SLOKA 15
yaḥ sṛjya-śaktim urudhocchvasayan sva-śaktyā
puṁso ’bhramāya divi dhāvati bhūta-bhedaḥ
kālākhyayā guṇamayaṁ kratubhir vitanvaṁs
tasmai baliṁ harata vatsara-pañcakāya
yaḥ—ten, kdo; sṛjya—stvoření; śaktim—semena; urudhā—různými způsoby; ucchvasayan—oživující; sva-śaktyā—svojí energií; puṁsaḥ — živé bytosti; abhramāya—rozptýlit temnotu; divi—během dne; dhāvati — pohybuje se; bhūta-bhedaḥ—odlišné od všech ostatních hmotných podob; kāla-ākhyayā—jménem věčný čas; guṇa-mayam—hmotné výsledky; kratubhiḥ—obětinami; vitanvan—rozšiřující; tasmai—jemu; balim—složky obětí; harata—člověk by měl nabízet; vatsara-pañcakāya—oběti každých pět let.
Ó Viduro, Slunce svým neomezeným teplem a světlem oživuje všechny živé bytosti. Zkracuje délku jejich života, aby je osvobodilo z iluze hmotné připoutanosti, a rozšiřuje cestu pro povýšení do nebeského království. Po nebi se pohybuje velkou rychlostí a každý by ho měl vždy jednou za pět let uctít všemi předměty pro uctívání.