SLOKA 23
phala-śrutir iyaṁ nṝṇāṁ
na śreyo rocanaṁ param
śreyo-vivakṣayā proktaṁ
yathā bhaiṣajya-rocanam
phala-śrutiḥ — výroky písem slibující odmĕny; iyam — tyto; nṝṇām — pro lidi; na — nejsou; śreyaḥ — nejvyšším dobrem; rocanam — lákadlo; param — pouze; śreyaḥ — konečné dobro; vivakṣayā — s účelem představit; proktam — vyslovené; yathā — jako; bhaiṣajya — vzít si lék; rocanam — pobídka.
Ty výroky písem, jež slibují plodonosné odmĕny, nepředepisují konečné dobro pro lidi, ale jsou jen lákadly, která je mají přimĕt ke konání prospĕšných náboženských povinností, tak jako se dítĕti slibuje sladkost, aby si vzalo prospĕšný lék.
V předchozím verši Pán Kṛṣṇa prohlásil, že ti, kdo jsou pohroužení v uspokojování smyslů, se nepochybnĕ odchylují od pravého cíle lidského života. Přitom ale Védy samy slibují, že obĕti a askeze přinesou nebeský smyslový požitek. Jak tedy může být toto povýšení do nebe považováno za odchýlení od cíle života? Zde Pán vysvĕtluje, že plodonosné odmĕny nabízené v náboženských písmech jsou jen lákadla, jako sladkost, která dítĕ přimĕje k tomu, aby si vzalo lék. Skutečnĕ prospĕšný je lék, nikoliv sladkost. Podobnĕ na plodonosných obĕtech je prospĕšné uctívání Pána Viṣṇua, a nikoliv samotné plodonosné odmĕny. Podle Bhagavad-gīty jsou ti, kdo prohlašují plodonosné odmĕny za konečný cíl náboženských písem, nepochybnĕ ménĕ inteligentní pošetilci neuznávající zámĕr Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán si přeje, aby se všechny podmínĕné duše očistily a vrátily domů, zpátky k Bohu, k vĕčnému životu plnému blaženosti a poznání. Pokud se nĕkdo ve jménu zbožnosti staví proti zámĕru Pána, znamená to, že nezná smysl života.