SLOKA 20
sargaḥ pravartate tāvat
paurvāparyeṇa nityaśaḥ
mahān guṇa-visargārthaḥ
sthity-anto yāvad īkṣaṇam
sargaḥ — stvoření; pravartate — nadále existuje; tāvat — tak dlouho; paurva-aparyeṇa — v podobĕ rodičů a dĕtí; nityaśaḥ — trvale; mahān — bohatého; guṇa-visarga — rozmanitého projevu hmotných kvalit; arthaḥ — za účelem; sthiti-antaḥ — do konce jeho udržování; yāvat — dokud; īkṣaṇam — pohled Nejvyšší Osobnosti Božství.
Dokud Nejvyšší Osobnost Božství pohlíží na přírodu, hmotný svĕt existuje a rozmnožováním trvale projevuje velký a rozmanitý proud vesmírného stvoření.
Mahat-tattva podnícená silou času je sice hmotnou příčinou tohoto svĕta, ale zde je jasnĕ vysvĕtleno, že jedinou konečnou příčinou všeho, co existuje, je osobnĕ Nejvyšší Pán. Bez pohledu Osobnosti Božství nemohou čas a příroda nic dĕlat. Pán vytváří nekonečnou hmotnou rozmanitost pro smyslový požitek podmínĕných duší, které se snaží tĕšit se ze života jako dĕti určitých rodičů a jako rodiče určitých dĕtí v 8 400 000 druzích života.