SLOKA 10
vāse bahūnāṁ kalaho
bhaved vārtā dvayor api
eka eva vaset tasmāt
kumāryā iva kaṅkaṇaḥ
vāse — v obydlí; bahūnām — mnoha lidí; kalahaḥ — hádka; bhavet — bude; vārtā — povídání; dvayoḥ — dvou lidí; api — dokonce i; ekaḥ — sám; eva — jistĕ; vaset — človĕk by mĕl bydlet; tasmāt — proto; kumāryāḥ — mladé dívky; iva — jako; kaṅkaṇaḥ — náramek.
Pokud žije na jednom místĕ mnoho lidí pohromadĕ, bude tam nepochybnĕ docházet k hádkám. Dokonce i když spolu bydlí jen dva lidé, budou mezi nimi docházet k lehkovážným hovorům a neshodám. Proto by mĕl človĕk bydlet sám, aby se vyhnul konfliktům, jak se učíme na příkladu náramku té mladé dívky.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvedl v této souvislosti pĕkný příklad. Jelikož mladá dívka, o níž se mluví v tomto příbĕhu, nemĕla manžela, musela si pro splnĕní hostitelských povinností odstranit náramky, aby jí na každém zápĕstí zbyl jen jeden. Také proces jñāna-yogy, duchovního rozvoje pomocí filozofické spekulace, vyžaduje, aby spekulující mudrci žili sami, bez jakékoliv další společnosti. Jelikož jñānī zasvĕcují své životy spekulaci, kdyby jich žilo mnoho pohromadĕ, nepochybnĕ by mezi nimi probíhaly nekonečné dohady a spory o formalitách. V zájmu zachování poklidné atmosféry tedy musí žít sami. Naproti tomu dcera krále, která je řádnĕ provdaná za nĕjakého prince, plní své povinnosti vůči manželovi tím, že se přitažlivĕ obléká a zdobí mnoha šperky a přistupuje k nĕmu s láskou. Podobnĕ bohynĕ oddanosti, Bhakti-devī, se zdobí nesčetnými šperky v podobĕ vaiṣṇavů, kteří se scházejí, aby si vychutnávali sladký zvuk Pánova svatého jména. Čistí vaiṣṇavové se nesdružují důvĕrnĕ s neoddanými, a proto lze říci, že žijí sami, čímž také naplňují význam tohoto verše. Mezi čistými vaiṣṇavy nemůže docházet k hádkám, protože jsou skutečnĕ prosti tužeb a nepřejí si ani osvobození či mystické síly, natož smyslový požitek. Jelikož jsou všichni oddanými Kṛṣṇy, mohou se navzájem volnĕ stýkat kvůli oslavování Pána. Śrīmad-Bhāgavatam (3.25.34) uvádí:
naikātmatāṁ me spṛhayanti kecin
mat-pāda-sevābhiratā mad-īhāḥ
ye 'nyonyato bhāgavatāḥ prasajya
sabhājayante mama pauruṣāṇi
„Čistý oddaný, který je připoutaný k činnostem oddané služby a neustále slouží Mým lotosovým nohám, nikdy netouží se Mnou splynout. Takový neochvĕjný oddaný neustále opĕvuje Mé zábavy a činnosti.“
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento verš komentoval takto: Mladá dívka v příbĕhu si ponechala na každém zápĕstí jen jeden náramek, aby do sebe náramky s hlukem nenarážely. Človĕk by se mĕl podobnĕ vzdát společnosti lidí neoddaných Nejvyššímu Pánu. To je podstatné ponaučení. Skutečný vaiṣṇava je vždy čistý a bezchybného charakteru. Na místech, kde se shromažďují neoddaní, se však bude nepochybnĕ ozývat závistivá kritika oddané služby Pánu a ti, kdo se chybnĕ snaží analyzovat realitu bez Nejvyšší Osobnosti Božství, budou ve jménu filozofie vytvářet mnoho rušivého hluku. Proto by se mĕl vaiṣṇava zdržovat na tĕch místech, kde se patřičnĕ uctívá Nejvyšší Pán podle védského standardu. Pokud se každý vĕnuje oslavování Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, vzájemným stykům nebude nic překážet. Na místĕ, kde mají lidé vedle potĕšení Nejvyššího Pána i mnoho různých dalších zámĕrů, ale budou společenské vztahy jistĕ narušené.
Je tedy třeba se vyhýbat společnosti tĕch, kdo se stavĕjí nepřátelsky k oddané službĕ; jinak naše snaha o dosažení duchovního smyslu života ztroskotá. Ten, kdo se stále zdržuje ve společnosti oddaných Pána, žije vlastnĕ sám. Žije-li v komunitĕ, kde je jediným cílem potĕšení Pána, pak se může vyhnout rozporům, které vznikají, když mnoho lidí soupeří, aby uspokojili své hmotné touhy. To je ponaučení, které si brāhmaṇa moudře vzal z náramků mladé dívky.
Śrīla Madhvācārya v této souvislosti cituje:
asaj-janais tu saṁvāso
na kartavyaḥ kathañcana
yāvad yāvac ca bahubhiḥ
saj-janaiḥ sa tu mukti-daḥ
„Človĕk by za žádných okolností nemĕl žít s tĕmi, kdo nejsou Pánovi oddaní. Na druhou stranu by mĕl žít s mnoha oddanými, protože tato společnost udílí osvobození.“