Text 261
śravaṇa-kīrtana ha-ite kṛṣṇe haya ‘premā’
sei pañcama puruṣārtha — puruṣārthera sīmā
śravaṇa-kīrtana – naslouchání a opĕvování; haite – z; kṛṣṇe – k Pánu Kṛṣṇovi; haya – je; premā – transcendentální láska; sei – toto; pañcama puruṣa-artha – pátá úroveň životní dokonalosti; puruṣa-arthera sīmā – hranice životních cílů.
„Ten, kdo následováním tĕchto devíti metod, počínaje nasloucháním a opĕvováním, dospĕje na úroveň láskyplné služby Pánu Kṛṣṇovi, dosáhl páté úrovnĕ úspĕchu a hranice životních cílů.“
Každý touží po úspĕchu v náboženství, ekonomickém rozvoji, uspokojování smyslů a nakonec splynutí s Brahmanem. To jsou obvyklé činnosti obyčejných lidí, ale pokud budeme uvažovat nekompromisnĕ v souladu se zásadami Véd, je nejvyšší dokonalostí dospĕt na úroveň śravaṇaṁ kīrtanam, naslouchání a zpívání o Nejvyšší Osobnosti Božství. To je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.2):
dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra paramo nirmatsarāṇāṁ satāṁ
vedyaṁ vāstavam atra vastu śiva-daṁ tāpa-trayonmūlanam
śrīmad-bhāgavate mahā-muni-kṛte kiṁ vā parair īśvaraḥ
sadyo hṛdy avarudhyate 'tra kṛtibhiḥ śuśrūṣubhis tat-kṣaṇāt
„Tato Bhāgavata Purāṇa zcela zavrhuje všechny hmotnĕ motivované náboženské činnosti a hlásá nejvyšší pravdu, kterou mohou pochopit oddaní s naprosto čistým srdcem. Nejvyšší pravda je realita odlišená od iluze pro dobro všech. Tato pravda vykořeňuje trojí utrpení. Tento překrásný Bhāgavatam, sestavený velkým mudrcem Śrī Vyāsadevou, sám o sobĕ stačí k realizaci Boha. K čemu je třeba jiného písma? Jakmile nĕkdo pozornĕ a s pokorou naslouchá poselství Bhāgavatamu, díky tomuto rozvoji poznání se Nejvyšší Pán usídlí v jeho srdci.“ Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu zavrhuje jako podvod všechny druhy náboženských činností, které smĕřují k dosažení materialistických cílů, mezi nĕž patří dharma, artha, kāma, a dokonce i mokṣa neboli osvobození.
Podle Śrīdhara Svāmīho touží po hmotném pojetí úspĕchu (po mokṣe neboli osvobození) ti, kdo setrvávají v hmotné existenci. Oddaní se však nenacházejí v hmotné existenci, a tak po osvobození netouží.
Oddaný je na všech stupních života osvobozený, protože je neustále zapojený v devíti formách oddané služby (śravaṇam, kīrtanam atd.). Filosofií Śrī Caitanyi Mahāprabhua je, že oddaná služba Kṛṣṇovi existuje vĕčnĕ v srdcích všech a je pouze třeba ji probudit praktikováním śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ. Śravaṇādi śuddha-citte karaye udaya (Caitanya-caritāmṛta Madhya 22.107). U toho, kdo je opravdu zapojený do oddané služby, se probudí jeho vĕčný vztah s Pánem, vztah služebníka a pána.