SLOKA 19
kasmai yena vibhāsito ’yam atulo jñāna-pradīpaḥ purā
tad-rūpeṇa ca nāradāya munaye kṛṣṇāya tad-rūpiṇā
yogīndrāya tad-ātmanātha bhagavad-rātāya kāruṇyatas
tac chuddhaṁ vimalaṁ viśokam amṛtaṁ satyaṁ paraṁ dhīmahi
kasmai — Brahmovi; yena — jímž; vibhāsitaḥ — podrobnĕ vyjevena; ayam — tohoto; atulaḥ — nesrovnatelného; jñāna — transcendentálního poznání; pradīpaḥ — pochodeň; purā — dávno; tat-rūpeṇa — v podobĕ Brahmy; ca — a; nāradāya — Nāradovi; munaye — velký mudrc; kṛṣṇāya — Kṛṣṇa-dvaipāyanovi Vyāsovi; tat-rūpiṇā — v podobĕ Nārady; yogi-indrāya — nejlepšímu z yogīch, Śukadevovi; tat-ātmanā — jako Nārada; atha — poté; bhagavat-rātāya — Parīkṣitovi Mahārājovi; kāruṇyataḥ — z milosti; tat — této; śuddham — čisté; vimalam — neposkvrnĕné; viśokam — prosté utrpení; amṛtam — nesmrtelné; satyam — o pravdĕ; param — nejvyšší; dhīmahi — medituji.
Medituji o čisté a neposkvrnĕné Nejvyšší Absolutní Pravdĕ prosté utrpení a smrti, která na počátku tuto nesrovnatelnou pochodeň poznání osobnĕ vyjevila Brahmovi. Brahmā ji potom přednesl mudrci Nāradovi a ten ji vyprávĕl Kṛṣṇa-dvaipāyanovi Vyāsovi. Śrīla Vyāsa tento Bhāgavatam vyjevil nejvĕtšímu z mudrců, Śukadevovi Gosvāmīmu, a Śukadeva jej milostivĕ přednesl Mahārājovi Parīkṣitovi.
První verš Śrīmad-Bhāgavatamu uvádí: satyaṁ paraṁ dhīmahi – „Medituji o Absolutní Pravdĕ“ – a nyní, na konci tohoto vznešeného transcendentálního písma, znĕjí stejné příznivé vibrace. Slova tad-rūpeṇa, tad-rūpiṇā a tad-ātmanā v tomto verši jasnĕ poukazují na to, že původnĕ Pán Kṛṣṇa osobnĕ přednesl Śrīmad-Bhāgavatam Brahmovi a poté dále pokračoval v přednášení tohoto písma skrze Nāradu Muniho, Dvaipāyanu Vyāsu, Śukadevu Gosvāmīho a další velké mudrce. Jinými slovy, rozumí se, že kdykoliv svatí oddaní přednášejí Śrīmad-Bhāgavatam, přednáší Absolutní Pravdu prostřednictvím svých čistých zástupců samotný Pán Kṛṣṇa. Každý, kdo toto písmo pokornĕ vyslechne od Pánových pravých oddaných, transcenduje svůj podmínĕný stav a kvalifikuje se k meditaci o Absolutní Pravdĕ a Jeho službĕ.