SLOKA 25
jīvitaṁ maraṇaṁ jantor
gatiḥ svenaiva karmaṇā
rājaṁs tato ’nyo nāsty asya
pradātā sukha-duḥkhayoḥ
jīvitam — život; maraṇam — umírání; jantoḥ — živé bytosti; gatiḥ — cíl v jejím dalším životĕ; svena — vlastními; eva — pouze; karmaṇā — činnostmi; rājan — ó králi; tataḥ — než to; anyaḥ — další; na asti — není; asya — pro nĕho; pradātā — ten, kdo udílí; sukha-duḥkhayoḥ — štĕstí a neštĕstí.
Život, smrt i cíl v příštím životĕ si vtĕlené duše určuje sama svými vlastními činy. Za vytváření jejího štĕstí a neštĕstí proto nikdo jiný zodpovĕdný není, ó králi.
I když král Parīkṣit zdánlivĕ zemřel na Takṣakovo uštknutí, byl to samotný Pán Kṛṣṇa, který krále přivedl zpĕt do království Boha. Bṛhaspati chtĕl, aby mladý král Janamejaya vidĕl vĕci z duchovního hlediska.