SLOKA 34
varam ekaṁ vṛṇe ’thāpi
pūrṇāt kāmābhivarṣaṇāt
bhagavaty acyutāṁ bhaktiṁ
tat-pareṣu tathā tvayi
varam — požehnání; ekam — jedno; vṛṇe — žádám; atha api — nicménĕ; pūrṇāt — od toho, který je naprosto úplný; kāma-abhivarṣaṇāt — jenž zahrnuje splnĕním tužeb; bhagavati — Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství; acyutām — neselhávajícímu; bhaktim — oddanou službu; tat-pareṣu — tĕm, kdo jsou Mu oddáni; tathā — a také; tvayi — k tobĕ.
Přesto tĕ, jenž oplýváš veškerou dokonalostí a můžeš zahrnout splnĕním všech přání, o jedno požehnání žádám. Prosím o neochvĕjnou oddanost Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a Jeho odevzdaným oddaným, zvláštĕ tobĕ.
Slova tat-pareṣu tathā tvayi jasnĕ poukazují na to, že Pán Śiva je oddaným Nejvyššího Pána, ne samotný Nejvyšší Pán. Protože zástupci Boha je prokazována stejná úcta jako Bohu samotnému, Mārkaṇḍeya Ṛṣi oslovil v předchozích verších Pána Śivu jako „vládce“. Nyní je však jasnĕ vyjeveno, jak uvádĕjí všechna védská písma, že Pán Śiva je vĕčným služebníkem Boha a ne Bůh samotný.
Touha se podle jemných zákonů ovládajících vĕdomí projevuje v mysli a v srdci. Čistá touha vĕnovat se láskyplné službĕ Pánu človĕka přivádí na tu nejvyšší úroveň vĕdomí a toto dokonalé pochopení života je dostupné pouze zvláštní milostí oddaných Pána.