Text 76
priyaḥ so ’yaṁ kṛṣṇaḥ saha-cari kuru-kṣetra-militas
tathāhaṁ sā rādhā tad idam ubhayoḥ saṅgama-sukham
tathāpy antaḥ-khelan-madhura-muralī-pañcama-juṣe
mano me kālindī-pulina-vipināya spṛhayati
priyaḥ – nesmírnĕ drahý; saḥ – On; ayam – tento; kṛṣṇaḥ – Pán Kṛṣṇa; saha-cari – ó Moje drahá přítelkynĕ; kurukṣetra-militaḥ – s kým došlo k setkání na Kurukšétře; tathā – také; aham – Já; sā – tato; rādhā – Rādhārāṇī; tat – tato; idam – toto; ubhayoḥ – Nás obou; saṅgama-sukham – štĕstí ze shledání; tathā api – přesto; antaḥ – v nitru; khelan – hrající; madhura – sladkou; muralī – flétny; pañcama – pátou notu; juṣe – jež tĕší; manaḥ – mysl; me – Moje; kālindī – řeky Jamuny; pulina – na břehu; vipināya – stromy; spṛhayati – touží.
(Tento verš vyslovila Śrīmatī Rādhārāṇī.) „Moje milá přítelkynĕ, nyní jsem zde na Kurukšétře potkala svého dávného a drahého přítele Kṛṣṇu. Já jsem ta samá Rādhārāṇī a nyní jsme se opĕt shledali, což je velmi příjemné. Radĕji bych ale šla k Jamunĕ, pod stromy v lese na jejím břehu. Přála bych si znovu slyšet tóny Jeho sladké flétny, když v tom vrindávanském lese hraje pátou notu.“
Tento verš je také v Padyāvalī (387), sbírce veršů Śrīly Rūpy Gosvāmīho.