Text 114
hlādinyā saṁvid-āśliṣṭaḥ
sac-cid-ānanda īśvaraḥ
svāvidyā-saṁvṛto jīvaḥ
saṅkleśa-nikarākaraḥ
hlādinyā – energií hlādinī; saṁvit – energií saṁvit; āśliṣṭaḥ – obklopený; sat-cit-ānandaḥ – neustále transcendentálnĕ blažený; īśvaraḥ – nejvyšší vládce; sva – vlastní; avidyā – nevĕdomostí; saṁvṛtaḥ – obklopená; jīvaḥ – živá bytost; saṅkleśa – trojího utrpení; nikara – množství; ākaraḥ – důl.
„ ,Nejvyšší Osobnost Božství, nejvyšší vládce, vždy oplývá transcendentální blažeností a je doprovázen energiemi hlādinī a saṁvit. Podmínĕná duše je však neustále zahalená nevĕdomostí a zahanbována trojím utrpením. To z ní dĕlá studnici plnou mnoha různých druhů strádání.̀ “
Tento výrok Viṣṇua Svāmīho je citován v Bhāvārtha-dīpice, komentáři Śrīdhara Svāmīho ke Śrīmad-Bhāgavatamu (1.7.6).