SLOKA 31-32
sṛṣṭvedaṁ manasā viśvam
ātmanānupraviśya yaḥ
guṇaiḥ kurvadbhir ābhāti
karteva svapna-dṛg yathā
tasmai namo bhagavate
tri-guṇāya guṇātmane
kevalāyādvitīyāya
gurave brahma-mūrtaye
sṛṣṭvā — tvoří; idam — tento; manasā — svou myslí, svým pouhým přáním; viśvam — tento vesmír; ātmanā — jako Nadduše; anupraviśya — následnĕ vstupuje; yaḥ — jenž; guṇaiḥ — kvalitami přírody; kurvadbhiḥ — které jednají; ābhāti — zdá se být; kartā iva — jako konatel; svapna-dṛk — osoba pozorující sen; yathā — jako; tasmai — Jemu; namaḥ — poklony; bhagavate — Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství; tri-guṇāya — vlastníku tří kvalit hmotné přírody; guṇa-ātmane — svrchovanému vládci tĕchto kvalit přírody; kevalāya — čistému; advitīyāya — který nemá sobĕ rovného; gurave — nejvyššímu duchovnímu mistrovi; brahma-mūrtaye — osobní podobĕ Absolutní Pravdy.
Klaním se této Nejvyšší Osobnosti Božství, jež pouhým svým přáním stvořila celý tento vesmír a potom do nĕho vstoupila jako Nadduše. Protože uvádí do pohybu kvality přírody, zdá se, že je přímým stvořitelem tohoto svĕta, tak jako se snícímu človĕku zdá, že ve svém snu jedná. On je vlastníkem a svrchovaným vládcem tří kvalit přírody, a přesto zůstává jediný, čistý a nemá sobĕ rovného. Je nejvyšším duchovním mistrem všech bytostí a původní osobní podobou Absolutní Pravdy.
Nejvyšší Pán uvolňuje své hmotné energie a jejich vzájemným působením nastává stvoření. Pán jako svrchovaná transcendentální bytost zůstává stranou. Jeho vládnoucí ruku lze vnímat ve všech vĕcech, protože se celé stvoření rozvíjí podle Jeho plánu a vůle. I přesto, že Bůh zůstává stranou a tvoří ovládáním svých nesčetných energií, si lidé představují, že je přímým strůjcem tohoto svĕta.