Text 34
hantāyam adrir abalā hari-dāsa-varyo
yad rāma-kṛṣṇa-caraṇa-sparaśa-pramodaḥ
mānaṁ tanoti saha-go-gaṇayos tayor yat
pānīya-sūyavasa-kandara-kanda-mūlaiḥ
hanta – ó; ayam – tento; adriḥ – kopec; abalāḥ – ó přítelkynĕ; hari-dāsa-varyaḥ – nejlepší z Pánových služebníků; yat – protože; rāma-kṛṣṇa-caraṇa – lotosových nohou Pána Kṛṣṇy a Balarāmy; sparaśa – dotekem; pramodaḥ – radostnĕ; mānam – úctu; tanoti – vzdává; saha – s; go-gaṇayoḥ – kravami, telátky a pasáčky; tayoḥ – Jim (Śrī Kṛṣṇovi a Balarāmovi); yat – protože; pānīya – vodu na pití; sūyavasa – mĕkkou trávu; kandara – jeskynĕ; kanda-mūlaiḥ – a kořínky.
„ ,Tento kopec Góvardhan je nejlepší ze všech oddaných! Ó mé přítelkynĕ, tento kopec dává Kṛṣṇovi a Balarāmovi i Jejich telátkům, kravám a pasáčkům vše, co potřebují – vodu na pití, velmi mĕkkou trávu, jeskynĕ, ovoce, kvĕtiny a zeleninu. Tak tento kopec vzdává Pánovi úctu. A protože se ho dotýkají lotosové nohy Kṛṣṇy a Balarāmy, vypadá nesmírnĕ šťastnĕ.̀ “
Tento citát je ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.21.18). Vyslovily ho gopī, když na podzim Pán Kṛṣṇa a Balarāma vstoupili do lesa. Gopī si takto mezi sebou povídaly a oslavovaly Kṛṣṇu s Balarāmou za Jejich zábavy.