SLOKA 10
tadā tad aham īśasya
bhaktānāṁ śam abhīpsataḥ
anugrahaṁ manyamānaḥ
prātiṣṭhaṁ diśam uttarām
tadā—toho času; tat—to; aham—já; īśasya—Pána; bhaktānām—oddaných; śam—milost; abhīpsataḥ—přející si; anugraham—zvláštní požehnání; manyamānaḥ—takto uvažující; prātiṣṭham—odešel; diśam uttarām—směrem na sever.
Přijal jsem tuto událost jako zvláštní milost Pána, který vždy žehná Svým oddaným, a s takovými myšlenkami jsem se vypravil směrem na sever.
Důvěrní oddaní Pána vidí na každém kroku, jak jim Pán žehná. Okamžiky, které se ze světského hlediska zdají být těžké a pohnuté, oddaný přijímá jako zvláštní milost Pána. Světská prosperita je jistý druh hmotné horečky, a milostí Pána se teplota této horečky postupně snižuje a krok za krokem přichází duchovní zdraví. Světští lidé to však nemohou pochopit.