SLOKA 18
yad upādāya pūrvas tu
bhāvo vikurute ’param
ādir anto yadā yasya
tat satyam abhidhīyate
yat — kterou (podobu); upādāya — poté, co se stane hmotnou příčinou; pūrvaḥ — předchozí příčina (jako například mahat-tattva); tu — a; bhāvaḥ — jedna vĕc; vikurute — vytváří svou promĕnou; aparam — druhou vĕc (jako například prvek ahaṅkāra); ādiḥ — počátek; antaḥ — konec; yadā — když; yasya — čeho (výtvoru); tat — ta (příčina); satyam — skutečná; abhidhīyate — nazývá se.
Hmotný objekt, sám vytvořený ze složky, která je jeho podstatou, vytváří svou promĕnou další hmotný objekt. Tak se jeden stvořený objekt stává příčinou a základem jiného. Určitou vĕc je tedy možné označit za skutečnou v tom smyslu, že vlastní základní povahu jiného objektu, který je jejím počátečním a konečným stavem.
Význam tohoto verše je možné pochopit pomocí jednoduché analogie hlinĕné nádoby. Hlinĕná nádoba je vyrobena z hroudy hlíny, která je sama vzatá ze zemĕ. V tomto případĕ je zemĕ původní složkou tvořící hroudu hlíny, která je v určitém smyslu původní příčinou nádoby. Jakmile se rozbije, začne se jí zase říkat „hlína“ a nakonec se smísí se svou původní příčinou, zemí. Hlína je ve vztahu k hlinĕné nádobĕ počátečním i konečným stádiem; o nádobĕ se tedy říká, že je skutečná, protože má základní vlastnosti hlíny, která existuje před i po existenci funkčního nástroje zvaného „nádoba“. Podobnĕ zemĕ existuje před i po hlínĕ a hlínu lze tedy považovat za skutečnou, jelikož má základní vlastnosti zemĕ, jež existuje před i po existenci hlíny. Zemĕ a další prvky jsou podobnĕ stvořené z mahat-tattvy, která existuje před i po existenci prvků, jež lze považovat za skutečné, neboť mají základní vlastnosti mahat-tattvy. Mahat-tattva je v konečném smyslu stvořením Nejvyšší Osobnosti Božství, příčiny všech příčin, jež dále existuje poté, co je vše zničeno. Absolutní Pravdou je samotný Nejvyšší Pán, jenž krok za krokem dává význam a povahu všemu, co existuje.