SLOKA 36
viṣṭabhya cittaṁ praṇayāvaghūrṇaṁ
dhairyeṇa rājan bahu-manyamānaḥ
kṛtāñjaliḥ prāha yadu-pravīraṁ
śīrṣṇā spṛśaṁs tac-caraṇāravindam
viṣṭabhya — poté, co uklidnil; cittam — svou mysl; praṇaya — láskou; avaghūrṇam — zcela rozrušenou; dhairyeṇa — stálostí; rājan — ó králi; bahu-manyamānaḥ — s pocity vdĕku; kṛta-añjaliḥ — se sepjatýma rukama; prāha — promluvil; yadu-pravīram — k nejvĕtšímu hrdinovi z Yaduovců; śīrṣṇā — hlavou; spṛśan — dotýkající se; tat — Jeho; caraṇa-aravindam — lotosových nohou.
Uddhava uklidnil svou mysl přemoženou láskou a pocítil nesmírný vdĕk vůči Pánu Kṛṣṇovi, nejvĕtšímu hrdinovi Yaduovské dynastie. Můj milý králi Parīkṣite, Uddhava se poklonil, aby se hlavou dotkl Pánových lotosových nohou, a pak se sepjatýma rukama promluvil.
Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho se do mysli Śrī Uddhavy neustále vkrádal strach z odloučení od Pána Kṛṣṇy, a proto se snažil udržet si nadšení vzpomínáním na Pánovu nesmírnou laskavost vůči nĕmu. Uklidnil svou mysl pocity vdĕčnosti vůči Pánu.