Text 123
yasyānanaṁ makara-kuṇḍala-cāru-karṇa-
bhrājat-kapola-subhagaṁ sa-vilāsa-hāsam
nityotsavaṁ na tatṛpur dṛśibhiḥ pibantyo
nāryo narāś ca muditāḥ kupitā nimeś ca
yasya – Kṛṣṇovu; ānanam – tvář; makara-kuṇḍala – náušnicemi připomínajícími žraloky; cāru – ozdobené; karṇa – uši; bhrājat – zářící; kapola – tváře; su-bhagam – jemné; sa-vilāsa-hāsam – požitkářský úsmĕv; nitya-utsavam – ve kterých se skrývá vĕčná slavnost radosti; na – ne; tatṛpuḥ – spokojeny; dṛśibhiḥ – očima; pibantyaḥ – pijící; nāryaḥ – všechny ženy; narāḥ – muži; ca – a; muditāḥ – velmi spokojení; kupitāḥ – velmi rozhnĕvaní; nimeḥ – na toho, kdo stvořil mrkání; ca – také.
„ ,Všichni muži i ženy byli zvyklí tĕšit se z krásy zářící tváře Pána Kṛṣṇy stejnĕ jako z náušnic ve tvaru žraloků pohupujících se na Jeho uších. Jeho překrásné rysy, tváře a hravé úsmĕvy se spojily, aby vytvářely neustálou slavnost pro oči. Mrkání se tak stalo překážkou při pozorování Jeho krásy. Muži i ženy se proto velmi zlobili na stvořitele (Pána Brahmu).̀ “
Tento verš je ze Śrīmad-Bhāgavatamu (9.24.65).