Text 124
aṭati yad bhavān ahni kānanaṁ
truṭir yugāyate tvām apaśyatām
kuṭila-kuntalaṁ śrī-mukhaṁ ca te
jaḍa udīkṣatāṁ pakṣma-kṛd dṛśām
aṭati – jde; yat – když; bhavān – Tvoje Výsost; ahni – ve dne; kānanam – do lesa; truṭiḥ – půl vteřiny; yugāyate – připadá jako yuga; tvām – Ty; apaśyatām – tĕch, kdo nevidí; kuṭila-kuntalam – ozdobenou kadeřavými vlasy; śrī-mukham – překrásnou tvář; ca – a; te – Tvoji; jaḍaḥ – hlupák; udīkṣatām – dívat se na; pakṣma-kṛt – stvořitel řas; dṛśām – očí.
„ ,Ó Kṛṣṇo, když jdeš přes den do lesa a my se nemůžeme dívat na Tvou sladkou tvář, lemovanou překrásnými kadeřavými vlasy, půl vteřiny je pro nás stejnĕ dlouho jako celý vĕk. A stvořitele, jenž umístil víčka na oči, kterými se na Tebe díváme, považujeme za obyčejného hlupáka.̀ “
Tento verš vyslovily gopī ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.31.15).