SLOKA 34-41
mal-liṅga-mad-bhakta-jana-
darśana-sparśanārcanam
paricaryā stutiḥ prahva-
guṇa-karmānukīrtanam
mat-kathā-śravaṇe śraddhā
mad-anudhyānam uddhava
sarva-lābhopaharaṇaṁ
dāsyenātma-nivedanam
maj-janma-karma-kathanaṁ
mama parvānumodanam
gīta-tāṇḍava-vāditra-
goṣṭhībhir mad-gṛhotsavaḥ
yātrā bali-vidhānaṁ ca
sarva-vārṣika-parvasu
vaidikī tāntrikī dīkṣā
madīya-vrata-dhāraṇam
mamārcā-sthāpane śraddhā
svataḥ saṁhatya codyamaḥ
udyānopavanākrīḍa-
pura-mandira-karmaṇi
sammārjanopalepābhyāṁ
seka-maṇḍala-vartanaiḥ
gṛha-śuśrūṣaṇaṁ mahyaṁ
dāsa-vad yad amāyayā
amānitvam adambhitvaṁ
kṛtasyāparikīrtanam
api dīpāvalokaṁ me
nopayuñjyān niveditam
yad yad iṣṭatamaṁ loke
yac cāti-priyam ātmanaḥ
tat tan nivedayen mahyaṁ
tad ānantyāya kalpate
mat-liṅga — Mých projevů v tomto svĕtĕ jako Božstvo a podobnĕ; mat-bhakta jana — Mých oddaných; darśana — hledĕní; sparśana — dotýkání se; arcanam — a uctívání; paricaryā — poskytování osobní služby; stutiḥ — přednášení oslavných modliteb; prahva — poklony; guṇa — Mých vlastností; karma — a činností; anukīrtanam — neustálé opĕvování; mat-kathā — vyprávĕní o Mnĕ; śravaṇe — v naslouchání; śraddhā — víra na základĕ lásky; mat-anudhyānam — neustálá meditace o Mnĕ; uddhava — ó Uddhavo; sarva-lābha — všeho, co človĕk získá; upaharaṇam — obĕtování; dāsyena — tak, že se človĕk pokládá za Mého služebníka; ātma-nivedanam — odevzdání se; mat-janma-karma-kathanam — opĕvování Mého zrození a Mých činností; mama — Mých; parva — na festivalech, jako je Janmāṣṭamī; anumodanam — účast s velkým potĕšením; gīta — písnĕmi; tāṇḍava — tancem; vāditra — s hudebními nástroji; goṣṭhībhiḥ — a rozhovory mezi oddanými; mat-gṛha — v Mém chrámu; utsavaḥ — svátky; yātrā — oslavy; bali-vidhānam — přinášení obĕtí; ca — také; sarva — při všech; vārṣika — každoročních; parvasu — při oslavách; vaidikī — uvedené ve Védách; tāntrikī — uvedené v textech jako je Pañcarātra; dīkṣā — zasvĕcení; madīya — ve vztahu ke Mnĕ; vrata — slibů; dhāraṇam — dodržování; mama — Mé; arcā — podoby Božstva; sthāpane — k instalování; śraddhā — připoutanost s vírou; svataḥ — sám; saṁhatya — s druhými; ca — také; udyamaḥ — úsilí; udyāna — kvĕtinových zahrad; upavana — sadů; ākrīḍa — míst zasvĕcených zábavám; pura — mĕst oddaných; mandira — a chrámů; karmaṇi — vynaložené na budování; sammārjana — důkladným zametáním a stíráním prachu; upalepābhyām — poté vytíráním vodou a kravským trusem; seka — pokropením navonĕnou vodou; maṇḍala-vartanaiḥ — vytvářením maṇḍal; gṛha — chrámu, který je Mým domovem; śuśrūṣaṇam — služba; mahyam — pro Mĕ; dāsa-vat — jako služebník; yat — který; amāyayā — bez neupřímnosti; amānitvam — bez pýchy; adambhitvam — skromný; kṛtasya — svým oddaným jednáním; aparikīrtanam — nevychloubání se; api — navíc; dīpa — lamp; avalokam — svĕtlo; me — které patří Mnĕ; na — ne; upayuñjyāt — má používat; niveditam — vĕci již nabídnuté druhým; yat yat — cokoliv; iṣṭa-tamam — velmi žádané; loke — v hmotném svĕtĕ; yat ca — a cokoliv; ati-priyam — velmi drahé; ātmanaḥ — sobĕ; tat tat — právĕ to; nivedayet — mĕl by nabídnout; mahyam — Mnĕ; tat — tento dar; ānantyāya — k nesmrtelnosti; kalpate — činí kvalifikovaným.
Můj milý Uddhavo, človĕk se může zbavit pýchy a prestiže, když se bude vĕnovat následujícím oddaným činnostem. Může se očistit, když bude hledĕt na Mou podobu Božstva a na Mé čisté oddané, když se jich bude dotýkat, bude je uctívat, sloužit jim, oslavovat je modlitbami a klanĕt se jim. Mĕl by také opĕvovat Mé transcendentální vlastnosti a činnosti, s láskou a vírou naslouchat vyprávĕním o Mé slávĕ a neustále o Mnĕ meditovat. Mĕl by Mi obĕtovat vše, co získá, a zcela se Mi odevzdat tak, že se bude pokládat za Mého vĕčného služebníka. Mĕl by stále rozebírat Mé zrození a činnosti a tĕšit se z účasti na festivalech, jako je Janmāṣṭamī, jež oslavují Mé zábavy. Mĕl by se také podílet na svátcích a oslavách v Mém chrámu zpĕvem, tancem, hrou na hudební nástroje a rozmlouváním o Mnĕ s dalšími vaiṣṇavy. Mĕl by slavit všechny výroční festivaly účastí na obřadech, poutními cestami a přinášením obĕtí. Dále by mĕl dodržovat náboženské sliby, jako například Ekādaśī, a přijmout zasvĕcení podle postupů uvedených ve Védách, Pañcarātře a dalších podobných textech. Mĕl by s vírou a láskou podporovat instalaci Mého Božstva a individuálnĕ nebo ve spolupráci s druhými by mĕl pracovat na budování chrámů a mĕst zasvĕcených vĕdomí Kṛṣṇy, a také kvĕtinových zahrad, ovocných sadů a zvláštních míst určených k oslavování Mých zábav. Mĕl by se upřímnĕ považovat za Mého pokorného služebníka, a tak pomáhat s čištĕním chrámu, který je Mým domovem. Nejprve by mĕl důkladnĕ zamést a setřít prach a pak ještĕ vytírat vodou a kravským trusem. Poté, co chrám vysuší, by ho mĕl pokropit navonĕnou vodou a ozdobit mandalami. Takto by mĕl jednat jako Můj služebník. Oddaný by se nikdy nemĕl vychloubat svým oddaným jednáním, a tak v nĕm jeho služba nebude probouzet pýchu. Lampy, které Mi jsou obĕtovány, by se nikdy nemĕly používat pro jiné účely jen kvůli nedostatku osvĕtlení, a podobnĕ by se Mi nikdy nemĕlo nabízet nĕco, co už bylo nabídnuto druhým nebo co už nĕkdo použil. Cokoliv si človĕk v tomto svĕtĕ velmi žádá a cokoliv je mu velmi drahé – právĕ to by Mi mĕl nabídnout. Tímto nabízením získá způsobilost pro vĕčný život.
Tĕmito osmi verši Kṛṣṇa ukončuje své pojednání o obecných vlastnostech sādhua a líčí charakteristiky oddaných Pána. Zde i v Bhagavad-gītĕ Pán Kṛṣṇa jasnĕ říká, že konečným cílem života je plnĕ se Mu odevzdat a stát se Jeho čistým oddaným. Nyní podrobnĕ popisuje způsoby oddané služby. Vše, co človĕk získá, by mĕl obĕtovat Pánovi a myslet si: „Pán Kṛṣṇa mi posílá tyto vĕci, abych Mu mohl dobře sloužit.“ V konečném smyslu by mĕl chápat, že nepatrná duchovní duše je nedílnou částí Pána Kṛṣṇy, a proto by mĕl své pravé já odevzdat Pánovi. Tak jako obyčejný služebník je před svým pánem pokorný a připravený plnit jeho pokyny, oddaný by mĕl být vždy podřízený svému duchovnímu učiteli, který je zástupcem Pána Kṛṣṇy. Mĕl by si uvĕdomovat, jak se jeho tĕlo a mysl očišťují samotným pohledem na duchovního učitele nebo přijetím vody, která byla duchovnímu mistrovi nabídnuta, na svou hlavu. Tyto verše vyzdvihují důležitost účasti na vaiṣṇavských festivalech. Velké festivaly by se mĕly pořádat na celém svĕtĕ co nejvíc je to možné, aby se lidé postupnĕ učili, jak dovést lidský život k dokonalosti. Významná jsou slova mamārcā-sthāpane śraddhā. Zde Pán Kṛṣṇa nabádá, abychom mĕli víru v uctívání Jeho Božstev, protože je v Božstvu osobnĕ přítomný. Slova udyānopavanākrīḍa-pura-mandira-karmaṇi vybízejí k vážnému úsilí budovat krásné chrámy a vaiṣṇavská mĕsta s mnoha parky, sady a kvĕtinovými zahradami. Vynikající příklad tohoto úsilí můžeme v současné dobĕ vidĕt v Indii na projektu māyāpurského Candrodaya Mandiru.
Slova dīpāvalokaṁ me nopayuñjyān niveditam zakazují používat výbavu Božstev pro smyslový požitek. Přerušení dodávky elektrického proudu či nedostatečné vybavení svĕtly neopravňují k používání lamp, jež patří Božstvům. Také by se Pánu Kṛṣṇovi nikdy nemĕly nabízet vĕci, které již byly nabídnuty jiným nebo které již nĕkdo jiný používal. Důležitost uctívání Božstev a vaiṣṇavských festivalů tyto verše zdůrazňují mnoha způsoby. Pán Kṛṣṇa slibuje, že každý, kdo s upřímností koná tyto činnosti, se zajisté vrátí domů, zpátky k Bohu (tad ānantyāya kalpate). Oddaný by mĕl Pánu Kṛṣṇovi nabízet své nejmilejší vĕci, ne to, co je přebytečné a co sám nechce. Pokud je hodnĕ připoutaný ke své rodinĕ, mĕl by zajistit, aby její členové byli zapojení do služby Pánu Kṛṣṇovi. Pokud je hodnĕ připoutaný k penĕzům, mĕl by je vĕnovat na šíření nauky o vĕdomí Kṛṣṇy. A pokud si velmi cení své inteligence, mĕl by kázat nauku o vĕdomí Kṛṣṇy s využitím veškeré logiky a rozumu. Budeme-li Pánu Kṛṣṇovi nabízet to nejcennĕjší, co máme, automaticky si získáme Jeho přízeň a půjdeme zpátky k Bohu.