SLOKA 19
yathāgniḥ su-samṛddhārciḥ
karoty edhāṁsi bhasmasāt
tathā mad-viṣayā bhaktir
uddhavaināṁsi kṛtsnaśaḥ
yathā — jako; agniḥ — oheň; su-samṛddha — šlehající; arciḥ — jehož plameny; karoti — mĕní; edhāṁsi — palivové dřevo; bhasma-sāt — v popel; tathā — podobnĕ; mat-viṣayā — zamĕřená na Mĕ; bhaktiḥ — oddanost; uddhava — ó Uddhavo; enāṁsi — hříchy; kṛtsnaśaḥ — úplnĕ.
Můj milý Uddhavo, tak jako planoucí oheň mĕní dřevo v popel, oddanost Mnĕ bezezbytku pálí hříchy, kterých se Mí oddaní dopouštĕjí.
Je třeba si pozornĕ všimnout toho, že Pán mluví o oddanosti, která je jako planoucí oheň. Hřešit na síle pronášení svatého jména je nejvĕtší přestupek a oddanost toho, kdo se tohoto přestupku dopouští, se nedá přirovnat k planoucímu ohni lásky ke Kṛṣṇovi. V předchozím verši je uvedeno, že upřímného, milujícího oddaného mohou kvůli jeho nezralosti či dřívĕjším zlozvykům rozrušovat smysly, i když přijal Pána Kṛṣṇu za jediný cíl svého života. Pokud však oddaný shodou okolností poklesne, aniž by se na to předem připravoval a aniž by byl nedbalý, Pán ihned spálí následky jeho hříchu na popel, tak jako planoucí oheň okamžitĕ pohltí malé dřívko. Pán Kṛṣṇa je slavný, a ten, kdo se Mu bezvýhradnĕ odevzdá, získává jedinečný prospĕch z oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství.