KAPITOLA OSMNÁCTÁ
Pán Balarāma zabíjí démona Pralambu
V této kapitole je popsáno zabití Pralambāsury. Bĕhem šťastných her ve Vṛndāvanu vylezl Pán Baladeva na záda démonovi Pralambovi a zabil ho úderem pĕstí do hlavy.
Śrī Vṛndāvan, kde Kṛṣṇa a Balarāma sehrávali své zábavy, i bĕhem léta zdobily všechny vlastnosti jara. Pán Śrī Kṛṣṇa byl tehdy ve společnosti Balarāmy a všech pasáčků zaujat různými hrami. Jednoho dne, když byli pohroužení do tance, zpĕvu a hraní, se mezi nĕ vetřel démon zvaný Pralamba v přestrojení za pasáčka. Vševĕdoucí Pán Kṛṣṇa jeho převlek prohlédl, ale zatímco uvažoval, jak démona zabít, choval se k nĕmu jako k příteli.
Kṛṣṇa potom svým mladým přátelům a Baladevovi navrhl, aby hráli hru, při níž se rozdĕlí na dvĕ skupiny, které spolu budou bojovat. Kṛṣṇa a Balarāma se stali kapitány, rozdĕlili chlapce do dvou skupin a určili, že ti, kdo prohrají, budou muset nosit vítĕze na zádech. Když tedy Śrīdāmā a Vṛṣabha, členové Balarāmova družstva, zvítĕzili, vzali je Kṛṣṇa a ještĕ jeden chlapec z Kṛṣṇova družstva na záda. Pralambāsura uvažoval, že nepřemožitelný Pán Śrī Kṛṣṇa by byl příliš silným soupeřem, a tak místo toho bojoval s Balarāmou a prohrál. Poté, co vzal Pána Balarāmu na záda, se začal velmi rychle vzdalovat. Balarāma ale ztĕžkl jako hora Sumeru a démon, který Ho neunesl, musel projevit svou pravou, démonskou podobu. Když Balarāma spatřil tuto hrozivou podobu, zasadil démonovi prudkou ránu do hlavy pĕstí. Ten úder rozbil Pralambāsurovi hlavu, tak jako blesky vrhané králem polobohů tříští hory. Démon opakovanĕ zvracel krev a pak padl na zem. Když pasáčci vidĕli, že se Pán Balarāma vrací, radostnĕ Ho objímali a blahopřáli Mu, zatímco polobozi shazovali z nebe kvĕtinové girlandy a provolávali Mu slávu.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Potom Śrī Kṛṣṇa v kruhu svých blažených společníků, kteří neustále opĕvovali Jeho slávu, vešel do vesnice Vraji ozdobené stády krav.
SLOKA 2: Zatímco si Kṛṣṇa a Balarāma takto užívali života ve Vṛndāvanu v přestrojení za obyčejné pasáčky, postupnĕ nastalo léto. Toto roční období nemají vtĕlené duše příliš v oblibĕ.
SLOKA 3: Jelikož se však ve Vṛndāvanu osobnĕ zdržoval Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, společnĕ s Balarāmou, léto projevovalo vlastnosti jara. Takové jsou rysy vṛndāvanské oblasti.
SLOKA 4: Hlasité dunĕní vodopádů ve Vṛndāvanu přehlušovalo cvrkot cvrčků a celou oblast zkrášlovaly skupinky stromů neustále smáčené vodní tříští z tĕchto vodopádů.
SLOKA 5: Vítr čeřící vlny na jezerech a na proudících řekách unášel pyl mnoha druhů lotosů a leknínů a pak celou oblast Vṛndāvanu ochlazoval. Ti, kdo tam žili, proto netrpĕli horkem žhnoucího letního slunce a sezónních lesních požárů. Ve Vṛndāvanu bylo vždy množství čerstvé zelené trávy.
SLOKA 6: Hluboké řeky svými plynoucími vlnami zmáčely své břehy, které proto byly vlhké a blátivé. Paprsky slunce, prudké jako jed, tedy nemohly odpařovat šťávu zemĕ ani vysoušet její zelenou trávu.
SLOKA 7: Vṛndāvanský les byl nádhernĕ ozdobený kvĕty a zvířata a ptáci mnoha druhů ho naplňovali různými hlasy. Pávi a včely zpívali a kukačky a jeřábi vrkali.
SLOKA 8: Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, doprovázený Pánem Balarāmou a obklopený pasáčky a kravami, hrál na flétnu a vstoupil do vṛndāvanského lesa, kde se chtĕl vĕnovat zábavám.
SLOKA 9: Balarāma, Kṛṣṇa a Jejich přátelé pasáčci se ozdobili čerstvĕ vyrašenými lístky, pavími pery, girlandami, svazky poupat a barevnými hlinkami a tančili, zápasili a zpívali.
SLOKA 10: Když Kṛṣṇa tancoval, nĕkteří z chlapců Ho doprovázeli zpĕvem, jiní hrou na flétny, činelky a buvolí rohy a další chválili Jeho tanec.
SLOKA 11: Ó králi, polobozi se přestrojili za členy společenství pastevců a stejnĕ jako divadelní tanečníci chválí jiného tanečníka, uctívali Kṛṣṇu a Balarāmu, kteří také vypadali jako pasáčci krav.
SLOKA 12: Kṛṣṇa a Balarāma si hráli se svými přáteli pasáčky tak, že se točili dokola, skákali, házeli, plácali dlanĕmi a zápasili. Nĕkdy Kṛṣṇa a Balarāma tahali chlapce za vlasy.
SLOKA 13: Zatímco jiní chlapci tančili, ó králi, Kṛṣṇa a Balarāma je nĕkdy doprovázeli písnĕmi a instrumentální hudbou a nĕkdy oba Pánové chlapce chválili slovy „Výbornĕ! Výbornĕ!“
SLOKA 14: Nĕkdy si pasáčci hráli s plody bilva či kumbha a nĕkdy s hrstmi plodů āmalaka. Jindy hráli hry, při kterých se snažili navzájem dotknout nebo nĕkoho poznat se zavázanýma očima, a nĕkdy napodobovali zvířata a ptáky.
SLOKA 15: Nĕkdy skákali sem a tam jako žáby, nĕkdy tropili různé žerty, nĕkdy se houpali na houpačkách a nĕkdy napodobovali krále.
SLOKA 16: Takto hráli Kṛṣṇa a Balarāma mnoho dobře známých her a přitom se toulali mezi řekami, horami, údolími, křovisky, stromy a jezery ve Vṛndāvanu.
SLOKA 17: Když Rāma, Kṛṣṇa a Jejich přátelé pasáčci takto pásli krávy v onom vṛndāvanském lese, vloudil se mezi nĕ démon Pralamba. Přijal podobu pasáčka se zámĕrem, že Kṛṣṇu a Balarāmu unese.
SLOKA 18: Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, jenž se zjevil v dynastii Daśārhy, vidí vše, a tak pochopil, co je démon zač. Přesto Pán předstíral, že ho bere jako svého přítele, ale zároveň vážnĕ uvažoval, jak ho zabít.
SLOKA 19: Kṛṣṇa, jenž zná všechny sporty a hry, pak svolal pasáčky a řekl jim: „Hej pasáčci! Pojďme si hrát! Rozdĕlíme se na dvĕ vyrovnaná družstva.“
SLOKA 20: Pasáčci zvolili za kapitány obou skupin Kṛṣṇu a Balarāmu. Nĕkteří se přidali na Kṛṣṇovu stranu a jiní na Balarāmovu.
SLOKA 21: Chlapci hráli různé hry, ve kterých jedni nosili druhé. Vítĕzové vždy vylezli na záda poražených.
SLOKA 22: Tak chlapci buď nosili nebo se nechali nosit, přitom pásli krávy a šli za Kṛṣṇou, až došli k banyánu zvanému Bhāṇḍīraka.
SLOKA 23: Můj milý králi Parīkṣite, když Śrīdāmā, Vṛṣabha a ostatní členové skupiny Pána Balarāmy v tĕchto hrách vyhráli, Kṛṣṇa a Jeho následovníci je museli nést.
SLOKA 24: Nejvyšší Pán Kṛṣṇa prohrál, a tak nesl Śrīdāmu. Bhadrasena nesl Vṛṣabhu a Pralamba nesl Balarāmu, syna Rohiṇī.
SLOKA 25: Ten nejpřednĕjší z démonů (Pralamba) považoval Pána Kṛṣṇu za nepřemožitelného, a tak rychle nesl Balarāmu daleko za místo, kde Ho mĕl nechat slézt.
SLOKA 26: Když velký démon Balarāmu unášel, Pán ztĕžkl jako mohutná hora Sumeru, a Pralamba musel zpomalit. Pak opĕt přijal svou skutečnou podobu – zářící tĕlo, jež bylo ovĕšené zlatými ozdobami a připomínalo mrak, ve kterém šlehají blesky a který nese mĕsíc.
SLOKA 27: Když Pán Balarāma, jenž nosí jako svou zbraň pluh, vidĕl obrovské tĕlo démona, které se rychle pohybovalo po nebi, s jeho planoucíma očima, ohnivými vlasy, hrozivými zuby trčícími až po jeho svraštĕlé obočí, a úžasnou září, která vycházela z jeho náramků, koruny a náušnic, vypadal trochu polekaný.
SLOKA 28: Poté si nebojácný Balarāma vzpomnĕl na své skutečné postavení a pochopil, že se Ho démon snaží unést daleko od Jeho společníků. Tehdy se Pán rozzuřil a udeřil démona svou tvrdou pĕstí do hlavy, jako když Indra, král polobohů, zasáhne horu svým hromoklínem.
SLOKA 29: Pralambova hlava po úderu Balarāmovy pĕsti ihned praskla. Démon zvracel krev a pozbyl veškeré vĕdomí. Potom s velkým rámusem padl bez života na zem jako hora zničená Indrou.
SLOKA 30: Pasáčci žasli, když vidĕli, jak mocný Balarāma zabil démona Pralambu, a volali: „Výbornĕ! Výbornĕ!“
SLOKA 31: Zahrnuli Balarāmu požehnáními a pak Ho oslavovali, neboť si zaslouží veškeré oslavování. S myslemi přemoženými extatickou láskou Ho objímali, jako kdyby vstal z mrtvých.
SLOKA 32: Polobozi byli ze zabití hříšného Pralamby nesmírnĕ šťastní. Shazovali na Pána Balarāmu déšť kvĕtinových girland a velebili dokonalost Jeho činu.