Text 109
anapekṣaḥ śucir dakṣa
udāsīno gata-vyathaḥ
sarvārambha-parityāgī
yo me bhaktaḥ sa me priyaḥ
anapekṣaḥ – netečný; śuciḥ – čistý; dakṣaḥ – dovedný ve vykonávání oddané služby; udāsīnaḥ – kdo nemá náklonnost k čemukoliv hmotnému; gata-vyathaḥ – prostý veškerého hmotného soužení; sarva-ārambha – veškeré snahy; parityāgī – kdo zcela odmítá; yaḥ – každý, kdo; me – Můj; bhaktaḥ – oddaný; saḥ – on; me priyaḥ – je Mi velmi drahý.
„ ,Oddaný, který nezávisí na druhých, ale pouze na Mnĕ, který je čistý uvnitř i vnĕ, dovedný, netečný k hmotným vĕcem, bezstarostný a prostý všech bolestí a který odmítá všechny zbožné i bezbožné činnosti, je Mi velmi drahý.̀ “
Slovo anapekṣa znamená, že bychom se nemĕli starat o svĕtské lidi a nemĕli bychom na nich záviset. Mĕli bychom záviset výhradnĕ na Nejvyšší Osobnosti Božství a být prostí hmotných tužeb. Mĕli bychom být také čistí uvnitř i vnĕ. Kvůli vnĕjší čistotĕ bychom se mĕli pravidelnĕ mýt mýdlem a olejem a kvůli vnitřní čistotĕ bychom mĕli být neustále pohrouženi v myšlenkách na Kṛṣṇu. Slova sarvārambha-parityāgī naznačují, že bychom se nemĕli zajímat o takzvané smārta-vidhi zbožných a bezbožných činností.