16. KAPITOLA

Jakmile Pán Krišna porozuměl, že černý had Kálija otrávil vodu z Jamuny, zakročil proti němu a donutil ho, aby Jamunu opustil a odstěhoval se jinam; tak se voda opět pročistila.

Když Šukadéva Gósvámí vyprávěl tento příběh, Mahárádž Paríkšit projevil touhu slyšet víc o Krišnových dětských zábavách. Zeptal se Šukadévy Gósvámího, jak Krišna potrestal Káliju, který žil ve vodě již po mnoho let. Mahárádž Paríkšit chtěl naslouchat víc a víc o Krišnových transcendentálních zábavách a kladl otázky s velkým zájmem.

Šukadéva Gósvámí vyprávěl příběh takto: V řece Jamuně bylo velké jezero, ve kterém bydlel černý had Kálija. Celá oblast byla tak znečištěná jeho jedem, že tam dvacet čtyři hodin denně unikaly jedovaté výpary. Pokud náhodou přes toto místo přeletěl pták, okamžitě zahynul a spadl do vody. Vlivem jedovatých výparů z Jamuny uschly i všechny stromy a tráva podél jejích břehů. Pán Krišna viděl, co způsobil hadí jed: celá řeka, která tekla před Vrindávanem, byla mrtvá.

Krišna, který sestoupil, aby zahubil všechny nežádoucí živly tohoto světa, se okamžitě vyšplhal na velký kadambový strom stojící na břehu Jamuny. Tento strom roste obvykle jen ve vrindávanské oblasti a má kulaté žluté květy. Jakmile se Krišna vyšplhal na vršek stromu, utáhl si opasek, poplácal se po pažích jako zápasník a skočil doprostřed otráveného jezera. Kadambový strom, ze kterého skočil, byl jediný strom, který nebyl mrtvý. Někteří komentátoři tvrdí, že díky doteku Krišnových lotosových nohou strom znovu ožil. V jiných Puránách je řečeno, že Garuda, věčný přepravce Višnua, věděl, že Krišna v budoucnu takto zakročí, a proto pokropil strom nektarem, aby ho zachoval. Když Pán Krišna skočil do vody, řeka se vylila z břehů stovky metrů daleko, jako kdyby do ní spadlo něco obrovského. Tato ukázka Krišnovy síly není vůbec neobyčejná, neboť Krišna je zdrojem veškeré síly.

Když Krišna plaval ve vodě jako velký silný slon, dělal nesmírný hluk, aby Ho velký černý had Kálija uslyšel. Ten hluk byl pro Káliju nesnesitelný a bylo mu jasné, že se někdo pokouší zaútočit na jeho domov. Okamžitě se proto vynořil před Krišnou. Kálija zjistil, že stálo za to Krišnu spatřit, neboť Jeho tělo bylo velice krásné a jemné; mělo barvu jako mrak a Jeho nohy vypadaly jako lotosové květy. Zdobil Ho znak Šrívatsa, drahokamy a žluté šaty. Na Jeho pěkném obličeji zářil úsměv a hrál si v řece Jamuně s velkou silou. Navzdory Jeho krásným rysům však Kálija v srdci cítil velkou zlost, obtočil se kolem Krišny a mocně Ho sevřel.

Milující pasáčkové a další obyvatelé Vrindávanu zkameněli hrůzou, když uviděli Krišnu v neuvěřitelném hadím sevření. Zasvětili Krišnovi všechno: své životy, majetek, náklonnost, činnosti — všechno bylo určené pro Krišnu, a když Ho viděli v této situaci, přemohly je obavy a zhroutili se na zem. Všechny krávy, býky i malá telátka zaplavila lítost a hleděli na Krišnu s velkou úzkostí. Ze strachu mohli pouze bolestně naříkat a stát na břehu, neschopni svému milovanému Krišnovi pomoci.

Zatímco se na břehu Jamuny odehrávala tato scéna, objevila se zlověstná znamení. Země se třásla, z nebe padaly meteory, lidem se rozechvěla levá strana těla. To vše naznačovalo, že hrozí velké nebezpečí. Když pastevci včetně Nandy Mahárádže pozorovali ta nepříznivá znamení, byli znepokojeni a dostali strach. Zároveň se dozvěděli, že Krišna odešel na pastviny bez svého staršího bratra Balarámy. Jakmile Nanda a Jašódá a ostatní pastevci slyšeli tyto zprávy, zneklidněli ještě více. Neznali míru Krišnových sil a z velké náklonnosti k Němu je zaplavil zármutek a úzkost, protože neměli nic, co by jim bylo dražší, a protože všechno věnovali Jemu — svůj život, majetek, lásku, mysl i činnosti. Kvůli tomu, jak byli ke Krišnovi připoutáni, si mysleli: “Krišna dnes určitě zahyne!”

Všichni obyvatelé Vrindávanu vyšli z vesnice, aby Krišnu viděli. V davu byly děti, staří muži, ženy, zvířata a všechny živé bytosti; věděli, že Krišna je jediný, kdo je udržuje při životě. Po celou tu dobu Balaráma, který je Pánem všeho poznání, stál mezi nimi a usmíval se. Věděl, jak je Jeho mladší bratr Krišna silný a že není třeba se ničeho obávat, když bojuje s obyčejným hadem z hmotného světa. Sám se tedy nijak nezúčastnil jejich truchlení. Naproti tomu ostatní obyvatelé Vrindávanu začali plní neklidu hledat Krišnu podle Jeho stop na zemi, a tak se kvapem blížili k Jamuně. Když následovali otisky Jeho nohou, označené vlajkou, lukem a lasturou, došli nakonec až ke břehům řeky a tam uviděli, jak všechny krávy a chlapci naříkají, neboť Krišna byl v sevření černého hada. To je ještě více zarmoutilo.

Zatímco Balaráma se usmíval nad jejich lítostí, všichni vradžabhúmští obyvatelé tonuli v oceánu smutku, protože si mysleli, že to je Krišnův konec. Obyvatelé Vrindávanu toho o Krišnovi mnoho nevěděli, ale jejich láska k Němu se nedala s ničím srovnat. Jakmile spatřili Krišnu v řece Jamuně ovinutého hadem Kálijou a naříkající chlapce a krávy, začali myslet na Krišnovo přátelství, Jeho usměvavou tvář, Jeho sladká slova a Jeho jednání s nimi. Když mysleli na to všechno a viděli, že jejich Krišna je nyní v sevření Káliji, okamžitě jim všechny tři světy připadaly prázdné. Pán Čaitanja také říkal, že bez Krišny vidí ve třech světech jen prázdnotu. To je nejvyšší úroveň vědomí Krišny. Téměř všichni obyvatelé Vrindávanu projevovali nejvyšší extatickou lásku ke Krišnovi.

Jakmile přišla matka Jašódá, chtěla vstoupit do řeky Jamuny, a když jí v tom zabránili, omdlela. Její přítelkyně, které byly stejně zarmoucené jako ona, prolévaly slzy jako přívaly deště nebo vlny na řece, ale aby probudily matku Jašódu z bezvědomí, začaly hlasitě mluvit o Krišnových transcendentálních zábavách. Jašódá se nehýbala, jako by byla mrtvá, protože její vědomí bylo soustředěné na obličej Krišny. Nanda a ostatní pastevci, kteří odevzdali Krišnovi všechno včetně svých životů, se chystali vstoupit do vody, ale Pán Balaráma je zadržel, protože dobře věděl, že Krišnovi žádné nebezpečí nehrozí.

Dvě hodiny zůstal Krišna v Kálijově sevření jako obyčejné dítě, ale když viděl, že všichni obyvatelé Gókuly — včetně Jeho matky a otce, gópí, chlapců a krav — skoro umírají a že je nic nemůže zachránit před hrozící smrtí, okamžitě se vyprostil. Začal zvětšovat svoje tělo a had Ho držel jen s velkou námahou. Pnutí hada donutilo povolit své sevření; neměl jinou možnost, než pustit Nejvyšší Osobnost Božství, Krišnu, ze svých smyček. Nato se Kálija rozzuřil a roztáhl své velké hadí kápě. Nozdrami vydechoval jedovaté plyny, oči mu žhnuly jako oheň a plameny šlehaly ze všech jeho tlam. Had se chvíli nehýbal a díval se na Krišnu. Olizoval si pysky rozeklanými jazyky a zpod svých dvojitých kápí pozoroval Krišnu pohledem plným jedu. Krišna na něho okamžitě skočil, jako když se Garuda vrhne na hada. Napadený Kálija hledal příležitost, jak by mohl Krišnu uštknout, ale Krišna se mrštně uhýbal. Jak se oba točili dokola, had se postupně unavoval a očividně mu ubývalo sil. Krišna okamžitě stlačil dolů jeho kápě a vyskočil na ně. Lotosová chodidla Pána zčervenala odrazem paprsků z drahokamů na hadových hlavách. Ten, který je původním mistrem všeho krásného umění, jako je i tanec, potom začal tancovat na hadových kápích, přestože se pohybovaly sem a tam. Když to viděli obyvatelé vyšších planet, shazovali květy, tloukli na bubny, hráli na různé druhy fléten a zpívali různé modlitby a písně. Tímto způsobem nebešťané, jako jsou Gandharvové, Siddhové a polobozi, dávali najevo velkou radost.

Zatímco Krišna tancoval na hadových kápích, Kálija se Ho snažil některou svou jinou hlavou shodit dolů. Měl přibližně sto hlav, ale Krišna si je všechny podmanil. Začal Káliju kopat svýma lotosovýma nohama, a to už bylo na hada příliš. Jeho boj se pomalu měnil ve snahu o záchranu holého života. Vydechoval oheň a zvracel jedovaté zvratky, čímž snižoval množství svých hříchů. Ve velké zlosti se vzepjal k boji o přežití a snažil se zvednout jednu ze svých hlav, aby Pána zabil. Pán okamžitě na tuto hlavu vyskočil a ovládl ji kopanci a tancem na ní. Ve skutečnosti to vypadalo jako uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství Višnua; jedy vycházející z hadích tlam vypadaly jako květinové oběti. Kálija pak začal místo jedu zvracet krev; byl už úplně vyčerpán. Celé tělo měl polámané od Krišnových kopanců. V mysli si však konečně pozvolna uvědomil, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství, a odevzdal se Mu. Poznal, že Krišna je Nejvyšší Pán, vládce všeho.

Hadovy manželky, známé jako Nágapatní, viděly, že jejich manžel byl pokořen Pánovými kopanci a že pod tíhou Pána, v jehož břiše spočívá celý vesmír, téměř hyne. Chtěly Pána uctít, a ve spěchu si ani nestačily upravit šaty, vlasy a ozdoby. I ony se odevzdaly Nejvyššímu Pánu a začaly se modlit. Předstoupily před Něho, před sebe postavily své děti a plné úzkosti Mu složily uctivé poklony tak, že padly na zem na břehu Jamuny. Nágapatní věděly, že Krišna je útočištěm všech odevzdaných duší, a chtěly vysvobodit svého manžela z bezprostředního nebezpečí tím způsobem, že potěší Pána modlitbami.

Své modlitby začaly takto: “Ó milý Pane, jsi nestranný. Neděláš rozdíly mezi svými syny, přáteli či nepřáteli. Trest, který tak laskavě udílíš Kálijovi, je tedy naprosto přiměřený. Ó Pane, sestoupil jsi hlavně proto, abys zničil různé rušivé živly v tomto světě, a jelikož jsi Absolutní Pravda, není rozdíl mezi Tvou milostí a trestem. Myslíme si proto, že toto zdánlivé potrestání Káliji je ve skutečnosti nějakým požehnáním. Považujeme Tvůj trest za Tvou velkou milost vůči nám, neboť když někoho potrestáš, je zřejmé, že jsou vymazány následky jeho hříšných činností. Je jasné, že tento tvor v těle hada musel být přetížený hříchy všeho druhu; proč by měl jinak hadí tělo? Tvůj tanec na Jeho kápích zmenšil všechny výsledky hříšných činností, které v tomto hadím těle napáchal. Je proto velmi příznivé, že ses rozzlobil a takto ho potrestal. Žasneme, když vidíme, jakou radost Ti udělal tento had, který jistě ve svých minulých životech vykonával různé náboženské činnosti, těšící všechny. Určitě podstoupil různé druhy askeze, pokorně projevoval úctu druhým a vykonal mnohé dobročinné skutky ve prospěch všech živých bytostí.”

Nágapatní potvrzují, že nikdo nemůže přijít do styku s Krišnou, aniž by ve svých předešlých životech vykonával zbožné činnosti spojené s oddanou službou. Pán Čaitanja radil ve své Śikṣāṣṭace, aby se každý zaměstnal oddanou službou tak, že bude pokorně zpívat mantru Hare Krišna, bude se považovat za nižšího než tráva na ulici, nebude očekávat úctu pro sebe, ale bude vzdávat veškerou úctu druhým. Nágapatní překvapilo, že ačkoliv měl Kálija hadí tělo jako výsledek ohavných hříšných činností, zároveň se dostal do tak úzkého styku s Pánem, že se Pánovy lotosové nohy dotýkaly jeho kápí. To zajisté nemohl být obyčejný výsledek zbožných činností. Tyto dvě protikladné skutečnosti je udivily, a proto pokračovaly ve svých modlitbách: “Ó milý Pane, divíme se, že náš manžel má takové štěstí, že získal prach z Tvých lotosových nohou na svou hlavu. To je požehnání, o které se ucházejí velcí světci. Dokonce i bohyně štěstí se podrobila přísné askezi, aby byla požehnána prachem z Tvých lotosových nohou; jak je tedy možné, že Kálija tak snadno obdržel tento prach na svou hlavu? Slyšely jsme z autoritativních zdrojů, že ti, kdo jsou požehnáni prachem z Tvých lotosových nohou, nemají zájem ani o nejvyšší postavení ve vesmíru, postavení Pána Brahmy, nebo o království na nebeských planetách či vládu nad touto planetou. Takové osoby netouží vládnout ani planetám, které jsou výš než Země, například Siddhalóce, ani se neucházejí o mystické síly, kterých se dá nabýt prostřednictvím jógy. Čistí oddaní rovněž netouží po osvobození splynutím s Tebou. Můj Pane, i když se tento král hadů narodil v druhu, který ovládají ty nejohavnější kvality hmotné přírody a hněv, dosáhl něčeho nesmírně vzácného. Živé bytosti, které putují po tomto vesmíru v různých tělesných podobách, mohou jedině Tvojí milostí snadno obdržet největší požehnání.”

Také v Caitanya-caritāmṛtě je potvrzeno, že živé bytosti putují po vesmíru v různých formách života, ale milostí Krišny a duchovního učitele mohou získat semínko oddané služby, a tak se jim otevře cesta k osvobození.

Nágapatní pokračovaly: “Proto Ti skládáme uctivé poklony, náš drahý Pane, protože jsi Nejvyšší Osoba, žijící jako Nadduše v každé živé bytosti; i když jsi transcendentální vůči vesmírnému projevu, vše spočívá v Tobě. Jsi zosobněním nepřemožitelného věčného času. Veškerá síla času existuje v Tobě, a proto jsi ten, kdo vše vidí a kdo ztělesňuje celkový čas v podobě minulosti, přítomnosti a budoucnosti, měsíce, dne, hodiny, okamžiku — všeho. Jinými slovy, ó Pane, můžeš dokonale vidět vše, co se děje každý okamžik, každou hodinu, každý den, každý měsíc, každý rok, v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Ty sám jsi vesmírnou podobou, a přesto se od tohoto vesmíru lišíš. Jsi s ním totožný a současně od něho odlišný; proto Ti skládáme uctivé poklony.

Ty sám jsi celým vesmírem, ale zároveň jsi jeho stvořitelem. Jsi vládce a udržovatel tohoto vesmíru a jsi jeho původní příčina. I když jsi v tomto vesmíru přítomný prostřednictvím svých tří kvalitativních inkarnací: Brahmy, Višnua a Mahéšvary, jsi transcendentální vůči hmotném stvoření. I když jsi příčinou zjevení všech druhů živých bytostí, jejich smyslů, jejich životů, jejich myslí, jejich inteligence, poznat Tě lze jedině prostřednictvím Tvé vnitřní energie. S úctou se proto klaníme Tobě, který jsi neomezený, jemnější než nejjemnější, střed celého stvoření a znalec všeho.

Různí filosofičtí spekulanti se snaží k Tobě dospět. Jsi konečným cílem všeho filosofického úsilí a ve skutečnosti jenom Tebe popisují všechny filosofie a různé doktríny. S úctou se Ti klaníme, protože jsi původem všech písem a zdrojem všeho poznání. Jsi podstatou všech důkazů a Nejvyšší Osobou, která nás může obdařit svrchovaným poznáním. Jsi příčinou veškerých tužeb a veškerého uspokojení. Jsi zosobněnými Védami, a proto se Ti s úctou klaníme.

Náš milý Pane, jsi Nejvyšší Osobnost Božství, Krišna, a jsi také nejvyšší příjemce požitku. Nyní ses zjevil jako syn Vasudévy, jenž je projevem stavu čistého dobra. Jsi vládnoucími Božstvy mysli a inteligence, Aniruddhou a Pradjumnou, a Pánem všech vaišnavů. Tím, že se expanduješ jako catur-vyūha: Vásudéva, Sankaršan, Pradjumna a Aniruddha, jsi příčinou rozvoje mysli a inteligence. Jedině díky Tvým činnostem jsou živé bytosti buď zahaleny zapomnětlivostí, nebo objevují svou skutečnou totožnost. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě (v patnácté kapitole): Pán sídlí jako Nadduše v srdcích všech a díky Jeho přítomnosti živá bytost buď zapomíná, kdo je, nebo obnovuje svou původní totožnost. Částečně chápeme, že jsi v našich srdcích jako svědek všech našich činností, ale je velmi obtížné vnímat Tvoji přítomnost, i když každý z nás toho do určité míry je schopen. Jsi svrchovaný vládce hmotné i duchovní energie; proto jsi nejvyšší vůdce, přestože se lišíš od tohoto vesmírného projevu. Jsi svědek a stvořitel a samotná podstata vesmírného projevu, a proto se Ti s úctou klaníme.

Náš milý Pane, co se týče stvoření vesmíru, Ty osobně nemusíš vynakládat žádné úsilí; expandováním svých různých energií — jmenovitě kvality vášně, dobra a nevědomosti — tvoříš, udržuješ a ničíš tento vesmírný projev. Jako vládce věčné síly času jen pohlédneš na hmotnou energii, a tak stvoříš tento vesmír a aktivuješ kvality hmotné přírody, které pak působí různě v různých bytostech. Nikdo proto nedokáže posoudit, jak probíhají Tvoje činnosti v hmotném světě.

Náš milý Pane, ačkoliv ses za účelem stvoření, udržování a zničení expandoval do tří hlavních božstev tohoto vesmíru: Pána Brahmy, Pána Višnua a Pána Šivy, Tvoje zjevení jako Pán Višnu přináší skutečný prospěch živým bytostem. Těm, kdo jsou mírumilovní a chtějí dosáhnout nejvyššího klidu a míru, se proto doporučuje, aby uctívali Tvoje zjevení plné míru — Pána Višnua.

Ó Pane, přicházíme za Tebou s prosbou. Můžeš vidět, že tento ubohý had umírá. Víš, že pro nás ženy je manžel životem a vším; proto Tě prosíme, abys Kálijovi, našemu manželovi, odpustil, neboť když zahyne, ocitneme se v obrovských potížích. Jen se na nás podívej a odpusť laskavě tomuto velkému hříšníkovi. Náš milý Pane, každá živá bytost je Tvým potomkem a Ty všechny opatruješ. I tento had je Tvůj potomek a jednou mu můžeš prominout, i když se proti Tobě provinil, nepochybně bez vědomí Tvojí svrchovanosti. Prosíme Tě, abys mu pro tentokrát odpustil. Náš milý Pane, slibujeme Ti, že Ti budeme s láskou sloužit, protože jsme Tvoje věčné služebnice. Splníme jakékoliv Tvoje přání. Každá živá bytost může být zbavena veškerého zoufalství, jestliže svolí, že bude poslouchat Tvoje pokyny.”

Poté, co Nágapatní přednesly své modlitby, Pán Krišna přestal Káliju trestat. Kálija již pod vlivem Pánových kopancům upadl do bezvědomí. Když se znovu probral a nebyl dále trestán, navrátila se mu životní síla a činné schopnosti smyslů. Se sepjatýma rukama se začal pokorně modlit k Nejvyššímu Pánu Krišnovi: “Můj milý Pane, narodil jsem se v takovém životním druhu, že jsem od přírody plný hněvu a krutosti, neboť se nacházím v nejtemnějších končinách kvality nevědomosti. Vznešený Pane, Ty dobře víš, že je velmi obtížné se vzdát svých přirozených pudů, i když se kvůli nim živá bytost převtěluje z jednoho těla do druhého.” Také v Bhagavad-gītě je potvrzeno, že je velice obtížné vymanit se ze spárů hmotné přírody, ale když se někdo odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, Krišnovi, kvality hmotné přírody již na něho nemohou působit. “Můj milý Pane,” pokračoval Kálija, “Ty jsi původní stvořitel kvalit hmotné přírody, prostřednictvím kterých je vesmír stvořen. Jsi příčinou různých mentalit živých bytostí, podle kterých dostávají různá těla. Můj milý Pane, já jsem se narodil jako had, a proto je mou přirozeností být plný zloby. Jak bych se jí mohl zbavit bez Tvé milosti? Je velice těžké vymanit se ze spárů Tvojí māyi. Zůstáváme jejími otroky. Můj milý Pane, promiň mi prosím nevyhnutelné hmotné sklony. Odevzdávám se Ti. Nyní mě můžeš potrestat, nebo zachránit, jak si přeješ.”

Po vyslechnutí této modlitby Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který hrál malé lidské dítě, nařídil hadovi: “Musíš okamžitě opustit toto místo a odstěhovat se do oceánu. Odejdi neprodleně. Můžeš si s sebou vzít svoje potomstvo, ženy a veškerý majetek. Neznečišťuj vodu řeky Jamuny, ať ji mohou Moje krávy a pasáčkové bez potíží pít.” Potom Pán vyhlásil, že nařízení, které dal hadu Kálijovi, by se mělo oznámit všem, aby se již nikdo nemusel Káliji obávat.

Kdokoliv, kdo slyší příběh o hadu Kálijovi a jeho potrestání, se již nemusí bát záštiplných hadů. Pán také prohlásil: “Ten, kdo se vykoupe v tomto Kálijově jezeře, kde jsem se koupal se svými kamarády, nebo kdo po celodenním půstu obětuje vodu z tohoto jezera svým předkům, se zbaví veškerých následků za své hříchy.” Rovněž ujistil Káliju: “Opustil jsi svůj krásný ostrov v oceánu a přišel jsi sem ze strachu před Garudou, který tě tam chtěl sežrat. Nyní tě již Garuda nebude obtěžovat, když na tvé hlavě uvidí otisky Mých lotosových nohou.”

Pán byl s Kálijou a jeho manželkami spokojen. Hned, jak vyslechli Jeho pokyny, Ho začali uctívat a obětovali Mu krásné šaty, květy, girlandy, drahokamy, ozdoby, santálovou pastu, lotosové květy a chutné ovoce. Tak potěšili Pána Garudy, kterého se tak obávali. Potom všichni opustili jezero v Jamuně, poslušni příkazu Pána Krišny.