dával čistou oddanou službu Tobĕ.“
Text 31: Śrī Caitanya Mahāprabhu se s velkou pokorou považoval za jednu z podmínĕných duší hmotného svĕta a znovu vyjádřil svou touhu být obdařen službou Pánu.
Text 32: „ ,Ó Můj Pane, ó Kṛṣṇo, synu Mahārāje Nandy, jsem Tvůj vĕčný služebník, ale kvůli svým ploduchtivým činnostem jsem poklesl do tohoto hrozného oceánu nevĕdomosti. Nyní Mi prosím projev bezpříčinnou milost a považuj Mĕ za zrnko prachu u Tvých lotosových nohou.̀ “
Text 33: „Jsem Tvůj vĕčný služebník, ale zapomnĕl jsem na Tebe. Nyní jsem poklesl do oceánu nevĕdomosti, kde jsem podmínĕný vnĕjší energií.“
Text 34: „Buď ke Mnĕ prosím bezpříčinnĕ milostivý a dej Mi místo mezi zrnky prachu u svých lotosových nohou, abych Ti mohl sloužit jako Tvůj vĕčný služebník.“
Text 35: U Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua se tehdy probudila přirozená pokora a dychtivost, se kterou se modlil ke Kṛṣṇovi, aby dokázal zpívat mahā-mantru v extázi lásky.
Text 36: „ ,Můj drahý Pane, kdy budou Mé oči ozdobené přetékajícími slzami, jež proudí bez ustání, když zpívám Tvé svaté jméno? Kdy se Mi ze zpívání Tvého svatého jména zalkne hlas a chlupy na tĕle se Mi zježí transcendentální radostí?̀ “
Text 37: „Bez lásky k Bohu je Můj život k ničemu. Proto se modlím, abys Mĕ přijal jako svého služebníka a jako plat Mi dával extatickou lásku k Bohu.“
Text 38: Odloučení od Kṛṣṇy podnĕcovalo u Śrī Caitanyi Mahāprabhua různé nálady neštĕstí, nářku a pokory, a proto mluvil jako blázen.
Text 39: „ ,Můj Pane Govindo, v odloučení od Tebe i okamžik pociťuji jako celý vĕk. Slzy Mi tečou z očí jako proudy deštĕ a celý svĕt Mi připadá prázdný.̀ “
Text 40: „Jsem tak rozrušený, že pro Mĕ den nikdy nekončí a každý okamžik se Mi jeví jako celý vĕk. Moje oči bez ustání roní slzy, takže jsou jako mraky v období dešťů.“
Text 41: „Kvůli odloučení od Govindy tři svĕty zejí prázdnotou a Já mám pocit, jako kdyby Mĕ zaživa pomalu spaloval oheň.“
Text 42: „Pán Kṛṣṇa je vůči Mnĕ netečný a tak zkouší Moji lásku. Přítelkynĕ Mi říkají: ,Radĕji si Ho vůbec nevšímej.̀ “
Text 43: Když takto Śrīmatī Rādhārāṇī uvažovala, díky Jejímu čistému srdci se projevily charakteristiky přirozené lásky.
Text 44: Extatické příznaky v podobĕ závisti, dychtivosti, pokory, zápalu a naléhavého doprošování se probudily všechny najednou.
Text 45: V této náladĕ byla mysl Śrīmatī Rādhārāṇī rozrušená, a proto svým přítelkyním gopīm přednesla verš z úrovnĕ pokročilé oddanosti.
Text 46: Śrī Caitanya Mahāprabhu ten verš recitoval ve stejném extatickém duchu, a jakmile to udĕlal, cítil se jako Śrīmatī Rādhārāṇī.
Text 47: „ ,Nechť Kṛṣṇa pevnĕ obejme tuto svou služebnici, která padla k Jeho lotosovým nohám, ať Mĕ třeba pošlape nebo Mi zlomí srdce tím, že Mi nikdy nedovolí Ho spatřit. Je to koneckonců zhýralec a může si dĕlat, co chce. Přesto je pouze On uctívaným Pánem Mého srdce, a nikdo jiný.̀ “
Text 48:
„Jsem služebnice u lotosových nohou Kṛṣṇy. On je ztĕlesnĕním transcendentálního štĕstí a nálad. Pokud bude chtít, může Mne pevnĕ obejmout a dát Mi tak pocit sjednocení s Ním, nebo se Mi nezjevit a tak rozložit Moji mysl i tĕlo. Přesto je právĕ On Pánem Mého života.“
Text 49: „Má drahá přítelkynĕ, poslechni si rozhodnutí Mojí mysli. Kṛṣṇa je Pán Mého života za všech okolností, ať Mi projeví svou náklonnost, nebo Mĕ zabije tím, že Mi přivodí neštĕstí.“
Text 50: „Kṛṣṇa nĕkdy opustí společnost ostatních gopī a Jeho tĕlo i mysl jsou ovládané Mnou. Tehdy se se Mnou vĕnuje milostným hrátkám, čímž ostatním dává najevo, jaké Já mám štĕstí, a jim přináší zármutek.“
Text 51: „Nebo naopak, protože je velmi prohnaný, umínĕný zhýralec se sklonem podvádĕt, vyhledává společnost jiných žen. Pak se s nimi přede Mnou vĕnuje milostným hrátkám, aby Mé mysli působil utrpení. I přesto však zůstává Pánem Mého života.“
Text 52: „Mé osobní neštĕstí Mi nevadí. Přeji si jen, aby byl Kṛṣṇa šťastný, protože Jeho štĕstí je cílem Mého života. Pokud však On nachází radost v tom, že Mi způsobí utrpení, pak je toto utrpení Mým nejvĕtším štĕstím.“
Text 53: „Kdyby byl Kṛṣṇa přitahovaný krásou nĕjaké jiné ženy a chtĕl si s ní užívat, ale byl by nešťastný z toho, že ji nemůže získat, padla bych u jejích nohou, vzala ji za ruku a přivedla ke Kṛṣṇovi, aby se postarala o Jeho štĕstí.“
Text 54: „Pokud se na Kṛṣṇu nĕkterá z Jeho milovaných gopī rozzlobí, Kṛṣṇa je velmi spokojený a vlastnĕ má z toho, že Ho takto kárá, obrovskou radost. Gopī přimĕřenĕ projeví svou pýchu a Kṛṣṇa si takového postoje užívá. Ona se pak bez velké námahy své pýchy vzdá.“
Text 55: „Proč i nadále žije žena, která ví, že Kṛṣṇovo srdce je nešťastné, a přesto se na Nĕj hluboce hnĕvá? Takovou ženu zajímá jen její vlastní štĕstí a Já ji proklínám, aby ji do hlavy udeřil blesk, protože Naším jediným přáním je, aby byl Kṛṣṇa šťastný.“
Text 56: „Pokud nĕjaká gopī, která Mĕ nemá ráda, dokáže uspokojit Kṛṣṇu a Kṛṣṇa po ní bude toužit, půjdu bez váhání do jejího domu a stanu se její služkou, protože to probudí Mé štĕstí.“
Text 57: „Manželka jednoho brāhmaṇy sužovaného leprou se ukázala být nejpočestnĕjší ženou, protože sloužila prostitutce, aby ta uspokojila jejího manžela. Podařilo se jí tak zastavit pohyb slunce, přivést mrtvého manžela k životu a uspokojit tři hlavní polobohy (Brahmu, Viṣṇua a Maheśvaru).“
Text 58: „Kṛṣṇa je Mým životem. Kṛṣṇa je pokladem Mého života. Kṛṣṇa je přímo samotným životem Mého života. Neustále Ho proto chovám v srdci a snažím se Ho tĕšit svou službou. To je Má neustálá meditace.“
Text 59: „Mé štĕstí tkví ve službĕ Kṛṣṇovi a Kṛṣṇovo štĕstí tkví ve spojení se Mnou. Proto své tĕlo odevzdávám jako milodar k lotosovým nohám Kṛṣṇy, který Mĕ považuje za svou milou a nazývá Mĕ svou nejmilejší. Tehdy se považuji za Jeho služebnou.“
Text 60: „Služba Mému milému je domovem štĕstí a je sladší než přímé spojení s Ním. Bohynĕ štĕstí je toho důkazem, protože chce sloužit lotosovým nohám Nārāyaṇa, přestože neustále spočívá na Jeho srdci. Považuje se proto za služebnou a bez ustání Mu slouží.“
Text 61: Tyto výroky Śrīmatī Rādhārāṇī ukazují příznaky čisté lásky ke Kṛṣṇovi, jak si ji vychutnával Śrī Caitanya Mahāprabhu. V této extázi lásky byla Jeho mysl neklidná. Promĕny způsobené transcendentální láskou se Mu šířily po celém tĕle a On své tĕlo a mysl nedokázal ovládnout.
Text 62: Čistá oddaná služba ve Vrindávanu je jako kousky zlata v řece Jāmbū. Ve Vrindávanu není ani stopy po uspokojování vlastních smyslů. Śrī Caitanya Mahāprabhu napsal předcházející verš a vysvĕtlil jeho význam právĕ proto, aby takovouto čistou lásku propagoval v tomto hmotném svĕtĕ.
Text 63: Takto zaplavený extatickou láskou mluvil Śrī Caitanya Mahāprabhu jako šílený a recitoval příhodné verše.
Text 64: Pán předtím složil tĕchto osm veršů proto, aby poučil všechny lidi. Nyní si význam tĕchto veršů, kterým se říká Śikṣāṣṭaka, osobnĕ vychutnával.
Text 65: Pokud nĕkdo recituje či poslouchá tĕchto osm veršů s pokyny Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jeho extatická láska a oddanost Kṛṣṇovi se budou den za dnem zvĕtšovat.
Text 66: Śrī Caitanya Mahāprabhu je hluboký a vážný jako milióny oceánů, ale když vyjde mĕsíc Jeho různých emocí, zneklidní.
Text 67-68: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu četl verše z Gīta-govindy Jayadevy Gosvāmīho, ze Śrīmad-Bhāgavatamu, z divadelní hry Rāmānandy Rāye zvané Jagannātha-vallabha-nāṭaka a z Kṛṣṇa-karṇāmṛty Bilvamaṅgala Ṭhākura, byl dojatý různými extatickými emocemi tĕchto veršů a tak si vychutnával jejich významy.
Text 69: V tomto stavu byl Śrī Caitanya Mahāprabhu dnem i nocí po dvanáct let. Ve společnosti svých dvou přátel si vychutnával význam tĕchto veršů, které neobsahují nic jiného než transcendentální blaženost a nálady vĕdomí Kṛṣṇy.
Text 70: Ani Anantadeva, který má tisíce tváří, se nemohl dobrat konce popisování transcendentální blaženosti zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 71: Jak by potom mohla tyto zábavy popsat obyčejná živá bytost s nepatrnou inteligencí? Nicménĕ se snažím dotknout alespoň částečky tĕchto zábav, abych sám sebe napravil.
Text 72: Činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Jeho bláznivé řeči nemají konce a jejich popisováním by se nesmírnĕ zvĕtšil rozsah této knihy.
Text 73: Já jsem pouze shrnul to, co již dříve popsal Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura.
Text 74: Jen v krátkosti jsem popsal ty zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua, které Vṛndāvana dāsa Ṭhākura nepopsal. Přesto se rozsah této knihy zvĕtšil, neboť tĕchto transcendentálních zábav je nesmírné množství.
Text 75: Vyprávĕt všechny zábavy dopodrobna není možné. Ukončím proto tento popis a s úctou se jim pokloním.
Text 76: To, co jsem popsal, je pouhý náznak, ale sledováním tohoto náznaku lze poznat chuť všech zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 77: Tyto nesmírnĕ hluboké zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou plné významů a já je nedokáži pochopit. Moje inteligence do nich nedokáže proniknout, a proto je nemohu správnĕ popsat.
Text 78: S úctou se tedy klaním lotosovým nohám všech mých vaiṣṇavských čtenářů a uzavírám tento popis vlastností Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 79: Nebe je neomezené, ale nejrůznĕjší ptáci se vznášejí výš a výš podle toho, jaké mají schopnosti.
Text 80: Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou jako nekonečné nebe. Jak by je potom mohla obyčejná živá bytost všechny popsat?
Text 81: Snažil jsem se je popsat tak dalece, jak mi moje inteligence dovolila, jako kdybych se snažil dotknout kapky uprostřed velkého oceánu.
Text 82: Vṛndāvana dāsa Ṭhākura je oblíbeným oddaným Pána Nityānandy, a proto je ve vyprávĕní zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua původním Vyāsadevou.
Text 83: I když mĕl Vṛndāvana dāsa Ṭhākura přístup k plnému skladu zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua, popsal jich jen nepatrnou část a vĕtšinu z nich ponechal stranou.
Text 84: To, co jsem já popsal, ponechal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura stranou, ale přestože tyto zábavy nebyl schopen popsat, podal jejich stručný přehled.
Text 85: Ve své knize zvané Caitanya-maṅgala (Caitanya-bhāgavata) se o tĕchto zábavách na mnoha místech zmínil. Žádám proto své čtenáře, aby si tuto knihu vyslechli, protože to je nejlepší důkaz.
Text 86: Zábavy jsem popsal jen velmi stručnĕ, protože je pro mĕ nemožné je popsat úplnĕ. V budoucnosti je však Vedavyāsa popíše obšírnĕ.
Text 87: Skutečnost, že v budoucnosti Pánovy zábavy popíše Vyāsadeva obšírnĕji, uvádí Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura v Caitanya-maṅgale na mnoha místech.
Text 88: Oceán nektarových zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua je jako oceán mléka. Vṛndāvana dāsa Ṭhākura si z nĕho nabral do džbánu a pil, co hrdlo ráčilo.
Text 89: Zbytky mléka, které mi Vṛndāvana dāsa Ṭhākura přenechal, stačily k naplnĕní mého břicha, a má žízeň je nyní zcela uhašena.
Text 90-91: Já jsem nepatrná živá bytost, jako ptáček s červeným zobákem. Tak jako on pije z moře, aby uhasil žízeň, i já jsem se dotkl jen kapky z oceánu zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Na tomto příkladu můžete všichni pochopit, jak rozsáhlé jsou Jeho zábavy.
Text 92: Docházím však k závĕru, že říkat „já jsem napsal“ je mylné pochopení, protože mé tĕlo je jako dřevĕná loutka.
Text 93: Jsem starý a sužovaný nemohoucností. Jsem témĕř slepý a hluchý, ruce se mi třesou a moje mysl a inteligence jsou neklidné.
Text 94: Jsem nakažený tolika nemocemi, že nemohu dost dobře chodit ani sedĕt. Neustále mĕ vyčerpává pĕt druhů nemocí a každou chvíli, ve dne či v noci, mohu zemřít.
Text 95: Výčet své nemohoucnosti jsem uvedl již dříve. Vyslechnĕte si prosím důvod, proč přesto stále ještĕ píšu.
Text 96-98: Tuto knihu píšu milostí lotosových nohou Śrī Govindadevy, Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Pána Nityānandy, Advaity Ācāryi, dalších oddaných a čtenářů této knihy, jakož i milostí Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho, Śrī Rūpy Gosvāmīho, Śrī Sanātany Gosvāmīho, a také Śrī Raghunātha dāse Gosvāmīho, který je mým duchovním mistrem, a Śrī Jīvy Gosvāmīho. Zvláštní přízeň jsem získal ještĕ od jedné Osobnosti Božství.
Text 99: Śrī Madana-mohana, Božstvo Vrindávanu, mi dal pokyn, a díky nĕmu píšu. Ačkoliv bych to nemĕl prozrazovat, říkám to, protože nedokážu mlčet.
Text 100: Kdybych tuto skutečnost neodhalil, provinil bych se nevdĕčností vůči Pánu. Proto prosím, moji drazí čtenáři, nepovažujte mĕ za příliš pyšného a nezlobte se na mĕ.
Text 101: To, co jsem napsal o zábavách Śrī Caitanyi Mahāprabhua, bylo možné jedinĕ proto, že jsem se modlil k lotosovým nohám vás všech.
Text 102: Nyní zopakuji všechny zábavy Antya-līly, protože tak si je budu moci znovu vychutnat.
Text 103: První kapitola vypráví o tom, jak se Rūpa Gosvāmī podruhé setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a jak Pán vyslechl jeho dvĕ divadelní hry (Vidagdha-mādhava a Lalita-mādhava).
Text 104: V té kapitole je rovnĕž popsána událost se psem Śivānandy Seny, kterého Śrī Caitanya Mahāprabhu přimĕl vyslovovat svaté jméno Kṛṣṇy, což ho osvobodilo.
Text 105: Druhá kapitola vypráví o tom, jak Pán v zájmu poučení pro ostatní potrestal Haridāse mladšího. Je tam také popsána úžasná vize Śivānandy Seny.
Text 106: Ve třetí kapitole je popsána mocná sláva Haridāse Ṭhākura. Tato kapitola se zmiňuje i o tom, jak Dāmodara Paṇḍita ústnĕ kritizoval Śrī Caitanyu Mahāprabhua.
Text 107: Třetí kapitola také popisuje, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu všechny osvobodil tím, že celému vesmíru dal svaté jméno Pána, a jak Haridāsa Ṭhākura svým praktickým příkladem ustanovil slávu svatého jména.
Text 108: Čtvrtá kapitola popisuje druhou návštĕvu Sanātany Gosvāmīho u Śrī Caitanyi Mahāprabhua a to, jak ho Pán zachránil před spácháním sebevraždy.
Text 109: Čtvrtá kapitola hovoří také o tom, jak Sanātana Gosvāmī podstoupil zkoušku na horkém slunci bĕhem mĕsíce Jyaiṣṭha (kvĕtna-června) a poté byl zmocnĕn a poslán zpátky do Vrindávanu.
Text 110: Pátá kapitola vypráví o tom, jak Pán obdařil milostí Pradyumnu Miśru a umožnil mu poslouchat rozpravy o Kṛṣṇovi v podání Rāmānandy Rāye.
Text 111: Tato kapitola také vypráví o tom, jak Svarūpa Dāmodara Gosvāmī odmítl divadelní hru jednoho bengálského básníka a ustanovil slávu Božstva.
Text 112: Šestá kapitola popisuje, jak se Raghunātha dāsa Gosvāmī setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a jak na pokyn Nityānandy Prabhua uspořádal slavnost rýžových vloček.
Text 113: Tato kapitola pojednává i o tom, jak Pán svĕřil Raghunātha dāse Gosvāmīho do péče Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho a jak mu daroval kámen z kopce Góvardhanu spolu s girlandou z lasturek.
Text 114: Sedmá kapitola vypráví o tom, jak se Śrī Caitanya Mahāprabhu setkal s Vallabhou Bhaṭṭou a různými způsoby rozbíjel jeho falešnou pýchu.
Text 115: Osmá kapitola vypráví o příchodu Rāmacandry Purīho a o tom, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu ze strachu před ním omezil své jedení.
Text 116: Devátá kapitola popisuje osvobození Gopīnātha Paṭṭanāyaky a to, jak lidé tří svĕtů mohli spatřit Śrī Caitanyu Mahāprabhua.
Text 117: V desáté kapitole jsem psal o tom, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu ochutnal jídla, která Mu oddaní přinesli, a také jsem popsal obsah prasādam v balíčcích Rāghavy Paṇḍita.
Text 118: V té kapitole se také nachází popis toho, jak Pán zkoušel Govindu a jak tančil v chrámu.
Text 119: Jedenáctá kapitola vypráví o odchodu Haridāse Ṭhākura z tohoto svĕta a o tom, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu, Nejvyšší Osobnost Božství, ukázal, jakou náklonnost chová ke svým oddaným.
Text 120: Ve dvanácté kapitole se píše o tom, jak Jagadānanda Paṇḍita rozbil nádobu s olejem a jak Pán Nityānanda pokáral Śivānandu Senu.
Text 121: Třináctá kapitola vypráví o tom, jak Jagadānanda Paṇḍita odešel do Mathury, jak se vrátil a jak Śrī Caitanya Mahāprabhu shodou okolností vyslechl píseň, kterou zpívala tanečnice deva-dāsī.
Text 122: Ve třinácté kapitole je také zmínka o tom, jak Raghunātha Bhaṭṭa potkal Śrī Caitanyu Mahāprabhua, který ho ze své bezpříčinné milosti poslal do Vrindávanu.
Text 123: Čtrnáctá kapitola popisuje počátek duchovního transu Śrī Caitanyi Mahāprabhua, ve kterém Jeho tĕlo zůstalo v Džagannáth Purí, ale Jeho mysl byla ve Vrindávanu.
Text 124: V této kapitole je také popsáno, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu upadl před bránou Simha-dvára u Jagannāthova chrámu, v kloubech se Mu oddĕlily kosti a probudily se u Nĕho různé transcendentální příznaky.
Text 125: V té kapitole je také popsáno, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu utíkal k
Text 126: V patnácté kapitole se nachází popis toho, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu vstoupil do jedné zahrady na břehu oceánu a spletl si ji s Vrindávanem.
Text 127: V této kapitole se také píše o tom, jak bylo pĕt smyslů Pána Caitanyi přitahováno ke Kṛṣṇovi a jak Kṛṣṇu hledal bĕhem tance rāsa.
Text 128: Šestnáctá kapitola vypráví o tom, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu udĕlil milost Kālidāsovi a ukázal tak výsledek jedení zbytků jídla po vaiṣṇavech.
Text 129: Vypráví také o tom, jak syn Śivānandy Seny složil verš a jak vrátný od Simha-dváry ukázal Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi Kṛṣṇu.
Text 130: Dále je v této kapitole vysvĕtlena sláva mahā-prasādam a je v ní vychutnáván verš popisující účinky nektaru z Kṛṣṇových rtů.
Text 131: Sedmnáctá kapitola podrobnĕ líčí, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu spadl mezi krávy a jak poté, co se v Nĕm probudily extatické emoce, přijal podobu želvy.
Text 132: Tato kapitola hovoří také o tom, jak vlastnosti Kṛṣṇova zvuku uchvátily mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua a On potom v extázi vysvĕtlil význam verše „kā stry aṅga te“.
Text 133: Sedmnáctá kapitola také popisuje, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu poté, co se v Nĕm spojily nejrůznĕjší extatické emoce, začal znovu mluvit jako blázen a dopodrobna vysvĕtlil význam jednoho verše z Kṛṣṇa-karṇāmṛty.
Text 134: V osmnácté kapitole je vylíčeno, jak Pán spadl do moře a ve své extázi ve snu vidĕl vodní bitvu mezi Kṛṣṇou a gopīmi.
Text 135: V tom snu vidĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu Kṛṣṇův piknik v lese. Pán Caitanya plaval v moři, kde Ho chytil rybář a Pán se pak vrátil do svého obydlí. To vše popisuje osmnáctá kapitola.
Text 136: V devatenácté kapitole je popsáno, jak si Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu dřel tváře o zdi a kvůli odloučení od Kṛṣṇy mluvil jako šílenec.
Text 137: Tato kapitola také líčí Kṛṣṇovy toulky zahradou jedné jarní noci a v úplnosti popisuje význam verše o vůni Kṛṣṇova tĕla.
Text 138: Dvacátá kapitola pojednává o tom, jak Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu recitoval svých osm veršů plných pokynů a v extázi lásky si vychutnával jejich význam.
Text 139: Śrī Caitanya Mahāprabhu tĕchto osm veršů složil proto, aby poučil oddané, ale sám si jejich význam také vychutnával.
Text 140: Tak jsem zopakoval hlavní zábavy a jejich význam, protože díky takovému opakování si človĕk může zapamatovat vyprávĕní obsažená v této knize.
Text 141: V každé kapitole jsou uvedená různá témata, ale já jsem opakoval pouze ta hlavní, protože ne všechna se dají popsat znovu.
Text 142-143: Vrindávanská Božstva Madana-mohana se Śrīmatī Rādhārāṇī, Govinda se Śrīmatī Rādhārāṇī a Gopīnātha se Śrīmatī Rādhārāṇī jsou životem a duší gauḍīya-vaiṣṇavů.
Text 144-146: Pro naplnĕní mých tužeb si na svou hlavu pokládám lotosové nohy tĕchto osobností: Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua s Pánem Nityānandou, Advaitou Ācāryou a Jejich oddanými, Śrī Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho, Śrī Rūpy Gosvāmīho, Śrī Sanātany Gosvāmīho, Śrī Raghunātha dāse Gosvāmīho, který je mým duchovním mistrem, a Śrīly Jīvy Gosvāmīho.
Text 147: Milost jejich lotosových nohou je můj duchovní mistr a má slova jsou moji žáci, které nechávám různými způsoby tančit.
Text 148: Když duchovní mistr vidí, že žáci jsou unavení, už je nenutí tančit. Proto má slova nyní tiše sedí, neboť je tato milost již nenutí k tanci.
Text 149: Má nezkušená slova sama nevĕdí jak tancovat. Milost gurua je přimĕla k tanci, jak jen to šlo, a teď, když tanec skončil, odpočívají.
Text 150: Nyní uctívám lotosové nohy všech mých čtenářů, protože milost jejich lotosových nohou přináší veškeré štĕstí.
Text 151: Pokud nĕkdo naslouchá o zábavách Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jak jsou popsané ve Śrī Caitanya-caritāmṛtĕ, pak omývám jeho lotosové nohy a piji tuto vodu.
Text 152: Svou hlavu si zdobím prachem z lotosových nohou svých posluchačů. Nyní jste všichni pili tento nektar, a má námaha tak přinesla své plody.
Text 153: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.
Text 154: Śrī Caitanya-caritāmṛta je naplnĕná činnostmi Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který je samotný Pán, Nejvyšší Osobnost Božství. Tato kniha přináší vše příznivé a ničí vše nepříznivé. Já se stanu čmelákem, který si bude vychutnávat med transcendentální lásky z lotosových nohou každého, kdo si s vírou a láskou vychutnává nektar Śrī Caitanya-caritāmṛty.
Text 155: Tato kniha, Caitanya-caritāmṛta, byla napsána pro potĕšení nejvznešenĕjších Božstev Madana-mohanajīho a Govindajīho, a nyní je dokončená. Nechť je obĕtována u lotosových nohou Śrī Kṛṣṇy Caitanyadevy.
Text 156: Realizovaní oddaní jsou jako čmeláci u Kṛṣṇových lotosových nohou omámení svými vlastními náladami. Vůnĕ tĕchto lotosových nohou provoňuje celý svĕt. Která realizovaná duše by se jich dokázala vzdát?
Text 157: Tato Caitanya-caritāmṛta byla dokončena ve Vrindávanu roku 1537 éry Śakābda (1615 n. l.) v mĕsíci Jyaiṣṭha (kvĕten-červen) v nedĕli, pátého dne ubývajícího mĕsíce.