Text 241
bhakti-sādhana-śreṣṭha śunite haila mana
prabhu upadeśa kaila nāma-saṅkīrtana
bhakti-sādhana – ve vykonávání oddané služby; śreṣṭha – to nejdůležitĕjší; śunite – slyšet; haila – byla; mana – mysl; prabhu – Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu; upadeśa – pokyn; kaila – udĕlil; nāma-saṅkīrtana – zpívání svatého jména Pána.
Potom se Bhaṭṭācārya Caitanyi Mahāprabhua zeptal: „Co je nejdůležitĕjší činností oddané služby?“ Pán odpovĕdĕl, že nejdůležitĕjší je zpívat svaté jméno Pána.
V oddané službĕ se vykonává devĕt druhů činností. Ty jsou vyjmenovány v následujícím verši ze Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.23):
śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam
Naslouchání o slávĕ Pána, opĕvování, vzpomínání, sloužení lotosovým nohám Pána, uctívání v chrámu, pronášení modliteb, stát se Pánovým služebníkem, být Pánovým přítelem a sarvātma-nivedana, plné odevzdání se u Pánových lotosových nohou, je devĕt způsobů oddané služby. V Nektaru oddanosti jsou rozvedeny na šedesát čtyři prvků. Když se Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Pána zeptal, který z nich je nejdůležitĕjší, Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitĕ odpovĕdĕl, že nejdůležitĕjší je zpívání svatých jmen Pána: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Potom na potvrzení svého výroku citoval následující verš z Bṛhan-nāradīya Purāṇy (38.126).