Text 168
veda nā māniyā bauddha haya ta’ nāstika
vedāśraya nāstikya-vāda bauddhake adhika
veda – védskou literaturu; nā – ne; māniyā – přijímající; bauddha – buddhisté; haya – jsou; ta' – vskutku; nāstika – agnostici; veda-āśraya – kteří přijímají útočištĕ u védské civilizace; nāstikya-vāda – agnosticismus; bauddhake – dokonce buddhisty; adhika – překonávající.
„Buddhisté neuznávají autoritu Véd, a proto jsou považováni za agnostiky. Avšak ti, kdo přijali útočištĕ u védských písem, a přesto káží agnosticismus v souladu s māyāvādskou filosofií, jsou ještĕ nebezpečnĕjší než buddhisté.“
Není tĕžké pochopit, že i když jsou buddhisté v přímém rozporu s vaiṣṇavskou filosofií, Śaṅkarovci jsou mnohem nebezpečnĕjší, protože na jednu stranu přijímají autoritu Véd, ale zároveň jednají v rozporu s védskými pokyny. Vedāśraya nāstikya-vāda znamená „agnosticismus pod ochranou védské kultury“, což je monistická filosofie māyāvādīch. Pán Buddha zavrhl autoritu védské literatury a s tím zavrhl obřady a obĕti doporučené ve Védách. Jeho filosofie nirvāṇy znamená ukončit všechny hmotné činnosti. Pán Buddha neuznal existenci transcendentálních podob a duchovních činností mimo hmotný svĕt. Mimo tuto hmotnou existenci popsal pouze voidismus. Māyāvādští filosofové slovnĕ podporují védskou autoritu, ale védským obřadům se snaží uniknout. Vymýšlejí si nĕjaké představy o transcendentálním postavení a říkají si Nārāyaṇa neboli Bůh. Postavení Boha se však od jejich výmyslů naprosto liší. Tito māyāvādští filosofové si o sobĕ myslí, že jsou mimo vliv karma-kāṇḍy (plodonosných činností a jejich následků). Pro nĕ je duchovní svĕt to samé jako buddhistický voidismus. Mezi impersonalismem a voidismem je jen malý rozdíl. Voidismus se dá přímo pochopit, ale impersonalismus hlásaný māyāvādskými filosofy není tak snadno pochopitelný. Māyāvādští filosofové samozřejmĕ uznávají duchovní existenci, ale o duchovním svĕtĕ a duchovních bytostech nic nevĕdí. Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32) říká:
ye 'nye 'ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ
Inteligence māyāvādīch není očištĕná, a tak nemohou setrvat v neosobní brahmajyoti, přestože podstupují odříkání za účelem seberealizace. Následnĕ padají zpátky do tohoto hmotného svĕta.
Představa māyāvādīch o duchovní existenci je témĕř totožná s negací hmotné existence. V duchovním životĕ nevidí nic pozitivního. Výsledkem je, že nemohou pochopit oddanou službu ani uctívání Nejvyšší Osoby, sac-cid-ānanda-vigrahy. Māyāvādští filosofové považují uctívání Božstva při oddané službĕ za pratibimba-vādu neboli uctívání podoby, která je odrazem neskutečné hmotné podoby, a tak jim Pánova transcendentální, vĕčnĕ blažená podoba oplývající poznáním zůstává neznámá. I když je ve Śrīmad-Bhāgavatamu pojem „Bhagavān“ obšírnĕ vysvĕtlen, nejsou schopni ho pochopit. Brahmeti paramātmeti bhagavān iti śabdyate – „Absolutní Pravda se nazývá Brahman, Paramātmā a Bhagavān.“ (Śrīmad-Bhāgavatam 1.2.11) Māyāvādī se snaží poznat pouze Brahman, nebo nanejvýš Paramātmu, ale Bhagavāna poznat nemohou. Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, proto říká: māyayāpahṛta-jñānāḥ. Māyāvādským filosofům je kvůli jejich povaze odebráno skutečné poznání. A protože nemohou získat Pánovu milost, budou Jeho transcendentální podobou vždy zmateni. Neosobní filosofie ničí tři složky poznání – jñāna, jñeya a jñātā. Jakmile hovoříme o poznání, musí zde být nĕjaká osoba, která má poznání, poznání samotné a předmĕt poznání. Māyāvādská filosofie tyto tři kategorie slučuje, a proto māyāvādī nemohou pochopit, jak jednají duchovní energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Kvůli svému chabému poznání nedovedou pochopit, jaký je v duchovním svĕtĕ rozdíl mezi poznáním, znalcem a předmĕtem poznání. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto māyāvādské filosofy považuje za nebezpečnĕjší než buddhisty.