SLOKA 25
niśamya te ghargharitaṁ sva-kheda-
kṣayiṣṇu māyāmaya-sūkarasya
janas-tapaḥ-satya-nivāsinas te
tribhiḥ pavitrair munayo ’gṛṇan sma
niśamya—hned po zaslechnutí; te—ti; ghargharitam—divoký zvuk; sva-kheda—jejich sklíčenost; kṣayiṣṇu—ničící; māyā-maya—dokonale milostivý; sūkarasya—Pána Kance; janaḥ—planeta Janaloka; tapaḥ — planeta Tapoloka; satya—planeta Satyaloka; nivāsinaḥ—obyvatelé; te — ti všichni; tribhiḥ—ze tří Ved; pavitraiḥ—příznivými mantrami; munayaḥ—velcí myslitelé a mudrci; agṛṇan sma—opěvovali.
Když velcí mudrci a myslitelé, obyvatelé planet Janaloky, Tapoloky a Satyaloky, uslyšeli divoký hlas Pána Kance, příznivý zvuk dokonale milostivého Pána, pronášeli vhodné mantry ze tří Ved.
Slovo māyāmaya je v tomto verši velice významné. Māyā znamená “milost”, “zvláštní poznání” a také “iluze”. Pán Kanec je vším—je milostivý, je veškerým poznáním a je také iluzí. Na zvuk, který Pán v inkarnaci kance vydával, odpovídali velcí mudrci na Janaloce, Tapoloce a Satyaloce védskými hymny. Na těchto planetách žijí ty nejinteligentnější a nejzbožnější živé bytosti, a když zaslechly neobyčejný hlas kance, pochopili, že tento zvláštní zvuk vydává Pán a nikdo jiný. Odpověděli proto tím, že se k Pánu modlili pronášením védských hymnů. Planeta Země byla ponořena v bahně, ale všichni obyvatelé vyšších planet po zaslechnutí Pánova hlasu jásali, protože věděli, že přišel Zemi zachránit. Proto Brahmā a všichni mudrci, jako Bhṛgu, další synové Brahmy a učení brāhmaṇové, ožili a začali jednohlasně opěvovat Pána transcendentálními zvuky védských manter. Nejdůležitější je verš z Bṛhan-nāradīya Purāṇy: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.