SLOKA 47
patitaḥ skhalitaś cārtaḥ
kṣuttvā vā vivaśo gṛṇan
haraye nama ity uccair
mucyate sarva-pātakāt
patitaḥ — když padá; skhalitaḥ — když zakopne; ca — a; ārtaḥ — když cítí bolest; kṣuttvā — když kýchne; vā — nebo; vivaśaḥ — bezdĕčnĕ; gṛṇan — pronese; haraye namaḥ — „poklony Pánu Harimu“; iti — tak; uccaiḥ — hlasitĕ; mucyate — je zbaven; sarva-pātakāt — všech následků hříchů.
Pokud nĕkdo bezdĕčnĕ nahlas vykřikne „Klaním se Pánu Harimu!“, když padá, zakopne, cítí bolest či kýchne, bude zbaven všech následků za své hříchy.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje, že Pán Śrī Caitanya na dvoře Śrīvāsy Ṭhākura neustále hlasitĕ zpívá píseň haraye namaḥ kṛṣṇa a že nás ten samý Pán Caitanya zbaví našich materialistických požitkářských sklonů, když budeme také nahlas opĕvovat slávu Nejvyššího Pána Hariho.