SLOKA 11
mahat-tattvātmani mayi
yathā-saṁsthaṁ mano dadhat
mahimānam avāpnoti
bhūtānāṁ ca pṛthak pṛthak
mahat-tattva — celkové hmotné energie; ātmani — na Duši; mayi — na Mĕ; yathā — s ohledem na; saṁstham — konkrétní situaci; manaḥ — mysl; dadhat — zamĕřující; mahimānam — mystickou dokonalost zvanou mahimā; avāpnoti — získává; bhūtānām — hmotných prvků; ca — také; pṛthak pṛthak — jednoho po druhém.
Ten, kdo zamĕřuje mysl na určitou podobu mahat-tattvy, a tak medituje o Mnĕ jako o Nejvyšší Duši celkové hmotné existence, dosahuje mystické dokonalosti zvané mahimā. Když dále soustředí mysl na každý jednotlivý prvek, tedy nebe, vzduch, oheň a tak dále, postupnĕ získá velikost tĕchto hmotných prvků.
Nespočet veršů ve védské literatuře vysvĕtluje, že Nejvyšší Osobnost Božství se kvalitativnĕ neliší od svého stvoření, a tak může yogī meditovat o celkové hmotné existenci jako o projevu vnĕjší energie Pána. Jakmile si osvojil realizaci, že se hmotné stvoření od Pána neliší, dosahuje dokonalosti zvané mahimā-siddhi. Když yogī realizuje, že Pán je přítomný v každém jednotlivém prvku, nabývá také velikosti každého z nich. Čisté oddané však tyto dokonalosti příliš nezajímají, protože jsou odevzdaní Osobnosti Božství, jež tyto dokonalosti projevuje v nekonečné míře. Čistí oddaní jsou neustále pod ochranou Pána a šetří cenný čas na zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Tak pro sebe i pro druhé dosahují saṁsiddhi, nejvyšší dokonalosti, čisté lásky k Bohu, vĕdomí Kṛṣṇy. Tímto způsobem oddaný rozšiřuje svou existenci za hranice celkového hmotného stvoření, na duchovní planety zvané Vaikuṇṭha.