SLOKA 22
viṣayābhiniveśena
nātmānaṁ veda nāparam
vṛkṣa jīvikayā jīvan
vyarthaṁ bhastreva yaḥ śvasan
viṣaya — ve smyslovém požitku; abhiniveśena — kvůli nadmĕrné pohrouženosti; na — ne; ātmānam — sebe; veda — zná; na — ani; aparam — jiného; vṛkṣa — stromu; jīvakayā — životním stylem; jīvan — žijící; vyartham — nadarmo; bhastrā iva — jako mĕchy; yaḥ — kdo; śvasan — dýchá.
Jelikož je pohroužený ve smyslovém požitku, nepoznává sám sebe ani druhé. Žije nadarmo v nevĕdomosti jako strom a jen dýchá jako mĕchy.
Tak jako stromy, které se nemohou bránit, a jsou nakonec vždy poraženy, podmínĕné duše jsou neustále poráženy krutými zákony přírody, které jim způsobují nesčetná utrpení, jež vrcholí náhlou smrtí. Ačkoliv si pošetilí lidé myslí, že pomáhají sami sobĕ i druhým, ve skutečnosti nevĕdí, kdo jsou oni sami, ani kdo jsou jejich takzvaní přátelé a příbuzní. Promarňují své životy, pohroužení v uspokojování smyslů vnĕjšího tĕla, bez jakéhokoliv duchovního zisku. Tento nic nepřinášející životní styl je možné přemĕnit v dokonalý život jednoduše pronášením svatých jmen Boha s vĕdomím Kṛṣṇy, jak doporučoval Śrī Caitanya Mahāprabhu.