SLOKA 42
sūryo ’gnir brāhmaṇā gāvo
vaiṣṇavaḥ khaṁ maruj jalam
bhūr ātmā sarva-bhūtāni
bhadra pūjā-padāni me
sūryaḥ — slunce; agniḥ — oheň; brāhmaṇāḥ — brāhmaṇové; gāvaḥ — krávy; vaiṣṇavaḥ — Pánův oddaný; kham — nebe; marut — vítr; jalam — voda; bhūḥ — zemĕ; ātmā — individuální duše; sarva-bhūtāni — všechny živé bytosti; bhadra — ó svatý Uddhavo; pūjā — uctívání; padāni — místa; me — Mého.
Ó svatý Uddhavo, prosím vĕz, že Mĕ můžeš uctívat ve slunci, ohni, brāhmaṇech, kravách, vaiṣṇavech, nebi, vĕtru, vodĕ, zemi, individuální duši a ve všech živých bytostech.
Dokud človĕk nechápe, že Pán Kṛṣṇa je všudypřítomný a že vše spočívá v Pánu, jeho vĕdomí Kṛṣṇy je třetí třídy a materialistické úrovnĕ. Ve všech védských textech je jasnĕ řečeno, že Nejvyšší Absolutní Pravda je zdrojem všeho. Vše je v Nĕm a On je ve všem. Mĕli bychom se vyvarovat materialistických představ o Pánu Kṛṣṇovi a nemyslet si, že existuje pouze v určité dobĕ a na určitém místĕ. Mĕli bychom naopak vĕdĕt, že existuje vždy a všude a že Ho můžeme hledat a najít ve všem. Slova pūjā-padāni vyjadřují, že Pán Kṛṣṇa je všudypřítomný, ale to neznamená, že všechno je Pán Kṛṣṇa. Tento verš Pán Kṛṣṇa vyslovuje proto, aby objasnil své svrchované postavení všudypřítomné Osobnosti Božství a aby ukázal cestu k úplné seberealizaci.