SLOKA 57
ahaṁ ca saṁsmārita ātma-tattvaṁ
śrutaṁ purā me paramarṣi-vaktrāt
prāyopaveśe nṛpateḥ parīkṣitaḥ
sadasy ṛṣīṇāṁ mahatāṁ ca śṛṇvatām
aham — já; ca — také; saṁsmāritaḥ — připomnĕl jsem si; ātma-tattvam — vĕdu o Nadduši; śrutam — vyslechnutou; purā — předtím; me — mnou; parama-ṛṣi — nejvĕtšího z mudrců, Śukadevy; vaktrāt — z úst; prāya-upaveśe — bĕhem půstu do smrti; nṛpateḥ — krále; parīkṣitaḥ — Parīkṣita; sadasi — ve shromáždĕní; ṛṣīṇām — mudrců; mahatām — velkých; ca — a; śṛṇvatām — když poslouchali.
Tuto vĕdu o Bohu jsem předtím slyšel od velkého mudrce Śukadevy Gosvāmīho a nyní jsem si ji také připomnĕl. Byl jsem přítomen ve shromáždĕní velkých mudrců, kteří mu naslouchali, když hovořil ke králi Parīkṣitovi postícímu se do smrti.