SLOKA 41
tan-nāthās te janapadās
tac-chīlācāra-vādinaḥ
anyonyato rājabhiś ca
kṣayaṁ yāsyanti pīḍitāḥ
tat-nāthāḥ — lidé, kteří budou mít tyto krále za své vůdce; te — oni; jana-padāḥ — obyvatelé mĕst; tat — tĕchto králů; śīla — (napodobující) charakter; ācāra — chování; vādinaḥ — a mluvu; anyonyataḥ — navzájem; rājabhiḥ — tĕmito králi; ca — a; kṣayam yāsyanti — budou zničeni; pīḍitāḥ — sužováni.
Lidé, kterým budou vládnout tito králové nízké třídy, budou napodobovat jejich charakter, chování a řeč. Budou sužováni svými vůdci a sami sebou a tak je stihne zkáza.
Na konci devátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že Ripuñjaya neboli Purañjaya, první král, o kterém je zmínka v této kapitole, ukončil svou vládu přibližnĕ tisíc let po Pánu Kṛṣṇovi. Protože se Pán Kṛṣṇa zjevil přibližnĕ před pĕti tisíci lety, musel se Purañjaya narodit asi před čtyřmi tisíci lety. To by znamenalo, že Viśvasphūrji, poslední zde zmínĕný král, se narodil přibližnĕ ve dvanáctém století křesťanského letopočtu.
Moderní západní učenci indickou náboženskou literaturu neprávem obviňují z toho, že postrádá pojetí chronologické historie. Obšírná historická chronologie popsaná v této kapitole však tento naivní argument s jistotou vyvrací.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k první kapitole dvanáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Degradované dynastie Kali-yugy“.