Text 259-260

śravaṇam – naslouchání o svatém jménu, podobách, vlastnostech, doprovodu a zábavách, přičemž to vše se musí týkat Pána Viṣṇua; kīrtanam – pronášení transcendentálních zvuků vztahujících se ke svatému jménu, podobĕ, vlastnostem a doprovodu, včetnĕ dotazů na tato témata (také jedinĕ ve vztahu k Pánu Viṣṇuovi); viṣṇoḥ – Pána Viṣṇua; smaraṇam – vzpomínání na svaté jméno, podobu a doprovod, včetnĕ dotazů na nĕ, a také jedinĕ ve vztahu s Viṣṇuem; pāda-sevanam – konání oddané služby podle místa, času a okolností, jedinĕ ve vztahu s Viṣṇuem; arcanam – uctívání Božstva Pána Kṛṣṇy, Pána Rāmacandry, Lakṣmī-Nārāyaṇa nebo jiných podob Viṣṇua; vandanam – modlení se k Nejvyšší Osobnosti Božství; dāsyam – vždy se považovat za vĕčného služebníka Nejvyšší Osobnosti Božství; sakhyam – přátelit se s Nejvyšší Osobností Božství; ātma-nivedanam – zasvĕtit vše (tĕlo, mysl a duši) službĕ Pánu; iti – tak; puṁsā – lidskou bytostí; arpitā – vĕnovaná; viṣṇau – Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇuovi; bhaktiḥ – oddaná služba; cet – jestliže; nava-lakṣaṇā – má devĕt způsobů, jež byly popsány výše; kriyeta – človĕk by mĕl konat; bhagavati – Nejvyšší Osobnosti Božství; addhā – přímo (nikoliv nepřímo skrze karmu, jñānu či yogu); tat – to; manye – chápu; adhītam – učenec; uttamam – prvotřídní.