SLOKA 38

Ācāryové komentují tento verš takto: Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje, že výraz ādyaḥ puruṣaḥ, „původní puruṣa“, vyjadřuje, že se Pán Kṛṣṇa expanduje jako Mahā-Viṣṇu, první ze tří puruṣů, kteří mají na starost projevení vesmíru. Pán je eka advitīyaḥ, „jeden jediný“, protože Mu není nikdo roven ani se od Nĕho neliší. Nikdo se zcela nevyrovná Nejvyššímu Bohu a přesto protože jsou všechny živé bytosti expanze energie Boha, nikdo se od Nĕho kvalitativnĕ neliší. Śrī Caitanya Mahāprabhu tuto nepochopitelnou situaci pĕknĕ vysvĕtluje prohlášením, že Absolutní Pravda a živá bytosti jsou kvalitativnĕ totožné ale kvantitativnĕ odlišné. Absolutní má neomezené duchovní vĕdomí, zatímco živé bytosti mají neomezenĕ malé vĕdomí, které může být zahaleno klamem.

Śrīla Jīva Gosvāmī, komentující výraz ādyaḥ puruṣaḥ, cituje ze Sātvata-tantry: viṣṇos tu trīṇi rūpāṇi. „Existují tři podoby Viṣṇua (pro projevení vesmíru, a tak dále).“ Śrīla Jīva Gosvāmī také cituje Pánův výrok ze śruti: pūrvam evāham ihāsam. „Na počátku jsem v tomto svĕtĕ existoval jen Já.“ Tento výrok popisuje podobu Pána zvanou puruṣa-avatāra, která existuje před projevením vesmíru. Śrīla Jīva Gosvāmī také cituje tuto śruti-mantru: tat-puruṣasya puruṣatvam, což znamená „toto tvoří Pánovo postavení puruṣi.“ Pán Kṛṣṇa je ve skutečnosti podstatou inkarnace puruṣi, protože je turīya, jak popisuje v tomto verši. Jīva Gosvāmī vysvĕtluje výraz turīya (doslova „čtvrtý“) citací komentáře Śrīdhara Svāmīho k verši Bhāgavatamu 11.15.16:

„Pánova vesmírná podoba, Jeho podoba Hiraṇyagarbhy a prvotní příčinné projevení hmotné přírody jsou všechno relativní koncepty, ale protože Pán samotný není tĕmito třemi zahalen, inteligentní autority Ho nazývají ,čtvrtý̀.“

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho slovo turīya vyjadřuje, že Pán je čtvrtým členem čtverné expanze Boha zvané Catur-vyūha. Jinými slovy, Pán Kṛṣṇa is Vāsudeva.

Pán Kṛṣṇa je sva-dṛk – On sám se dokáže dokonale vnímat – protože je nekonečná duchovní existence, nekonečnĕ čistá. Je hetu, příčina všeho, a přesto je ahetu, bez příčiny. Proto je īśa, svrchovaný vládce.

Poslední dvĕ řádky tohoto verše mají zvláštní filozofický význam. Proč je Pán vnímán různými osobami různĕ, ačkoliv je jediný? Částečné vysvĕtlení je uvedeno zde. Vlivem Māyi, Pánovy externí energie, je hmotná příroda ve stavu neustálé přemĕny, vikāra. V jednom smyslu je tedy hmotná příroda „neskutečná“, asat. Protože je však Bůh svrchovaná skutečnost, a protože je přítomen ve všech vĕcech a všechny vĕci jsou Jeho energie, hmotné předmĕty a energie mají jistý stupeň skutečnosti. Proto nĕkteří lidé vidí jeden aspekt hmotné energie a myslí si: „Toto je skutečnost,“ zatímco ostatní lidé vidí odlišný aspekt hmotné energie a myslí si: „Ne, toto je skutečnost.“ Jako podmínĕné duše jsme zahaleni různými uspořádáními hmotné přírody, a tak popisujeme Nejvyšší Pravdu nebo Nejvyššího Pána z hlediska svého porušeného pohledu. Přesto jsou i zahalující vlastnosti hmotné přírody, jako naše podmínĕná inteligence, mysl a smysly, skutečné (neboť jsou energií Nejvyššího Pána), a proto můžeme skrze všechny vĕci vnímat, více či ménĕ subjektivnĕ, Nejvyšší Osobnost Božství. Proto tento verš uvádí pratīyase: „Jsi vnímán.“ Navíc bez projevení zahalujících vlastností hmotné přírody by stvoření nemohlo plnit svůj účel – dovolit podmínĕným duším pokusit se co nejlépe si užívat bez Boha, takže nakonec pochopí marnost této klamné představy.