SLOKA 35
sūta uvāca
kṛpayā sneha-vaiklavyāt
sūto viraha-karśitaḥ
ātmeśvaram acakṣāṇo
na pratyāhātipīḍitaḥ
sūtaḥ uvāca—Sūta Gosvāmī řekl; kṛpayā—z hlubokého soucitu; sneha-vaiklavyāt—porucha duševní rovnováhy na základě hluboké náklonnosti; sūtaḥ—Sañjaya; viraha-karśitaḥ—smutný z odloučení; ātma-īśvaram — svého pána; acakṣāṇaḥ—neviděl; na—ne; pratyāha—odpovídal; ati-pīḍitaḥ—příliš zarmoucený.
Sūta Gosvāmī řekl: Když Sañjaya neviděl svého pána Dhṛtarāṣṭru, byl zarmoucený soucitem a pohnutím mysli a nemohl Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi náležitě odpovědět.
Sañjaya byl po velice dlouhou dobu osobním pomocníkem Mahārāje Dhṛtarāṣṭry a mohl tak zkoumat jeho život. Když se nakonec dozvěděl, že Dhṛtarāṣṭra odešel z domova bez jeho vědomí, jeho lítost neznala hranic. Měl s ním ohromný soucit, protože Dhṛtarāṣṭra prohrál v bitvě na Kurukṣetře všechno, lidi i peníze, a nakonec musel zklamaný životem i s královnou opustit domov. Díval se na situaci vlastníma očima, jelikož nevěděl, že Vidura dal Dhṛtarāṣṭrovi duchovní poznání, a že král odcházel v radostném nadšení za lepším životem, který ho čekal po jeho odchodu z temné studny jeho domova. Dokud člověk není přesvědčený, že po zřeknutí se současného života ho čeká lepší život, který bude lepší, nemůže vstoupit do životního stádia odříkání pouze tím, že si vymění šaty nebo odejde z domova.