No edit permissions for Čeština

KAPITOLA OSMÁ

Rāmacandra Purī kritizuje Pána

Následující shrnutí osmé kapitoly ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi předkládá Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura. Tato kapitola popisuje historii Pánova jednání s Rāmacandrou Purīm. Rāmacandra Purī byl jedním ze žáků Mādhavendry Purīho. Byl však ovlivnĕn chladnými māyāvādīmi a Mādhavendru Purīho kritizoval. Ten ho obvinil z přestupků a zavrhl ho. Protože byl Rāmacandra Purī svým duchovním mistrem zavržen, zabýval se pak jen hledáním chyb u druhých a jejich poučováním suchou māyāvādskou filosofií. K vaiṣṇavům proto nebyl příliš uctivý a pozdĕji poklesl natolik, že začal kritizovat Śrī Caitanyu Mahāprabhua za to, jak jí. Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu o této kritice dozvĕdĕl, omezil své jedení, ale po odchodu Rāmacandry Purīho z Džagannáth Purí se opĕt začal chovat jako obvykle.

Text 1: S úctou se klaním Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, který se omezil v jídle ve strachu z kritiky Rāmacandry Purīho.

Text 2: Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, inkarnaci oceánu milosti! Jeho lotosové nohy uctívají polobozi jako Pán Brahmā a Pán Śiva.

Text 3: Sláva nejvĕtšímu ze žebravých mnichů, Nityānandovi Prabhuovi, který celý svĕt spoutal smyčkou extatické lásky k Bohu!

Text 4: Sláva Advaitovi Prabhuovi, inkarnaci Nejvyšší Osobnosti Božství! On přimĕl Kṛṣṇu, aby sestoupil, čímž osvobodil celý svĕt.

Text 5: Sláva všem oddaným v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem! Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu je pro nĕ vším.

Text 6: Takto se Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu v Džagannáth Purí vĕnoval různým zábavám se svými oddanými ve vlnách lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 7: Tehdy přišel Paramānandu Purīho a Śrī Caitanyu Mahāprabhua navštívit sannyāsī jménem Rāmacandra Purī Gosāñi.

Text 8: Paramānanda Purī se poklonil u nohou Rāmacandry Purīho a ten ho pevnĕ obejmul.

Text 9: Śrī Caitanya Mahāprabhu se Rāmacandrovi Purīmu také poklonil. Rāmacandra Purī Ho pak obejmul a vzpomnĕl si tak na Kṛṣṇu.

Text 10: Všichni tři mluvili nĕjakou dobu o Kṛṣṇovi a potom přišel Jagadānanda, který Rāmacandru Purīho pozval na prasādam.

Text 11: Bylo přineseno obrovské množství zbytků jídla od Pána Jagannātha. Rāmacandra Purī se dosyta najedl a potom chtĕl na Jagadānandovi Paṇḍitovi najít nĕjakou chybu.

Text 12: Rāmacandra Purī dojedl a řekl: „Můj drahý Jagadānando, prosím poslouchej. To, co zbylo, snĕz ty.“

Text 13: Rāmacandra Purī s velkou dychtivostí Jagadānandu Paṇḍita usadil a osobnĕ mu přidával prasādam.

Text 14: Rāmacandra Purī ho znovu a znovu povzbuzoval a dosyta ho nakrmil. Když si však Jagadānanda umyl ruce a ústa, Rāmacandra Purī ho začal kritizovat.

Text 15: Řekl: „Slyšel jsem, že následovníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua jedí víc, než je třeba, a teď vidím na vlastní oči, že je to pravda.“

Text 16: „Dávat sannyāsīmu tolik jídla zničí jeho usmĕrňující zásady, protože když sannyāsī příliš jí, znamená to konec jeho odříkání.“

Text 17: Pro Rāmacandru Purīho bylo příznačné, že nejdřív nĕkoho přimĕl sníst víc, než je třeba, a potom ho za to pomlouval.

Text 18: Když byl Mādhavendra Purī v posledním stádiu svého života, Rāmacandra Purī přišel do jeho obydlí.

Text 19: Mādhavendra Purī zpíval svaté jméno Kṛṣṇy a chvílemi naříkal: „Ó můj Pane, nedostalo se mi útočištĕ Mathury.“

Text 20: Rāmacandra Purī byl tak hloupý, že se bez obav opovážil svého duchovního mistra poučovat.

Text 21: „Když jsi dosáhl naprosté transcendentální blaženosti,“ řekl, „mĕl bys teď vzpomínat pouze na Brahman. Proč naříkáš?“

Text 22: Jakmile Mādhavendra Purī uslyšel tento pokyn, velice se rozzlobil a vynadal mu: „Zmiz odsud, ty hříšný darebáku!“

Text 23: „Ó můj Pane Kṛṣṇo, nedospĕl jsem k Tobĕ, ani do Tvého sídla, Mathury. Nešťastný tady umírám, a teď mi tento darebák přišel způsobit ještĕ vĕtší bolest.“

Text 24: „Neukazuj mi svou tvář! Jdi si, kam chceš. Pokud při umírání budu hledĕt na tvou tvář, nedosáhnu cíle svého života.“

Text 25: „Umírám, aniž bych získal útočištĕ u Kṛṣṇy, jsem z toho nešťastný, a teď mĕ ještĕ navíc tento zatracený hloupý darebák přijde poučovat o Brahmanu!“

Text 26: Rāmacandra Purī byl tak Mādhavendrou Purīm zavržen. Na základĕ jeho přestupku se u nĕj postupnĕ objevily hmotné touhy.

Text 27: Ten, kdo je připoutaný k suchému spekulativnímu poznání, nemá žádný vztah s Kṛṣṇou a holduje kritizování vaiṣṇavů. Nachází se tak na úrovni pomluv.

Text 28: Īśvara Purī, duchovní učitel Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, sloužil Mādhavendrovi Purīmu tak, že vlastníma rukama uklízel jeho výkaly a moč.

Text 29: Īśvara Purī neustále zpíval svaté jméno Pána a vyprávĕl o Kṛṣṇových zábavách, aby to mohl Mādhavendra Purī poslouchat. Tak mu pomáhal bĕhem umírání vzpomínat na svaté jméno a zábavy Pána Kṛṣṇy.

Text 30: Mādhavendra Purī mĕl z Īśvary Purīho radost. Obejmul ho a dal mu požehnání, aby se stal velkým oddaným a milovníkem Kṛṣṇy.

Text 31: Īśvara Purī se tak stal oceánem extatické lásky ke Kṛṣṇovi, kdežto Rāmacandra Purī se stal suchým spekulantem, který kritizoval všechny ostatní.

Text 32: Īśvara Purī získal od Mādhavendry Purīho požehnání, kdežto Rāmacandrovi Purīmu se od nĕho dostalo pokárání. Tito dva, Īśvara Purī a Rāmacandra Purī, jsou tedy příklady toho, jak nĕkoho velká osobnost požehná a nĕkoho potrestá. Mādhavendra Purī tak tĕmito dvĕma příklady poučil celý svĕt.

Text 33: Takto jeho božská milost Mādhavendra Purī, duchovní mistr celého svĕta, rozdával extatickou lásku ke Kṛṣṇovi. Při opouštĕní tohoto hmotného svĕta recitoval následující verš.

Text 34: „Ó Můj Pane, který jsi tak milostivý! Ó vládce Mathury! Kdy Tĕ znovu uvidím? Protože Tĕ nemohu spatřit, Mé vzrušené srdce nemá klidu. Ó nejdražší, co teď mám dĕlat?“

Text 35: V tomto verši Mādhavendra Purī učí, jak dosáhnout extatické lásky ke Kṛṣṇovi. Prožíváním odloučení od Kṛṣṇy se oddaný ocitá na duchovní úrovni.

Text 36: Mādhavendra Purī v tomto hmotném svĕtĕ zasel semínko extatické lásky ke Kṛṣṇovi a potom odešel. Toto semínko se pozdĕji stalo velkým stromem v podobĕ Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 37: Popsal jsem zde v průbĕhu vyprávĕní odchod Mādhavendry Purīho. Každý, kdo toto slyší, musí být považován za velmi požehnaného.

Text 38: Takto pobýval Rāmacandra Purī v Džagannáth Purí. Nĕkdy přechodnĕ bydlel na nĕjakém místĕ a pak zase odešel, jak je zvykem u tĕch, kdo jsou ve stavu odříkání.

Text 39: Kam se přijde Rāmacandra Purī najíst, nebylo nikdy jisté, protože chodil i bez pozvání. O tom, jak jedí jiní, si však vedl přesné záznamy.

Text 40: Pozvání Śrī Caitanyi Mahāprabhua stálo 320 kauḍi (lasturek). Za to byl obĕd pro tři osoby, kterými byli Śrī Caitanya Mahāprabhu a nĕkdy Kāśīśvara a Govinda.

Text 41: Pán jedl každý den jinde, a když byl nĕkdo připravený Jeho obĕd zaplatit, byla domluvena pevná cena pouhé čtyři paṇa.

Text 42: Rāmacandra Purī shromažďoval veškeré informace o situaci Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, včetnĕ Jeho dodržování usmĕrňujících zásad, obĕdvání, spánku a pohybu.

Text 43: Rāmacandru Purīho zajímalo jen hledání chyb, a tak nemohl porozumĕt transcendentálním vlastnostem Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Jeho jediným zájmem bylo hledat chyby, ale žádné nemohl najít.

Text 44: Nakonec jednu chybu našel. Řekl: „Jak může osoba ve stavu odříkání jíst tolik sladkostí? Ten, kdo jí sladkosti, bude tĕžko ovládat smysly.“

Text 45: Takto Rāmacandra Purī přede všemi Śrī Caitanyu Mahāprabhua pomlouval, ale přesto chodil Pána každý den navštĕvovat.

Text 46: Při každém setkání se mu Pán s úctou poklonil, protože ho považoval za duchovního bratra svého duchovního mistra. Jediným zájmem Rāmacandry Purīho však bylo najít na Pánovi chyby.

Text 47: Śrī Caitanya Mahāprabhu vĕdĕl, že Ho Rāmacandra Purī přede všemi pomlouvá, ale pokaždé, když Ho Rāmacandra přišel navštívit, tak mu s velkou pozorností prokazoval úctu.

Text 48: Jednoho dne ráno přišel Rāmacandra Purī do sídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Všiml si tam spousty mravenců a začal hned Pána kritizovat.

Text 49: „Včera večer tu byl cukr,“ řekl, „a proto tady lezou mravenci. Bĕda, tento odříkavý sannyāsī je připoutaný k takovému uspokojování smyslů!“ Po tĕchto slovech vstal a odešel.

Text 50: Śrī Caitanya Mahāprabhu o pomluvách Rāmacandry Purīho už dříve slyšel různé zvĕsti, ale nyní byl přímým svĕdkem jeho vymyšleného obviňování.

Text 51: Mravenci obvykle lezou všude, ale Rāmacandra Purī si vymyslel chybu a kritizoval Śrī Caitanyu Mahāprabhua za to, že prý mĕl ve svém pokoji sladkosti.

Text 52: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel tuto kritiku, začal mít pochybnosti a obavy. Zavolal proto Govindu a dal mu následující pokyny.

Text 53: „Ode dneška nechť se stane pravidlem, že budu přijímat jen čtvrtinu nádoby prasādam Pána Jagannātha a zeleninu za pĕt gaṇḍ.“

Text 54: „Pokud přinesete nĕco víc než to, už Mĕ tu neuvidíte.“

Text 55: Govinda vyřídil toto poselství všem oddaným. Když to slyšeli, mĕli pocit, jako kdyby je do hlavy udeřil blesk.

Text 56: Všichni oddaní Rāmacandru Purīho zatracovali slovy: „Tento hříšník sem přišel a vzal nám život.“

Text 57-58: Toho dne pozval Śrī Caitanyu Mahāprabhua jeden brāhmaṇa. Když však od nĕho Govinda přijal zeleninu pouze za pĕt gaṇḍ a čtvrt nádoby rýže, brāhmaṇa se v zoufalství udeřil rukou do hlavy a křičel: „Bĕda, bĕda!“

Text 59: Śrī Caitanya Mahāprabhu snĕdl z té rýže a zeleniny jen polovinu a zbytek dostal Govinda.

Text 60: Śrī Caitanya Mahāprabhu i Govinda tak jedli jen polovinu jídla, které potřebovali. Všichni ostatní oddaní kvůli tomu přestali jíst úplnĕ.

Text 61: Śrī Caitanya Mahāprabhu nařídil Govindovi a Kāśīśvarovi: „Vy dva si naplňte břicha žebráním nĕkde jinde.“

Text 62: Nĕkolik dní tak uplynulo ve velkém neštĕstí. Když se o tom dozvĕdĕl Rāmacandra Purī, šel navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 63: Śrī Caitanya Mahāprabhu se Rāmacandrovi Purīmu poklonil a uctil jeho nohy. Rāmacandra Purī se potom usmál a promluvil k Pánu.

Text 64: Rāmacandra Purī Jej poučil: „Sannyāsī by nemĕl uspokojovat své smysly. Mĕl by si jen nĕjak naplnit břicho.“

Text 65: „Slyšel jsem, že jsi množství svého jídla omezil na polovinu, a vidím, že jsi hubený. Takové suché odříkání také není náboženstvím sannyāsīho.“

Text 66: „Sannyāsī jí tolik, kolik potřebuje pro výživu svého tĕla, ale neužívá si uspokojování svých smyslů hmotným způsobem. Tak dosáhne dokonalosti duchovního pokroku v poznání.“

Text 67-68: „(Pán Kṛṣṇa řekl:) ,Můj drahý Arjuno, nikdo nemůže provádĕt mystickou yogu, pokud jí víc, než je nutné, nebo se zbytečnĕ postí, příliš spí a sní, nebo spí málo. Človĕk by mĕl jíst a uspokojovat své smysly, nakolik je třeba, mĕl by se snažit správnĕ vykonávat své povinnosti a usmĕrňovat svůj spánek i bdĕní. Tak se může praktikováním mystické yogy oprostit od hmotných strastí.̀  “

Text 69: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom s pokorou řekl: „Jsem jen jako nevĕdomý chlapec a jsem jako tvůj žák. Je to Mé velké štĕstí, že Mĕ poučuješ.“

Text 70: Po vyslechnutí tĕchto slov Rāmacandra Purī vstal a odešel. Z různých zdrojů také slyšel, že všichni oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua jedí polovinu toho, co obvykle.

Text 71: Dalšího dne přišli Paramānanda Purī a další oddaní s velkou pokorou a odevzdaností za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.

Text 72: Paramānanda Purī řekl: „Můj duchovní bratr Rāmacandra Purī má pomlouvačnou povahu. K čemu bude dobré, když kvůli jeho řečem přestaneš jíst?“

Text 73: „Taková je povaha Rāmacandry Purīho, že nejdřív nĕkoho nechá sníst, kolik chce, a když dotyčný nechce jíst víc, než je třeba, sám ho k tomu velice snaživĕ přimĕje.“

Text 74: „Tak človĕka donutí, aby snĕdl víc, než potřebuje, a potom ho přímo kritizuje slovy: ,Ty tak hodnĕ jíš. Kolik máš v pokladnici penĕz?̀  “

Text 75: „  ,Také když sannyāsīm dáváš tolik najíst, ničíš tím jejich náboženské zásady. Je mi proto jasné, že nedĕláš žádný pokrok.̀  “

Text 76: „Rāmacandra Purī se neustále zajímá o to, jak druzí jedí a provádĕjí své každodenní činnosti.“

Text 77: „Jeho každodenní jednání se skládá ze dvou druhů činností, které písma zavrhují.“

Text 78: „  ,Je nutné vidĕt, že vesmír jedná díky spojení hmotné přírody a živé bytosti jako jeden celek. Človĕk by proto nemĕl ani chválit, ani kritizovat vlastnosti a činnosti druhých.“

Text 79: „Z tĕchto dvou pravidel se Rāmacandra Purī řídí tím prvním, protože nikoho nechválí, ale přestože ví, že to druhé je důležitĕjší, tak ho opomíjí, protože kritizuje ostatní.“

Text 80: „  ,Z prvního a druhého pravidla je to druhé důležitĕjší.̀  “

Text 81: „I když jsou nĕkde stovky dobrých vlastností, kritik je neuzná. Naopak se snaží pomocí různých úskoků mezi tĕmito dobrými vlastnostmi poukázat na nĕjakou chybu.“

Text 82: „Nikdo by se proto nemĕl řídit principy Rāmacandry Purīho. Musím však říci nĕco proti nĕmu, protože vzbuzuje neštĕstí v našich srdcích.“

Text 83: „Proč jsi přestal jen kvůli kritice Rāmacandry Purīho správnĕ jíst? Prosím přijímej pozvání tak jako předtím. To je žádost nás všech.“

Text 84: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Proč se všichni na Rāmacandru Purīho zlobíte? On poukazuje na přirozené zásady života sannyāsīho. Proč ho obviňujete?“

Text 85: „Uspokojování jazyka je pro sannyāsīho velkým přestupkem. Jeho povinností je jíst jen tolik, kolik potřebuje k udržování tĕla a duše pohromadĕ.“

Text 86: Ani když Ho všichni naléhavĕ žádali, aby jedl normálnĕ, Śrī Caitanya Mahāprabhu nechtĕl. Naopak na jejich žádost odpovĕdĕl tím, že začal jíst ještĕ o polovinu ménĕ.

Text 87: Cena jídla potřebného k pozvání Śrī Caitanyi Mahāprabhua byla domluvena na dvĕ paṇy kauḍi (160 lasturek). Toto jídlo poté snĕdli dva nebo jindy tři muži.

Text 88: Pokud Pána pozval brāhmaṇa, do jehož domu pozvání nebylo možné přijmout, nakoupil prasādam za dvĕ paṇy lasturek.

Text 89: Když Ho pozval brāhmaṇa, od kterého bylo možné přijmout pozvání, tak část prasādam koupil a zbytek uvařil doma.

Text 90-91: Dokonce i když už byl nĕkterý den Śrī Caitanya Mahāprabhu pozván nĕkým jiným, pokud Ho pozvali Gadādhara Paṇḍita, Bhagavān Ācārya nebo Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, přijal pozvání od nich, protože nebyl nezávislý.

Text 92: Śrī Caitanya Mahāprabhu ve skutečnosti sestoupil proto, aby potĕšil oddané. Jeho chování tedy vždy odpovídalo času a okolnostem.

Text 93: Díky své naprosté nezávislosti se Śrī Mahāprabhu nĕkdy choval jako obyčejný človĕk a nĕkdy projevoval svůj božský majestát.

Text 94: Śrī Caitanya Mahāprabhu nĕkdy Rāmacandru Purīho ctil jako svého pána a sebe považoval za služebníka. Jindy se však o nĕho vůbec nestaral a vidĕl ho jako stéblo trávy.

Text 95: Śrī Caitanya Mahāprabhu se choval přesnĕ jako Nejvyšší Osobnost Božství – nikdo Ho svou inteligencí nedokázal omezit. Dĕlal si, co chtĕl, ale všechny Jeho činnosti byly okouzlující.

Text 96: Rāmacandra Purī takto v Níláčale (Džagannáth Purí) strávil nĕkolik dní a potom odešel navštívit různá svatá poutní místa.

Text 97: Rāmacandra Purī byl pro oddané jako velké břemeno na jejich hlavách. Když opustil Džagannáth Purí, všichni se nesmírnĕ radovali a mĕli pocit, jako by jim z hlavy náhle spadl velký kámen.

Text 98: Po jeho odchodu byli zase všichni šťastní. Śrī Caitanya Mahāprabhu přijímal pozvání jako obvykle a vedl společné zpívání a tancování. Také všichni ostatní přijímali prasādam bez zábran.

Text 99: Pokud nĕkoho zavrhne jeho duchovní mistr, dotyčný poklesne natolik, že se stejnĕ jako Rāmacandra Purī začne dopouštĕt přestupků dokonce i vůči Nejvyšší Osobnosti Božství.

Text 100: Śrī Caitanya Mahāprabhu nebral přestupky Rāmacandry Purīho vážnĕ, protože ho považoval za svého duchovního mistra. Jeho charakter však každého učí, jaký je výsledek přestupku vůči duchovnímu mistrovi.

Text 101: Povaha Śrī Caitanyi Mahāprabhua je plná nektaru. Poslouchat o ní tĕší ucho i mysl.

Text 102: Píšu zde o povaze Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Ó čtenáři, prosím poslouchejte pozornĕ, protože tak snadno získáte extatickou lásku k lotosovým nohám Pána Śrī Kṛṣṇy.

Text 103: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.

« Previous Next »