SLOKA 64-65
devarāta-sutaḥ so ’pi
charditvā yajuṣāṁ gaṇam
tato gato ’tha munayo
dadṛśus tān yajur-gaṇān
yajūṁṣi tittirā bhūtvā
tal-lolupatayādaduḥ
taittirīyā iti yajuḥ-
śākhā āsan su-peśalāḥ
devarāta-sutaḥ — syn Devarāty (Yājñavalkya); saḥ — on; api — vskutku; charditvā — když vyzvracel; yajuṣām — Yajur Vedy; gaṇam — získané mantry; tataḥ — odtamtud; gataḥ — odešel; atha — potom; munayaḥ — mudrci; dadṛśuḥ — vidĕli; tān — tyto; yajuḥ-gaṇān — yajur-mantry; yajūṁsi — tyto yajur; tittirāḥ — koroptvemi; bhūtvā — stali se; tat — po tĕchto mantrāch; lolupatayā — s chamtivou touhou; ādaduḥ — sesbírali; taittirīyāḥ — známé jako Taittirīya; iti — tak; yajuḥ-śākhāḥ — odvĕtví Yajur Vedy; āsan — vznikla; su-peśalāḥ — nejkrásnĕjší.
Yājñavalkya, syn Devarāty, pak vyzvracel mantry Yajur Vedy a odešel. Shromáždĕní žáci se na tyto yajur hymny chamtivĕ dívali, přijali podoby koroptví a všechny je sesbírali. Tyto části Yajur Vedy se proto staly známými jako nejkrásnĕjší Taittirīya-saṁhitā, hymny sesbírané koroptvemi [tittirāḥ].
Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho není vhodné, aby brāhmaṇa sbíral to, co bylo vyzvraceno. Proto mocní Vaiśampāyanovi brāhmaṇští žáci přijali podoby tittirů, koroptví, a drahocené mantry sesbírali.