SLOKA 27
jihvaikato ’mum apakarṣati karhi tarṣā
śiśno ’nyatas tvag udaraṁ śravaṇaṁ kutaścit
ghrāṇo ’nyataś capala-dṛk kva ca karma-śaktir
bahvyaḥ sapatnya iva geha-patiṁ lunanti
jihvā — jazyk; ekataḥ — na jednu stranu; amum — tĕlo či podmínĕnou duši, která se ztotožňuje s tĕlem; apakarṣati — táhne; karhi — nĕkdy; tarṣā — žízeň; śiśnaḥ — genitálie; anyataḥ — na druhou stranu; tvak — hmat; udaram — břicho; śravaṇam — uši; kutaścit — odnĕkud jinud; ghrāṇaḥ — čich; anyataḥ — z jiné strany; capala-dṛk — přelétavý zrak; kva ca — nĕkam jinam; karma-śaktiḥ — ostatní činné orgány a údy tĕla; bahvyaḥ — mnohé; sa-patnyaḥ — spolumanželky; iva — jako; geha-patim — hlavu domácnosti; lunanti — táhnou do mnoha smĕrů.
Muž, který má mnoho manželek, s nimi zažívá neustálé útrapy. Má na starosti jejich zaopatření, a tak ho všechny ty ženy neustále tahají na různé strany, neboť každá si chce prosadit svoje. Podobnĕ hmotné smysly souží podmínĕnou duši tím, že ji tahají do mnoha smĕrů zároveň. Na jednu stranu ji táhne jazyk, který chce chutná jídla, a žízeň ji zase táhne za dobrým pitím. Do toho se neodbytnĕ hlásí o své uspokojení pohlavní orgány a hmat si žádá mĕkké, smyslné předmĕty. Břicho nedá pokoj, dokud není plné, uši se domáhají příjemných zvuků, čich dychtí po libých vůních a přelétavý zrak chce hledĕt na příjemné vĕci. Všechny smysly, orgány a údy tĕla touží po uspokojení, a tak táhnou živou bytost do mnoha stran.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura podotýká, že po pochopení tohoto verše by mĕl každý guruovi v podobĕ svého tĕla bez připoutanosti předávat jen základní životní potřeby. Udržovat své tĕlo zdravé a funkční co nejjednodušším způsobem je podstata služby tomuto takzvanému guruovi. Chce-li nĕkdo vĕrnĕ sloužit tĕlu, mĕl by uvážit, že tĕlo tahá vĕdomí podmínĕné duše současnĕ do mnoha stran a kvůli tomu služebník tĕla nemůže poznat Boha a dokonce ani dosáhnout klidu.