Text 113
jīva, īśvara-tattva — kabhu nahe ‘sama’
jvalad-agni-rāśi yaiche sphuliṅgera ‘kaṇa’
jīva – živá bytost; īśvara-tattva – a Nejvyšší Osobnost Božství; kabhu – kdykoliv; nahe – ne; sama – sobĕ rovní; jvalat-agni-rāśi – velký plamen; yaiche – jako; sphuliṅgera – jiskry; kaṇa – část.
„Živá bytost a Absolutní Osobnost Božství nemohou být nikdy považováni za sobĕ rovné, stejnĕ jako nepatrnou jiskru nelze nikdy považovat za původní plamen.“
Māyāvādští sannyāsī se považují za Brahman a nemístnĕ o sobĕ mluví jako o Nārāyaṇovi. Monističtí žáci māyāvādské školy (známí jako smārta-brāhmaṇové) jsou obvykle ženatí brāhmaṇové, kteří přijímají māyāvādské sannyāsī jako ztĕlesnĕného Nārāyaṇa, a proto se jim klaní. Śrī Caitanya Mahāprabhu se proti tomuto neautorizovanému systému okamžitĕ ohradil a konkrétnĕ zmínil, že sannyāsī není nic víc než nepatrný zlomek Nejvyššího (cit-kaṇa jīva). Jinými slovy, není nic víc než obyčejná živá bytost. Za žádných okolností není Nārāyaṇem, stejnĕ jako molekula slunečního svĕtla není samotným sluncem. Živá bytost je pouze dílčí částí Absolutní Pravdy, proto se na žádném stupni dokonalosti nemůže stát Nejvyšší Osobností Božství. Vaiṣṇavská škola tento māyāvādský názor vždy odsuzuje. Samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu se proti této filosofii ohradil. Když māyāvādī přijmou sannyās a považují se za Nārāyaṇa, natolik zpychnou, že dokonce ani nepřijdou do Nārāyaṇova chrámu, aby se poklonili, protože se o sobĕ mylnĕ domnívají, že jsou samotný Nārāyaṇa. I když māyāvādští sannyāsī vzdávají úctu jiným sannyāsīm a oslovují je jako Nārāyaṇa, do Nārāyaṇova chrámu se poklonit nepřijdou. Jsou vždy zavrženi a označeni za démony. Védy jasnĕ prohlašují, že živé bytosti jsou podřízené části nejvyššího. Eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān – Nejvyšší Bytost, Kṛṣṇa, udržuje všechny ostatní živé bytosti.