SLOKA 44
tatra labdha-padaṁ cittam
ākṛṣya vyomni dhārayet
tac ca tyaktvā mad-āroho
na kiñcid api cintayet
tatra — v této meditaci o Pánovĕ tváři; labdha-padam — setrvávající; cittam — vĕdomí; ākṛṣya — poté, co stáhne; vyomni — o nebi; dhārayet — mĕl by meditovat; tat — této meditace o nebi jako příčinĕ hmotného projevu; ca — také; tyaktvā — když zanechá; mat — ke Mnĕ; ārohaḥ — když vystoupil; na — ne; kiñcit — cokoliv; api — vůbec; cintayet — mĕl by myslet na.
Když setrvává meditaci o Pánovĕ tváři, mĕl by pak své vĕdomí stáhnout a upřít ho na nebe. Poté by mĕl tuto meditaci ukončit, setrvat u Mĕ a veškeré meditace se vzdát.
Když osoba spočine v čistém vĕdomí, dualita v jejím uvažování „Já medituji a toto je objekt mé meditace“ zanikne a ona vstupuje do spontánního vztahu s Osobností Božství. Každá živá bytost je původnĕ nedílnou částí Nejvyššího Pána a když tento zapomenutý vĕčný vztah obnoví, připomene si Absolutní Pravdu. V tomto stádiu, zde popsaném slovy mad-ārohaḥ, již nevidí sebe jako meditující osobu a Pána jako pouhý objekt meditace, ale vstupuje do duchovního nebe, aby žila vĕčným životem plným blaženosti a poznání v přímém láskyplném vztahu s Pánem.
Uddhava se původnĕ tázal na postup meditace pro ty, kdo touží po osvobození. Slovo labdha-padam vyjadřuje, že jakmile osoba upne mysl na Pánův obličej, dosahuje dokonalého osvobození. Ve fázi následující po osvobození pak slouží původní Osobnosti Božství. Když se vzdá představy, že je meditující osobou, odstraní poslední zbytek matoucí energie a spatří Pána takového, jaký skutečnĕ je.